Obřad

Ač sir Hopkins jako neortodoxní exorcista spaluje žáby v kamnech, přijímá telefonní hovory vprostřed obřadu a spojovacím materiálem na rekonstrukci kůlny se nechává zásobovat od posedlých pacientů, bylo pošetilostí si myslet, že utáhne všechno sám. Když pominu Řím a C.Hindse, jsou ostatní pouhým komparsem, hustota atmosféry vykazuje spíše sestupnou tendenci a pak je tu sterilní práce scénáristy, za kterou by zasloužil přes hlavu posledním vydáním vatikánské organizační směrnice Rituale romanum. Håfström je bez diskuze zručný řemeslník, ale vstoupil do něj zlý démon. Netřeba na Švéda cákat svěcenou vodu, přikládat krucifix na čelo a kurtovat ho k režisérské židli, aby prozradil jeho jméno. Já jej znám… Říká si Hollywood… (05.08.2011)

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)

Chtěla jsem se zdržet komentáře, nejsem dostatečně fundovaná v oboru, ale přesto si pár slov nakonec nebo na začátek?neodpustím. Z pozice strachu, jak nám byl film naservírován, nemůžu popřít nic z toho, o čem se zde jednalo. Jako totální laik v naboženských praktikách pozoruju stejně ujetou tendenci znázorňovat ďábla jako hnusáka, jenž kleje, je metamorfózní, má odporné nehty a přeje všemožným zvrhlostem, jako si představovat srandovního nafouklého ufouna v zeleném s tykadlama. Obojí je hluboce zakořeněné a není síly, spíš ochoty nějak to změnit. Proč taky, když propaganda funguje jak má a vše se děje ve prospěch něčí vyšší mocnosti. Já si teda víc než cokoli jiného představuji démona i samotného satana jako nádhernou přitažlivou bytost s těmi nejlepšími úmysly. Každopádně jsem chytřejší o význam slova exorcismus. (30.12.2012)

Luxusne som sa ojebal! Chlapík neverí a tak ide do Ríma , aby uveril a celý film som čakal, kedy to bude, kedy už konečne uverí, až ma nuda zožierala a v tom pohodlnom kresle som si vymýšľal počas nekonečných 112 minút rôzne relaxačné pozície. Kedˇ na scénu nabehla prvá akrobatka, tak som sa začal uškrňať a myslel som si, že po takto trápnom predkrme snádˇ príde lepší hlavný chod . Prišiel. Stopy kopýt v snehu ! Tak to som už nahlas vybuchol od smiechu! ( O žabách radšej držím hubu, bo to som nejak nepobral, či to mysleli serio?! ) Ja som si viac ako istý, že chlapcom a dievčatám z horrorového klubu sa to bude páčiť a hnedˇ začnú 3- oj hviezdičkovým rozstrelom, pretože to je pre nich povinnosť, ale ja som mal snádˇ zlú konštaláciu. Tak, ako ked som nadržaný, vyhoním si péro, vychladnem a zostanem loajálny, mal som si ja blbec miesto toho, aby som vyhodil prachy za lístok na túto stupiditu, pustiť Exorcistu zo 73 tieho a bolo by. P.S. Divím sa, že Alici Braga za ten čas nevyrašili fúzy pod nosom ! (25.02.2011)

Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes. (19.04.2011)