Vymítač ďábla

Půjčením tohohle DVD (director´s cut) jsem zaplnil další mezeru "klasického vzdělání" :) Asi proto, že nejsem hororový příznivec, jsem od tohohle vychvalovaného díla čekal víc (Přiznávám, že před třiceti lety bych asi v kině mluvil jinak). Po slibném úvodu je tu najednou dána spousta prostoru pro vztah otce Karrase a jeho matky, což trošku přibrzdí děj a sníží vybudované napětí, které by mělo gradovat v domě Mac Neilových. Zůstal ve mně pocit, že film byl především kontroverzní, něž nějak zvlášť vynikající. Max von Sydow je ovšem skvělý, také zvuk je úžasný, ale na víc než 70% to u mě není. Možná byl původní sestřih v kinech lepší ? (12.05.2003)

Viděl jsem director´s cut... Strach? Napětí? To přece nemůžete myslet vážně! Všechny tyhlety emoce můžou vyplout na povrch maximálně těsně před tím, než někdo další nakoukne do pokoje, aby zjistil, "co tam ta holka zase provádí." A nejsou silné. Další kultovní film, který pro mě zůstal tak říkajíc "za rohem." I když vím, že by tomu mělo být jinak, mému hodnocení neubližuje ani tak námět, jako spíš všechna ta omáčka kolem, která mi připadne opravdu, ale opravdu srandovní. Fuck her!!! Hahaha... (05.01.2004)

Čekal jsem na možnost vidět tento legendární film velmi dlouho. Každý koho jsem slyšel mluvit o tomto "klenotu" o něm pěl chválu. Každý říkal jak je to nejlepší horor všech dob a mě se konečně povedlo zjistit pravdu(samozřejmě jen mojí subjektivní pravdu). Má pravda je úplně jiná! Film mě naprosto zklamal. Nudil jsem se u něj. Očekával jsem atmosféru, kvůli které si ani nebudu moct dojít na záchod. Čekal jsem hudbu (turbullar bells od Oldfielda) použitu tak, že mi mé nervy a strach vyžene do maxima. Nic z toho se nekonalo. Průměrné herecké výkony, nudná kamera a režie. Nejznámější scéna : pohled na vymítače stojící vedle lampy, je trapná. Žádná, NAPROSTO žádná, zajímavá hudba krom zmíněného Oldfielda. Pro mě obrovské zklamání po, kterém na vrcholu žebříčku hororů stále zůstává The Thing. (20.04.2005)

Vymýtač ďábla natočil zjevně tvůrce, který rozuměl filmovému řemeslu, divákům i trhu. V době natáčení vrcholila vlna zájmu o módní satanistickou tématiku a publikum už bylo na ledascos zvyklé. K jedněm z mála tabu, které zbývaly, patřilo spojení satanismu s dítětem coby symbolem nevinnosti. Během krátké doby vznikly hned tři žánrové kousky, které se o to se zdarem pokusily a získaly status kultovních filmů. Vedle Omen a Rosemary má děťátko to byl právě Vymýtač ďábla. Šokovaní diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se z křehké dívky stává vulgární monstrum plné zloby. Pro mě bohužel byl Exorcista vždycky film, kde funguje prolog a závěrečná scéna. To, co je mezi tím, a je toho logicky drtivá většina, jde pro svou přílišnou doslovnost mimo mě. Prolog, který vlastně ani dějově nesouvisí se zbytkem příběhu, je naplněný zlověstným očekáváním, napětím a hrozivou předtuchou. Něco není v pořádku, ale ještě netušíte, odkud přijde úder. V poslední scéně snímku kamera míří na schodiště před domem, kde krátce předtím zahynul člověk. V tom pohledu cítíte nevyřčenou otázku - bude ten děs pokračovat? Zbytek filmu hraje s natolik otevřenými kartami, je tak popisný, že je pro mě zkrátka nezajímavý. Režisér se mnou chce citově manipulovat, jenže nepíšeme počátek 70. let a už to nefunguje. Pro mě stále platí, že strach a napětí vyvolává nejlépe to, co nevidíš a neznáš. Tam, kde tě nechají tápat v nejistotě, bývá film nejsilnější. Takový snímek V moci ďábla je pro mě mnohem atraktivnější a působivější. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2013)

Vymítač ďábla musel způsobit kolosální poprask u veřejnosti, ale docela by mne zajímalo, jak se na to dívá církev. Tak nebo tak, zub času se na filmu projevil a ti co říkají, že to není pravda, lžou. Přeci za třicet let šla dobu dopředu a nikdo se u toho dneska nepozvrací ani neomdlí, takových hororů jsou stovky, ale v osmdesátých letech tomu tak bylo, lidé kolaboli v kinech. ___ Nejlepší horor všech dob? Ne-e, stejně jako u The Thing, ve své době nadčasové a vynikající, dneska už jen nadprůměrné a precizní, ale jako nejlepší horor bych to neviděl. To jsem se víc bál u Šestého smyslu, než u Excorsisty, emoce se dostavovaly nárazově, stejně jako napětí, strach či zděšení, takže "strašpitelský" dojem jsem si nevytvořil. Jako dnešní divák je to na tři, jako divák v roce 1973 je to za plný počet, takže zlatá střední cesta, (14.09.2008)