Jen Bůh odpouští

Krátká reportáž z prvního čtení scénáře: "Ty to máš tentokrát jednoduchý, Rájene. Budeš jen hodinu sedět, mlčet a tvářit se jak piča.". "A nebude to diváka příliš otravovat, Refne?". "Jak, kurva, otravovat??!! Jsem přeci "uhrančivý umělec" a ti ufoni jako já, pro které to točím, budou slastně hýkat, hledat dvojsysly a sáhodlouze filozofovat, co jsem tou esoterickou kokotinou chtěl zase říct. Navíc se chystám bezskrupulózně vykrádat Lynče, namrskám tam jako bonus ještě dvacet minut karaoke nějakého ťamana, třicet minut červeně nasvícené, sáhodlouze snímané chodby thajského bordelu a uvidíš ty ódy, jaký jsi nonverbální genitus a já genitální artista.". "Tak oukéj, Windigo, jsem rád, že se kvůli takové sračce nebudu muset moc krvit a plýtvat talentem!". (22.07.2013)

Neberte mi to za zle. Snímky, ktoré v sebe obsahujú len naznačené známky príbehu, pričom jednú polovicu vám režisér ponúka priamo, druhú v inotajoch, mám celkom rád, ale toto bolo jedno veľké WTF. Jednanie hrdinov mimoriadne nelogické, môj obľúbenec Ryan Gosling mal na ksichte celý film tú istu grimasu a záver to teda dorazil na celej čiare.. v zlom slova zmysle. V tomto prípade by som v tom skutočne nehľadal čosi viac, akúsi hĺbku (ako napr. u Strom Života, Melancholia a pod.) (07.09.2013)

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Po skončení filmu jsem nabyl názoru, že film je tak posedlý estetikou, že nikoho nezajímá, že zde nebyl žádný smysluplný příběh. Takhle arogantně napsaný film jsem ještě neviděl ! Ve filmu jsou těžce nesmyslné scény, kde Asijský důstojník zpívá karaoke, zatímco celý bar sedí v naprosté tichosti( doslova žádný pohyb v místnosti není a trvá to přibližně 5 až 10 minut. Ryan Gosling stojící pořád někde okolo, virtuálně neříkající nic, žádné vyjádření, žádné emoce, prostě nic. Bizarní a rozčilující film jak kráva vhodný leda tak na spaní. Dávám 2* za dvě slušné, brutální scény. (27.07.2013)