Bohemian Rhapsody

(5x) Nikdy jsem nepatřila mezi vyznavače Queenů. Jejich hudba byla pro mne synonymem pro filmového Highlandera a když se zmínilo jméno Freddie Mercury, vybavil se mi maximálně duet s Montserrat Caballé. Ale respektuju film, který s takovou samozřejmostí předává tolik energie. Závěrečná půlhodinka z koncertu Live Aid je výborný nápad. Nač komplikovat něco, co funguje? Že byla skutečnost poněkud komplikovanější? O tom by zase mohl být jiný film. (26.07.2019)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Přespříliš konvenční, od jakékoliv kontroverze odproštěný biografický snímek...překvapivě vzhledem k tématu... Bublina přehnaného očekávání, jednoznačný hype roku! Ten film je záměrně plochý, natočený tak, aby hlavně nikoho neurazil, nebyl ani trochu kontroverzní a měl vysokou návštěvnost. Vysoce konvenční počin o silně nekonvenčním člověku... (09.02.2019)

Ne že by mě ten film nebavil (jako každého, kdo má rád QUEEN), ale myslím, že byl dost přikrášlený - zbytek kapely to byl jeden svatoušek vedle druhého a tomu nevěřím. Navíc Rami Malek přes veškerou snahu Freddieho nedal tak, aby mě přesvědčil - nejhorší bylo to jeho přihřáté chování a vyjadřování - to Freddie opravdu nedělal. Navíc jsem měla celou dobu pocit, že mu hrozně překáží ty zuby. Velká škoda, že to nakonec nevzal Sacha Baron Cohen. (31.01.2019)

Nejedná se o životopisný snímek o rozhárané kontroverzní Mercuryho osobnosti. Není to však ani snímek o vzletech a pádech jedné z nejzásadnějších kapel historie. Tam kde Queeni posouvali/bořili hranice, tak tam je film přesným opakem jejich naturelu. Jde „pouze“ o naprosto bezpečný "středoproudý" (aspoň však ne patetický) a fanouškům na ruku jdoucí oslavný snímek formou „letem světem kariérou Queenů a jejich největších milníků/hitů“. A, světe div se, ono to ani trochu nevadí, protože to má jednu devizu, kterou má nicotné promile filmů/dokumentů (nejen) o muzice. A sice zcela nebývalou strhující šťávu a energii, navíc podpořenou výtečnou technickou (a především zvukovou; speciálně pak v Imaxu) stránkou i výkony. A to zdaleka nejen Maleka, i Gwilym Lee jako Brian May a ostatní stojí za zmínku. Ano, můžu jak chci láteřit nad tím, že když obsadím herce formátu Maleka, který více než trefně ne ztvárňuje, ale stává se Freddym (to jak dokázal vyvážit památné pózy a mimiku s momenty, kdy si vystačí jen pohledem, stojí za veškerou chválu, která se na něj snese), do role tak nosné a vděčné role, je vyložený hřích toho nevyužít naplno a neprozkoumat veškeré aspekty jeho života. Ano, je to v zásadě pohádka o outsiderech, kde na zbylé členy kapely nezbývá místo nad rámec jejich role v kapele. Ano, spousta postav plní vyloženě karikaturní roli (především duo Ray Foster/Paul Prenter), časově spusta věcí nesedí, nemálo jich je upravených či rovnou vymyšlených. Našlo by se toho prostě dost a dost. Jenže, jak jsem již zmínil, ta energie a tempo veškeré tyto výtky vytlačuje zcela mimo pole vnímání a místo toho prostě strhne v rockovém rytmu. (04.11.2018)