Kdo nastaví kůži

Průměrná delonovka (a Delonův režijní debut), která se marně snaží být hrozně vtipná a nad věcí (hrdinové jsou naprosto v klidu, ačkoli po nich jde celá Francie), a která se mi zaryla do paměti hlavně díky nahé Anne Parillaud připoutané k posteli v doupěti únosců, a pak scénou, kdy Delon střílí do vystavených talířů. První příjemně vzrušila, druhá rozesmála. (07.11.2011)

Mňa na tomto filme najviac zarazila jeho relatívne pohodová atmosféra, podporená pre mnohých zrejme nezabudnuteľným hudobným doprovodom. Film mi evokoval totiž Čínsku štvrť. Ako hlavným hrdinom, súkromným očkom, tak zápletkou, kde žiada detektíva neznáma žena o vyriešenie na prvý pohľad jednoduchého a banálneho prípadu. Všetko je ale omnoho komplikovanejšie, ako sa zdá a Choucasovi začínajú znepríjemňovať zdanlivo bezdôvodne život mnohé indivíduá. Chápem, že má z toho bolehlav a snaží sa dopátrať, o čo tu sakra ide, lenže ja som mal dlhý čas pocit, že to, čo vidím, je iba veľký, nezaujímavý chaos. Na konci sa samozrejme všetko uspokojivo vysvetlí, lenže skôr k spokojnosti detektíva, ako zmäteného diváka. Filmu by prospela hutnejšia neonoirová atmosféra, ale to je skôr otázkou vkusu, ako výčitka. (16.02.2013)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)

Na většině akčních "delonovek" z osmdesátých let je vtipné, jak se křečovitě snaží být "kůl". S přibývajícím věkem Delon duchem stále víc mládne, ze rtů nespouští frajerský úsměv ala Belmondo, kterým dává jasně najevo, jak má vše "na háku", po jeho boku se objevují čím dál tím mladší a hlavně nahé slečny, které se vystavují v komicky nepřirozených polohách tak, aby bylo vidět co nejvíc a pochopitelně se tak opět zvýšil "kůl koeficient", to celé se okoření množstvím slaboučkých ale "kůl" hlášek a ke konci osmdesátých let přibude jako bonus perlička v podobě krvavých "kůl" brutalitek. Vypadá to, jako by tyhle filmy měla na svědomí parta starých mládenců, kteří se rozhodli točit filmy tak, jak se to dneska líbí těm mladým. Nechce se mi věřit, že to valně fungovalo tenkrát, natož aby to fungovalo dnes. (02.09.2008)

Francouzská detektivní klasika. 1981, Paříž, kde se dá snadno zaparkovat, jednobarevní místní, štíhlí a šarmantní, telefonovat se chodí do budky, nikde žádná webkamera. Úžasný spád, žádné zbytečné hry na efekty (s výjimkou přehnané automobilové honičky, bez té by to v té době asi nešlo), dobrý humor. Delon výborný, Parillaud ještě lepší, a to nejen proto, že je krásná, ale její role má neskutečně vtipné hlášky. V záplavě moderních seriálových kriminálek jde o oscarové dílo: druhé zhlédnutí, zvyšuji hodnocení o hvězdu na 90% (zatím 1184 hodnotících s průměrem 69%), ale ani tak se mi nepodařilo dostat film do červené. (07.01.2020)