choze

Nenáročný český romcom poslepovaný z klišé a zajímavý jen svou značnou podobností se starším Castingem na lásku od Toulové. V obou filmech sledujeme herečky ve středním věku čerstvě po rozvodu neúspěšně obrážet ponižující konkurzy a znovu randit, aby ve finále skončily ve vytouženém svazku s hodným kolegou od fochu. Mimochodem v obou filmech mi chybělo nějaké vysvětlení toho, proč se vlastně herečky tak ponižují, nějaká reflexe téhle zajímavé profese, kterou člověk obvykle nedělá jen pro peníze. Pak mě ještě překvapilo to, že důvod tradiční krize před koncem vám není do poslední chvíle prozrazen ani naznačen a přijde jako blesk z čistého nebe, zatímco obvykle bývá jasný od začátku (postavy si už při seznámení v něčem zalžou, mají nějaký mindrák...). Jako romantika to není úplně marné, těm dvěma jsem věřil a nějaká ta hezká scéna se tu najde, humoru je poskrovnu a Bernášková, která fascinujícím způsobem fyziognomicky připomíná panenku Barbie, povážlivě ochotničí, zatímco ostatní hrají civilně. Celkově je to koukatelné, ale žádný vydatnější žánrový požitek to neskýtá.

Že je rozkošně přiblblý nápad o žralocích pod Eiffelovkou pojatý smrtelně vážně, by mi nutně nevadilo. Ale film je tragická nuda s nevýraznými postavami, nevýraznými herci a slabým CGI. Hvězdičku za ucházející úvodní scénu, krvavou tlačenici v kanalizaci a závěrečný výbuch patron na dně Seiny.

Pod úžasně impotentním českým názvem a podstatně výraznějším názvem původním, který odkazuje k faktu, že na začátku 80. let byla násilná kriminalita v New Yorku na svém historickém maximu, se skrývá krimi drama inspirované skutečnými událostmi, které sice po mafiánských filmech jen pokukuje, ale toho Kmotra stejně připomene - hlavně rozvážným a charizmatickým Oscarem Isaacem, snažícím se ochránit svůj byznys i rodinu a zasazením do New Yorku. Solidně napínavé, osobně bych ještě víc zatlačil na vztah uvážlivého hrdiny s jeho ráznější manželkou.

Komorní baladický home invasion se zneklidňující Liškovou hudbou a atmosférou, natáčený v mém milovaném Štramberku. Inteligentní chlapská podívaná směřuje s rozvážností hlavního hrdiny a za výborných úsporných dialogů (záporáci nemluví vůbec) k nevyhnutelnému závěrečnému výbuchu násilí. Ten bohužel není nijak pamětihodný a stejně tak by mohl být zajímavější děj k němu vedoucí, konkrétně útočníci by mohli své oběti mnohem víc terorizovat.

Hysterické rozchodové psycho, přepínající v druhé polovině do Hellraisera. A trochu mi to připomnělo i dřívější Brood od Cronenberga, který byl taky inspirovaný režisérovým vlastním drsným rozvodem. Sugestivní kamera zachycuje vyčerpávající, místy komické soupeření Adjani a Neilla o to, kdo bude působit jako větší hysterka/šílenec. Adjani vítězí a je nezapomenutelná, ale Neill se taky poctivě snažil. Těžko se mi to hodnotí, protože u mě převažuje dojem, že je to uječený psycho blábol, v celku nekoukatelný, ale má to svoje lahodně ujeté a extrémní momenty a ve výsledku mě to fascinuje.

Po Mesrinovi se Richet s Casselem vyšlápli na další skutečnou legendu francouzského podsvětí a sice Vidocqa. Bohužel, výsledkem je jen průměrná historická kriminálka, byť jako výlet do napoleonské Paříže plné bývalých galejníků a půvabných žen je to fajn.

Po Přepadení 2 se Seagalem se roztrhl pytel s videobéčkovými (Cracker Jack 2, Uprchlíci s Scheiderem, Teror ve vlaku, Orient Expres, Vlak smrti) a televizními (Atomový vlak, Vlak smrti) vlakovými akčními thrillery. Atomovému vlaku, který se v televizní produkci snaží o velkolepý katastrofický flák, ve kterém se města propadají do chaosu a vybuchují atomovky, přiznám ucházející kameru a pěkné baby před kamerou, ale ani jedno nevyváží nudný scénář a přepálenou stopáž.

Obsah od Intersonicu je trochu mimo, každopádně film je průměrný thriller o psychopatovi, který se s hrdinou nejdřív kamarádí a drsně mu pomáhá vyřešit jeho problémy, ale pak ho začne terorizovat a samozřejmě to skončí jejich soubojem (viz. pozdější holčičí verze Spolubydlící s Bridget Fonda a Jennifer Jason Leigh). Lowe i Spader sem sedí, ale nepředvádí nic extra, stejně jako Koepp, který ve stejném roce napsal Temného anděla z Lundgrenem, a brzo se měl podepsat i pod Jurský park, Carlitovu cestu nebo první Mission: Impossible, nebo Hanson, který za pár let natočí pecku L.A. Přísně tajné.

Ve stejném roce, kdy Cimino svou Nebeskou bránou zabouchl v Hollywoodu dveře za westerny na dalších deset let, natočil Walter Hill - s westerny vždycky koketující - tenhle průměrný kousek. Za zmínku stojí, že v rolích desperátských bratrů nabízí několikero bratří hereckých a že vyústí do masivní a krvavé závěrečné přestřelky, jasně odkazující k úvodní scéně z Peckinpahovy Divoké bandy.

Jízda propagovaná v polovině devadesátek otravným ušním červem od Buty mě nikdy nelákala (obecně na český filmy moc nejsem), takže jsem ji poprvé viděl až 30 let po premiéře. A o nic jsem nepřišel, kromě pár parádních záběrů od F. A. Brabce. Dějově je to až moc o ničem, soundtrack od Buty mě nebere a stejně tak nejihnu z obrázků české krajiny. A ani ústřední trojice mi k srdci nepřirostla, byť mě bavilo sledovat holčičkovsky a nevypočitatelně se chovající postavu Geislerové. K mým oblíbeným filmovým roadtripům se to bohužel nezařadí.