Dalších deset minut

Aki Kaurismäki - Psi nemajú peklo *** ; Víctor Erice - Čára života *** ; Werner Herzog - Dalších deset tisíc let **** ; Jim Jarmusch - Interiér Přívěs Noc *** ; Wim Wenders - Dvanáct mil do Trony ***** ; Spike Lee - Vokradli nás ***** ; Chen Kaige - 100 neviditelných květin ****. (25.02.2008)

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. (02.02.2011)

Ťažko sa mi hodnotí film, zložený z poviedok, ktoré na seba nenadväzujú, ako celok. Preto berte celkove hodnotenie ako priemer všetkých poviedok (3,43x*). ||| Dogs Have no Hell (**) od Akiho Kaurismakiho ma nezaujalo vôbec, nenašiel som tam žiadny zmysel a herecké výkony mi pripadali maximálne amatérske. ||| Lifeline (****) od Victora Erice pekne vykresľuje život prostej vidieckej rodiny počas 2. svetovej vojny, miestami nudný, miestami namáhavý, miestami vlečúci sa a v pripade deti hrajúcich sa v aute aj zábavný. ||| Ten Thousand Years Older (*****) Wernera Herzoga je dokumentom o kmeni, ktorý bol zničený pričinením moderného človeka. Kmeň vymiera, nova generácia žije nový, moderný život. Maximálne reálne a vôbec nie optimistické zamyslenie sa nad osudom ľudstva. ||| Int. Trailer. Night. (***) Jima Jarmuscha je 10-minútovým výsekom zo života filmovej hviezdy, ktorý odhaľuje to, že sláva a úspech &nemusia znamenať absolútne šťastie. ||| Príspevok Wima Wendersa, Twelve Miles to Trona (*****) ma zaujal najviac zo všetkých poviedok. Vizuálne pôsobivý a vzrušujúci. Možno úplne nesedí k ostatným poviedkam, ale predsa sa mi páčil najviac. ||| Dokument Spika Leeho We Wuz Robbed (***) je politickým dokumentom, ktorý je síce na slušnej úrovni, ale pripadal mi príliš subjektívny. ||| Námet záverečnej poviedky od Chena Kaiga, 100 Flowers Hidden Deep (**), je veľmi zaujímavý, ale spôsob, akým je spracovaný sa mi nepáči. Potenciál námetu zostal nevyužitý. (05.02.2007)

1) Aki Kaurismäki (3*) Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy. 2) Víctor Erice (4*) Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna. 3) Werner Herzog (4*) Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmu Kde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství. 4) Jim Jarmusch (1*) 10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda. 5) Wim Wenders (5*) Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomalé road movie až nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie. 6) Spike Lee (2*) 10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích. 7) Kaige Chen (4*) Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // Moje SHRNUTÍ celé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologie Dalších deset minut II. ze stejného roku. [75%] (03.06.2022)

Aki umí natočit krátkou povídku a určitě by z ní dokázal udělat celovečerní film. Rozhodni se teď hned a tady, na víc není čas. 4* --- Erice a malý thriller, v němž nás autor přesvědčí, že černá kočka nemusí být vždy věštbou zkázy, občas může i zachránit život. 4* --- Herzogův dokument mě nebavil. 2* --- Jarmusch o letícím čase, když někdo stále vyrušuje i během pauzy. 4* --- Wenders dokáže kouzlit s kamerou a rozhodně se nebojí road movie, tentokráte za záchranou života. 5* --- Lee si odskočil do politiky a na malinký prostor dostal neskutečné množství informací. 5* --- Chen poeticky o bláznovství v černohumorné povídce plné smutku i veselí. 5* (15.05.2022)