Ain't Them Bodies Saints

Večerní Texas, plný dlouhé trávy, obilných klasů, podzimního slunce, bujného větru, ale stále teplých a neklidných nocí. Bar ze staré školy, ostrá whiskey, závan divokého západu, drsní muži hýřící činy namísto slovy, to je moje gusto! Samozřejmě je třeba se na to patřičně naladit, uvelebit se v přítmí a přožít si lásku, která nemůže být naplněna. Děj je poměrně přímočarý, jednoduchý, postavy ani vztahy se vývoje nedočkají, jde totiž jen a jen o atmosféru. Film Boba nesoudí, neomlouvá ani nezatracuje jeho činy, nemusíte se s ním identifikovat, ani fandit jeho soku, stačí se zaposlouchat do skvělé hudby a do filmu se vnořit... 7/10 (05.07.2013)

Vypravěčsky nezvládnuté. Film stojí na tom, že Bob a Ruth jsou odloučení, ale tahle distance mezi nimi nikdy není patrná. Lowery až na výjimky všechno snímá v detailech a až překvapivě často se spoléhá na prostou figuru záběr protizáběr. Přitom, jak ukázal už v Upstream Color (ale i tady), je skvělý střihač a v některých kratších montážích pořád exceluje. Jenže jsou to opravdu jenom jednotlivosti doplněné nadprůměrnou tesknivou hudbou, při kterých letmo přeběhne mráz po zádech, ale jako celek to bohužel nefunguje. Často mi vyloženě přišlo, že ten film přímo odmítá vytvářet napětí zažitými konvenčními způsoby, ale náhrada v podobě dialogů (často popisujících jinou situaci) nebo voiceoverů není dostatečná. Škoda, potenciál ten příběh má. Pokud to měla být jakási variace na Badlands nebo Nebeské dny, odkoukal Lowery přesně jen záběry při magic hour. (04.07.2013)

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)

Film, kterej by měl bejt přitomen u slovníkového hesla KÝČ. Ain't them Bodies Saints hned od první minuty vrazej největší facku, která říká, čum, tak tohle je hollywoodská filmová řeč. Dva ohraný, ale nádherný herci běžej po sluncem zalitém poli, do kamery se odráží paprsky slunce a hází všelijaké barevné skvrny, všude je štěstí, samozřejmě ale troška toho dramatu, Rooney Mara má totiž děťátko. A takhle film pokračuje, postavy nemají sebemenší motivaci k svým činům, hlavní hrdinové totiž žijí jen proto, že se maj rádi, takhle to totiž v životě chodí, že se žije jen pro lásku a jinak můžu bejt totální retard. Nikdo a nic není ve filmu dotažený alespoň trošku do hloubky, nebo vlastně pod povrch, a jediný, co na filmu baví, je fakt, že ta nemastná koza Rooney Mara má fakt krásnej ksichtík a tak je každej záběr na ní potěšením pro očička. (19.08.2013)

Ain't Them Bodies Saints se hodně snaží, o tom není vůbec žádných pochyb, ale všechno tohle zůstává tak nějak v půlce cesty. Na tohle téma už jsem viděl poslední dobou dost podobné filmy, jako třeba Mude a potom hlavně Out of the Furnace a oba dva na mě nechaly mnohem větší dojem, což platí hlavně o hereckém obsazení, které mi tak nějak dvakrát nesedlo. Asi jsem na tenhle film neměl tu správnou náladu. (28.05.2014)