Lví srdce

Od snímku z prostředí radikálních neonacistů jsem nečekala žádný zázrak, takže jsem nestačila zírat, jak rychle jsem propadla ději a pod tíhou nepřetržitých obav sledovala vývoj příběhu, o kterém jsem si byla jistá, že skončí hodně špatně. I v samotném rozuzlení jsem se však pořádně sekla, za což tvůrcům musím blahořečit, jelikož mi přichystali celkem slušný adrenalinový filmový zážitek. Abych si u nejdrastičtější scény oddechla, jak všechno dobře dopadlo, tak to se mi fakt asi ještě nestalo. (80%) (09.07.2020)

Finský nácek Teppo, prostovlasý skorosympaťák, se jednoho večera seznámí v baru s pohlednou blondýnkou Sari a všechno vypadá tak zasněženě finsky bíle. Ovšem zápletka je spíš jak pro “černou“ komedii , jelikož Teppo brzy zjistí, že Sari má z prvního manželství malého černouška Rhamadhaniho. Zřejmě v té náckovské partě plácali po holé hlavě Teppa ze všech nejvíc, až se mu tam rozsvítilo, jelikož se neprojevil jako ostatní hovada ze stáda a hlavu umí používat krom rozbíjení jiných hlav i k přemýšlení o změně svého životního postoje. Rasistické narážky či útoky mezi ním a malým Rhamadhanim působily spíše vtipně než nepřátelsky, a vytvoření kamarádského pouta netrvalo dlouho. Do mnohem dramatičtější polohy tak posouvaly příběh střety Teppa s jeho bývalou naci-partou, ve které působil i jeho mladší bratr, jenž na svých bedrech donese film až do tragického závěru. Věrohodně natočené, vkusně syrově podané drama ze současného Finska, navíc se sympatickým černouškem…u mě za dvě bílý a dvě černý hvězdičky :-) (30.03.2014)

Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. (30.09.2016)

Tematicky mam uz pomaly vsetko pojedene, tento pokrm ma skoro unudil na smrt. Nic nove, komorna schranka fayn, prostredie a atmosfera hrali s hudbou skvely futbal. Vaznost spapal pes, zbytok dokopali nackovia svojim neprirodzenim na cele s komedialne ladenym hrdinom a jeho "synom" a skorculovali pochopitelne finale. Mainstram tomu uskodil najviac. Valkoinen Suomi kahdelle. (17.09.2016)

Fínsky Kult hákového kríža sa podaril. Samozrejme od amerického staršieho brata sa líši. Je menej veľkolepý, chýba mu väčšia atmosféra čo do obrazu aj hudby, hlavný herec nemá charizmu Nortona, hoci to zahral veľmi dobre. Napriek tomu môže byť snímok Europánovi bližší, viac pochopiteľný, najmä v súvislosti s dnes aktuálnou otázkou utečencov. Prekvapujúco sa stretnete aj s momentom, že možno budete s ultrapravicovou ideológiou miestami súhlasiť. Najmä keď mladý mulat od začiatku znepriatelene pozerá na svojho otčima, robí mu zle. Divné sa môže zdať aj to islamské modlenie sa. Nerozumel som v tomto prípade faktu, prečo mladý žije s mamou a tá dovolí, aby jej synáčik vyznával islam po otcovi. Za hercov je určite potrebné vyzdvihnúť Harriho, brata hlavného hrdinu, v jeho prípade uveríte, že snáď podobné názory presadzuje aj v civilnom živote. (24.06.2016)