angel74

Liev Schreiber mě téměř šokujícím způsobem překvapil, že má na svém kontě takhle silný režijní počin. Jedná se o čistokrevnou tragikomedii šmrncnutou road movie, přičemž skoro všechny složky filmu jsou ve vzácné symbióze. Ať už jde o výbornou kameru, kvalitní herecké výkony nebo skvěle padnoucí hudbu. Děj se sice rozplétá pomalu, avšak je natolik zajímavý, že mu diváci těch pár hluchých míst jistě odpustí... Největším sympaťákem pro mě byl hned po Eugenu Hutzovi hafan jménem Sammy Davis Junior Junior. Scény s ním působily nejúsměvněji. Naproti tomu o nejdojemnější momenty se postarali Boris Ljoskin a Laryssa Lauret. (80%)

Nejde sice o žádný filmový majstrštyk, ale téma sociální inkluze zdravotně postižených je poměrně dost aktuální. Pokud ta restaurace skutečně existuje, tak jsem se o ní moc ráda aspoň tímto způsobem něco dozvěděla. (50%)

Nancy Meyers se mi svými náměty umí trefit do noty. A musím říct, že ani tentokrát mě nezklamala. Vždycky má v záloze nějakou humornou scénu, která člověku zůstane dlouho v paměti. K nejlepším a zároveň nejvtipnějším pasážím tohoto snímku určitě patří ta, v níž Robert De Niro se svými kumpány podnikne nenadálou výpravu do domu matky hlavní hrdinky za účelem smazání jednoho nešťastně odeslaného e-mailu... Škoda jenom toho nerealistického závěru, ale na druhou stranu asi i díky němu jde celkově o moc milý film, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři a potěšit romantické duše. (75%)