Hrdina

Tak tohle mě chytlo fakt hodně. Jsou tu spousty nezapomenutelných okamžiků ( odrážení šípů ) ale hlavně nové vizuálně originální nápady (odrážení kapek deště, ty letící a dopadající šípy, údery plochou stranou meče). Choreografie se mi líbila více než v Tygrovi a drakovi, ale nejdůležitější pro mě je, že ten příběh je mnohem lepší. Rozhodoval jsem se mezi čtyřmi a pěti - nádherný dojemný závěr rozhodl. Také musím zmínit hudbu a krásné kostýmy. (09.06.2003)

Netajím se tím, že filmy s bojujícími orientálci mě nebaví (možná v dětství, třeba Úder otevřenou dlaní, ale to už je hooodně dávno), celá ta stylizace, lyrika i filozofie tohoto kultu jde prostě mimo mě. Za těchto okolností mi Hrdina připadl opravdu spíše jako konverzační komedie, kdy hlavní hrdina (BTW Jet Li OPRAVDU NENÍ dobrý herec) sedí před vládcem a vypráví mu příběh, který snad každých pět minut (a jenž je přerušovaný pravidelnými bitkami) mění směr. Jinak odkazuju na styl komentářů zábavných (Radyo) i vážných (Cival.) (20.07.2006)

Zhang Yimou má co říct i v žánru čínských wuxia filmů. Jeho ruka citlivě vede jednoduchý příběh rozsekaný do pocitů a emocí... Hero však jednoduchým filmem není - je spíš pestrobarevnou malbou črtanou velkolepou výpravou a úžasnou kamerou Chrise Doyla. Fantazie tvůrců jde za hranice známého světa a my se tak můžeme kochat nad malbou, která je zdánlivě nekonečná... Najdou se i chybky (mírně prokomunistický nádech, zbytečné maskování jednoduchosti příběhu, vždyť v jednoduchosti je síla), ale ty zůstávají zašlapány hluboko v prachu pod neuvěřitelnou tíhou kladů. Fantastické bojové scény od asijských akčních hvězd a tentokrát překvapivě i velké herecké výkony (září hlavně Chen Daoming, ale poprvé se herecky výrazně projevuje i Jet Li. Mírně festivaloví Maggie Cheung a Tony Leung pak odehrávají svůj part s citem a ostříleností, která je jim vlastní). Hero vás dokáže pohltit... jak formou, tak obsahem a pokud vás zastihne nepřipravené, zkusí vás unést vysoko do nebe... Nebraňte se... odpor je marný... (27.01.2003)

(1001) Každá voda nakonec steče dolů. Ačkoliv zrovna včera jsem se bavila se svým tatínkem, že v jaderné elektrárně mají vodu pod takovým tlakem, že teče sama od sebe a klidně by tekla i do kopce. Ale to odbíhám od tématu. Líbí se mi, jak dokáže být Zhang Yimou sveřepý. Uprostřed vší té stylizované krásy mi totiž stejně přijde tento film zejména surový a divoký. A nebezpečný. 2019: Dnes přišel ten den, kdy snižuji hodnocení z pěti hvězdiček na tři, protože z ideologických důvodů jsem nejednomu filmu napálila odpad či velmi nízké hodnocení a tudíž by pět hvězdiček pro Hrdinu bylo z mého hlediska pokrytectvím. Dospěla jsem definitivně k tomu, že nelze (tento) film hodnotit jen jako umění (pro umění), ale rovněž je třeba vědět/vidět, kde a kdy a komu a o čem pojednává. (18.11.2006)

Nedávno jsem si za čékádéčkem odchytil jednoho rákose a ten vůbec nelétal, ať jsem do něj šťouchal klacíkem sebeúporněji! Ba co více, místo hutných filosofických promluv breptal jen to svoje věčné ,,čuláku, čuláku"..... Ještě ke všemu jsem si v půlce hrdinování hodil chrupku, takže tentokráte bez hvězd. (03.10.2013)