Den pro mou lásku

Když jsem film viděla před těmi mnoha lety (je možné, že už je to tak dlouho?), líbil se mi moc. A i teď se na něj ráda znovu podívám, i když celý vidět nemusím. Výborná Marta Vančurová, bohémské prostředí, zajímavě zařízený byt (nic takového v jiných našich filmech nebylo), silný příběh...A ani ten Harapes mi nijak nevadil. A hudba - Petr Hapka, záruka kvality. (Ještě bych dodala, že kameraman Jiří Macháně pochází z mého rodného města. Což mě těší.) (05.03.2024)

Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo. (12.09.2010)

Film od kterého jsem čekal víc. Je to nuda, která má své silné opory v hereckých představitelích. Nějak zvláště se k tomuto filmu nevracím. Pro někoho je to depresivní a smutný film. Může být, ale proč tedy více nudil než rozviřoval moje emoce. Jakoby Juraj Herz postavil jakousi neviditelnou a dostatečně tlustou stěnu, která bránila, aby se vypjaté a emocemi zmítané okamžiky nad ztrátou milované osoby, dostali až ke mně. 60% (20.01.2012)

Sympatická mladá fotografka žije ve skromném, ale velmi útulném hnízdečku s rozkošnou dceruškou. Je tam taky manžel, ale s ním se tolik nepotkáváme. Vede si studentský život a zjevně si není jist, jestli jeho žena je to, co opravdu chce. Jinak všení radosti a starosti. Náladově velmi příjemné, sevřené, intimní. Divák, který předem neví, si však nutně klade otázku, proč by ho to všechno mělo zajímat. Odpověď je náhlá a zdrcující. Totální šok, konec, černá díra. Paralyzován pak sleduji, jak se rodiče protrpí k novému začátku. Jako otec pětileté dcery a divák s vkusem mohu potvrdit, že tady nejde o "citové vydírání" (Mi Nu-Chai), nýbrž o velice přesvědčivě podaný příběh. To samo ještě nedělá film dobrým, ale tady se podařilo skvěle vystihnout náladu, má to intimní hloubku, barvu. To i díky nedostižně vynikající Vančurové. Harapes vedle ní působí jako statista, což je ale výstižné: tento film je spíš "jejím" než "jejich" příběhem. Autorku scénáře prý postihla stejná tragédie a jde tedy o velmi osobní pohled, s nímž režisér Herz naložil opravdu excelentně. Uprostřed bídy a trapnosti normalizace jde o malý zázrak. K tomu, že ve mě tento film zafungoval, velmi přispěla i okouzlující představitelka malé dcerušky. (08.03.2011)

V zobrazení chodu života a citů velmi civilní, lyrické scény na hranici únosnosti a otřesná kolotočová hudba daleko za ní. Vyznění pro mě (se třema dětma) vlastně nepochopitelný a nepřijatelný (nejspíš proto, že o to dítě tady zas až tolik nejde). Návštěva u ovdovělé důchodkyně je nejsilnější moment filmu - ztrátu nelze sdílet. (02.02.2020)