Záhada Silver Lake

Hitchcock v takom artovom nezávisláckom prevedení. Divný hrdina tam medzi množstvom ešte divnejších ľudí hľadá divnú ženu s ktorou strávil jeden večer a zrazu sa náhle niekam vyparila. No a pointa je rovnako márna ako celý ten film. Proste sa ide od nikam nikam. Možno to malo nastaviť zrkadlo všetkým tým spokojným divákom, ktorí musia byť podľa autora rovnako divní. Ale aspoň sa mu podarilo nahovoriť do filmu pekné baby a niektoré z nich sú aj nahé. Do určitej miery dokážem pochopiť, že si tento film nájde spokojných divákov, ktorí tomu dajú plný počet. Má to unikátnu atmosféru. Ale mne to smrdelo rovnako ako hlavný hrdina ostatným postavám. P.S: Mitchellovi musel niekto fakt hnusne vojet auto kľúčom a tak si to pekne vyventiloval v jednej scéne. 4/10. (29.07.2021)

Šmakota. Neo-noir výlet po Los Angeles plný odkazov na starý Hollywood, Hitchcocka, evidentná inšpirácia Lynchom a jeho geniálnymi bizarnosťami. Popkultúrna onánia nad všetkým čo tak máme radi. Stopáž 140min síce prestrelená, ale stále sa je na čo pozerať. Film je napriek minutáži dosť svižný a hudba je veľmi píijemná. Kamera a to ako je film natočený je len bonus k tomu celému. Netreba, ale čakať normály film. Under the Silver Lake sa vymyká škatuľke a ide si svoje, niekedy som mal pocit, že sám režisér nevedel kam až pôjde. Za klasikami typu Lost Highway, Mulholland Drive ci Donnie Darko zaostáva. Napriek tomu musím odporučiť (80%) PS: Garfield mi nevadil. (03.10.2018)

Keby to len nebolo také uťahané, chcelo to trocha zhustenejší dej. Ale malo to zaujímavú atmosféru - akýsi mix pocty k film-noir žánru s Hitchcockovským poňatím kriminálneho príbehu. A k tomu trocha toho Lyncha ako zmieňujú niektoré komentáre. To odkrývanie jednotlivých vrstiev príbehu bolo celkom zaujímavé, to treba uznať. Fakt škoda, že v dôsledku toľkej vaty som si tie dôležité scény nedokázal tak vychutnať ako by bolo treba. Umelecký dojem však tiež nebol najhorší. Ťažké rozhodovanie, niečo medzi 3-4 hviezdami. 65/100 (01.02.2019)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)

Takto to dopadá, keď začínajúci režisér omylom uverí vo vlastnú genialitu. Preplácaná, zbytočne dlhá a nesúrodá onania (tie 3 scény venujúce sa masturbácii zjavne nebudú náhoda). Garfield výborný, baby dostatočne krásne, soundtrack vynikajúci a filmové aj hudobné odkazy potešili. Nemohli byť však tieto klady v uchopiteľnejšom a zmyslupnejšom filme? Southland Tales pre dnešnú generáciu 4/10 (30.09.2018)