Kráva

Buďme rádi za to, co dnes máme. Otevřeme ledničku, když máme hlad, pokud dojdou zásoby, jedeme nakoupit atd. Tady je jasně ukázáno, co všechno dříve lidé prožívali a museli strpět, aby mohli žít. Snad v každé scéně, kde hlavní protagonisté padají únavou, jsem měl s nimi pocit vyčerpanosti. Když se s chutí zakousli do posoleného krajíce, téměř jsem mlaskal. Klobouk dolů před celým filmem. (31.12.2009)

Želary se mi nikdy moc nelíbily, po shlédnutí Krávy si říkám, že se můžou jít zahrabat. Je to velmi velmi silný film, hezky udělaný, velmi osobitě pojatý, velmi umělecky a strašně brutální způsobem, který se vám vryje pod kůži. Je to určitě jeden z nejlepších českých filmů, stojí za to ho vidět, jednou a nikdy víc... (08.09.2017)

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat. (09.03.2021)

Nebudu sršet superlativy, i když ve střízlivé míře jsou na místě. Na mě to působilo poněkud málo plasticky, barvitější mi přišlo listování ve skutečných matrikách té doby. Ale vzhledem k tomu, že je to příběh jedné chalupy na jednom kopci s jedním a tímtéž záběrem do údolního lesa, je to velice zdařilé... (16.07.2010)

Kachyňove filmy mám rád a pohľad do jeho filmografie dokazuje, že mám aj prečo. Krava napriek nie práve príťažlivému názvu ma zaujala od začiatku. Otrocká práca zaisťujúca najnutnejšie prežitie našich praprapredkov je v krásnom a drsnom prostredí stvárňovaná málo známymi hercami, ktorí hrali ako o život. Spolu so zaujímavým príbehom a štandardne krásnou hudbou Petra Hapku vzniklo dielo, ktoré ani zďaleka nie je len o túžbe po vlastníctve kravy, ako symbole o niečo lepšieho života, ale aj o vzdialenosti, ktorú sme aspoň v materiálnej oblasti urazili za niekoľko generácií. (01.03.2010)