Dvojitý milenec

Navštíveno v rámci Šary Vary ozvěn, protože ve Varech mi do toho pořád něco skákalo. Musím říct, že ten erotický subžánr nebyl to, co mě na tento film nalákalo. Důvodem byl určitě zajímavý popis a navíc chuť na nějaké to psychologično. Dvojitý milenec byl pro mě opravdu výjimečný kousek, protože jsem si zamilovala nevyzpytatelné a nepředvídatelné postavy a Francois Ozon se navíc snaží divákovi opravdu zamotat hlavu. A i když asi trošku napodobuje jiné režisérské kapacity, mně tento snímek opravdu sedl už kvůli svým častým napínavým, někdy až hororově působícím scénám. Nemůžu ale pochválit vše, závěr je dost zmatený a i když svojí teorii mám, bůhví, jestli sám režisér věděl, co chtěl říct. Každopádně slušný francouzský thriller, který mě evokoval na nedávno viděnou Elle na Febio Festu. (17.08.2017)

"Ženský režisér" François Ozon roztočil kolotoč psychologických hier medzi bizarným trojuholníkom. Mladá žena, so sklonmi k depresiám, sťažujúca sa na zdravotné problémy, svojimi mätúcimi a ľahkovážnymi krokmi pátra po minulosti svojho milenca, aby padla do osídiel aj druhému... Náročný príbeh je dokonale vystavaný, divák sleduje jej pátranie a režisér sa hrá. Využíva finty, odbočky, odvážne scény, zrkadlové dekorácie. Z tohto pohľadu oceňujem priamočiary záver a vysvetlenie. (31.12.2017)

Rozhodne pôsobivé. Aspoň pre mňa. "L'Amant double" v podstate ukazuje, čo mohli tvorcovia spraviť zo série "Fifty Shades Of Grey", keby sa z toho nerozhodli spracovať romantický bullshit s haldou debilných dialógov, ktoré človeka frustrujú do absolútne zúfalej miery. Ale čo už? Ak sú knihy mizerné, tak ako to môžu dobre spracovať vo filmoch? Osobne som mal pocit, že keby sa vyššie spomenutá séria skombinovala s jedným z mojich obľúbených filmov - "Enemy". Fascinujúce vizuály. Či už väčšina scénok so zrkadlami, alebo pohľad na okno, keď prší, alebo aj fantastické využívanie snov v tomto filme na mňa pôsobia nádherne. Často ma vôbec nenapadlo, že sme dostali do snových častí filmu. No ku koncu sa dozvieme ešte niečo ďalšie, no to by som už smeroval do spoilerov, takže to nebudem vysvetľovať. Každopádne platí, že je to spracované skvele. Herecké výkony? Podľa mňa skvelé. Jérémie Renier si skutočne užíva svoj rolu dvoch bratov Paula a Lewisa. Marine Vacth je rovnako vynikajúca a celý film je na nich postavený. A dávajú to skvele. A potom sú tu sex scénky. A tie poviem na rovinu, že vyzerajú bohovsky. Sú eroticky silné, zmyselné a mám pocit, že miestami vedia byť aj celkom desivé. A čo sa týka desivosti, tak tej je v tomto filme tiež dosť. A v tom najlepšom slova zmysle. Nevedel som, čo môžem čakať, no dočkal som sa, podľa mňa, skvelého filmu. A taktiež to dokazuje, že ak chce mať niekto sex scénky vo filme, nemôže na nich byť postavený celý film. Pointa musí byť niekde inde. Skvelá práca. Hodnotenie: A (17.05.2018)

Je to neskutočná haluška a do poslednej chvíle som netušil či je to všetko len v hlave hlavnej postavy alebo sa niekto hra z jej mysľou tak dokonale, že aj divák môže mať z toho chaos v búdke. Film toho ponuka naozaj veľa. Hlavná postava je viac vyzlečená, ako oblečená. Sú tu aj dvojičky,  bozkávanie sa jedného pohlavia a aj iné praktiky, ktoré sa do komentára nehodia. No proste divák nemá šancu si ani na chvilku vydýchnuť, lebo čo i len jedna nepozornosť a divák bude viac zmetený ako bol doteraz. Film je plný halucinácii, bludov, ale ktoré prerastajú až k dojmu, že to môže byť skutočnosť alebo aj je?  Dlho sa mi nestalo, že som tak úpenlivo čakal na finálnu pointu, aby som konečne zistil, ako to s tými hlavnými postavami naozaj je. A pointa nie je až tak originálna a hádam ani zaujímavá, ale pri tak intenzívnom až heroickom  výkone postav aj deja je to aj tak jedno. Lebo režisér roztočil takú ohromnú jazdu plnú pocitov, ukážkovej kamery, strihov a aj vynikajúcej technickej podpory, že keby bol lepšie zvládnutý koniec, idem na najvyššie hodnotenie, takto za silne 4*. (28.09.2023)

Lež u svádění. Naprosto běžné u hezkých žen. Znáte ten typ lidí, kteří jsou elegantní, i když právě uklízejí psí hovno? Francois Ozon je (určitě) jedním z nich a jeho filmy jsou nejen proto cinefilským svátkem. Dvojitým milencem nevybočuje ze svého modu operandi a upomíná ne jeden ze svých nejlepších, detektivní Bazén. Hrdinka Chloé ohromí hned prvními dvěma scénami. V té předtitulkové se nechá ostříhat jako Mia Farrow v Rosemary's Baby, v té druhé jí nahlížíme tak hluboko do píči, jak se to v dějinách filmu nejspíš ještě nikdy nepovedlo. Dvojitý milenec představuje Ozonův zdařilý pokus srovnat skóre s takovými jako Polanski, Hitchcock, Cronenberg a samozřejmě De Palma. Jeho pojetí psycho-thrilleru se snaze navzdory nikdy neponoří do brakovistosti a asi schválně nešroubuje napětí do takových výšin jako autoři, na něž odkazuje, nýbrž do žánrového kabátku zavinuje chytrý film (o filmech, zákrutách dominance, ženách, zrcadlech, dvojčatech, orálním sexu během periody a mnohém dalším), u něhož se můžete stejně dobře obyčejně bavit, jakož i ocenit um, s s nímž lze dodržovat / porušovat žánrová pravidla nakládání s jednou z nejvypráskanějších propriet psychologického thrilleru. Protože to vypadá, že o to jde především. K ruce jsou mu dokonalá Marine Vacth, čím dál výraznější Jérémie Renier, polozapomenutá Jacqueline Bisset a Phillipe Rambi, skladatel, který na ploše jednoho soundtracku dokáže být Sigur Rós, Angelem Badalamentim i Hanzem Zimmerem. Vytříbený film, který jsem určitě neviděl naposledy. (15.04.2018)