Sedm samurajů

Nemohu popřít jisté zklamání z tohoto údajně "Nejúžasnějšího akčního filmu, jaký kdy byl vytvořen". Dokážu pochopit, že před 50 lety se filmy točily prostě jinak a akce měla zcela jiný rozměr, ale tohle bylo opravdu moc zdlouhavé - monstrózní úvod do děje, formování příběhu a dokonce i akční scény postrádaly jistý spád/napětí, čímž částečně potlačovaly i potenciální emocionální náboj... Troufám si říct, že na 207 minut Sedm samurajů jednoduše neobsahuje dostatek materiálu... Mé rozporuplné pocity jsou také podtrženy tím, že při sledování jsem se přistihl, jak sám sebe přemlouvám: že to vlastně dobré je a že před Sedmi samuraji ani nic lepšího nebylo, což je fakt, Sedm Samurajů opravdu JE první válečný velkofilm i s nějakými těmi poetickými momenty ("Nebyli jsme to my, kdo vyhrál"), ale místy je šíleně nudný... 6/10 (02.12.2007)

Sedm samurajů a Sedm statečných jasně demonstruje rozdíl v nátuře japonské a americké kinematografie. Tam, kde jedna vyniká namachrovanými gesty, silácký řečmi a heroickými archetypy, staví druhá na pozvolném tempu, slasti z vyprávění, rozkreslenými postavami a mnohem univerzálnějším poselstvím o válce. I závěr Sedmi samurajů (ono legendární "nebyli jsme to my, kdo vyhrál") vyznívá zcela bez patosu a zahrnuje spíše tragiků mužů, kteří nemohou přestat válčit, protože válka je jejich obživa. Kurosawův film je na akční žánr možná až příliš labužnicky uvolněný, prostoupený nádhernými dialogy a skvostnými "odbočkami", jenže právě to ho dělá stonásobně hodnotnějším než pozdější Sturgesův remake. Není to jen příběh málo proti mnoha, ale příběh opravdové války (tak koneckonců sami samurajové obranu vesnice nazývají), v níž kupodivu chybí ten neodbytný pocit "oni je roznesou". Vždyť závěrečná scéna proti sobě staví 13 lapků a plnou vesnici odhodlaných obránců! Vždyť chybí klasický záporák! Jenže právě absence běžného schématu dobro x zlo (samurajové rozhodně nejsou svatoušci) a jeho nahrazení uvěřitelnými charaktery v čele s neuvěřitelným magorem Toshirô Mifunem film obdařuje překrásnou poezií, o které si americká bablgamová verze může nechat zdát. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, co kdy vznikl. Moudrý, rozvážný, hluboký. [Sedm statečných mám opravdu rád, ale...] (10.02.2007)

Z mého pohledu je trochu odvaha podívat se na film, který trvá tři a půl hodiny, je černobílý, mluví (křičí) se tam japonsky a ještě je to s titulkama, ale nakonec jsem se odvážil a dal to. I po tom všem musím říct, že jsem se nijak zvlášť nenudil a docela mě to i chvílema bavilo, asi nejvíc ten samozvaný samuraj opičák, který to tam poměrně dost oživoval. (15.11.2018)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)

O filme "Sedem samurajov" som všade čítal iba samé chvály. Ohlasy na jeho adresu boli z každého zdroja len a len pozitívne. Westernový remake tohto snímku, ktorý natočil americký režisér John Sturges, sa stal uznávanou filmovou klasikou. "Sedem statočných" - dokonalé dielo. Nechcelo sa mi uveriť, že by tri a polhodinový, japonský originál z roku 1954 bol ešte lepší. Ale je! Vysoké hodnotenia, superlatívy a nadšené kritiky sú v tomto prípade opodstatnené. Neodolateľne pohlcujúca atmosféra na mňa pôsobila po celý čas, ani chvíľu som sa nenudil. ***** (23.04.2010)