Sedm statečných

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)

Název dělá filmu spíše medvědí službu než co jiného. Jmenovat se to třeba „Rychlí a střelhbití" tak by to jistě řada diváků skousla o poznání lépe a bez onoho nevyhnutelného (ať již většího či menšího) zklamání, že se duo absolutních klasik stříbrného plátna, co přežily a přežijí desetiletí, předělává formou efekt(iv)ní oddechovky na jedno použití, po které za pár (tý)dnů neštěkne ani pes. Na druhou stranu je tu ovšem ten nezanedbatelný fakt, že jakkoli je to westernové béčko na jedno podívání, tak je to až překvapivě zábavné a řádně rozmáchlé westernové béčko na jedno podívání, které se nebojí využít plátna „v plné palbě" i "k plné palbě". Čili sice spotřební a zbytečné, ale nikoli špatné. A v ryze žánrových momentech (gradovaná tenze před první velkou přestřelkou apod.) to umí i řádně potěšit, ne že ne. (26.09.2016)

K remakom väčšinou pristupujem s dešpektom, ale tentoraz som sa tešil, predsa len medzi pôvodným filmom a týmto remakom už ubehla poriadne dlhá doba, pričom ani pôvodný film nie je žiadny originál, ale len remake pár rokov starého a určite kvalitnejšieho filmu Sedem samurajov, no hlavne moderné westerny ma bavia podstatne viac, než tie klasické a tak som bol zvedavý a určite ma to nesklamalo. Zápletka mi príde podstatne zaujímavejšia, než predtým a tak obyčajných banditov a dedinčanov nahradil vplyvný, ale aj krutý podnikateľ so svojou armádou a normálni ľudia, ktorí si vo svojom mestečku len chcú žiť svoj obyčajný život. Film síce nemá dynamické tempo, ale mne to na pomery žánru aj tak dejovo úplne vyhovovalo, jedine možno to verbovanie ostatných mohlo byť ešte trochu atraktívnejšie, ale filmu to aj tak neškodí. A navyše mám pocit, že úroveň filmu ide neustále len hore, pričom celá záverečná tretina, ktorá sa už venuje prípravám a hlavnému stretu mi príde až prekvapivo vydarená, nečakal som, že ma to bude baviť až takto. Čo sa týka obsadenia, tak to mimoriadne rozmanité zloženie pôsobí teda poriadne samoúčelne a navyše, keď pre film to vlastne nemá vôbec žiadny význam, ale možno aj preto ma to po chvíli prestalo zaujímať a len som si užíval zaujímavú zostavu, kde ma niektorí bavili viac a iní zase menej. Inak samo o sebe si na toto obsadenie nemôžem sťažovať, jedine ma prekvapilo, že samotný Denzel Washington, ktorého mám veľmi rád a tu má hlavnú úlohu sa mi zdal trochu nevýrazný. Ale pomáhajú mu hlavne Lee Byung-hun, ktorému to ide výborne s nožmi, sympaťák Chris Pratt alebo aj môj obľúbený Ethan Hawke. Plusom je aj sympatická Haley Bennett, ktorá tomu dodá ten potrebný ženský element a sadli mi aj záporáci, hlavne ich šéf Peter Sarsgaard. Po akčnej stránke si teda nemôžem sťažovať, film síce v priebehu ponúkne len dve pomerne krátke sekvencie, ale sú výborne zvládnuté a potom je tu už dlhé veľkolepé finále, ktoré už pripomína pomaly vojnový film. Je to výborne natočené, s prekvapivo vysokým počtom zabitých a vzhľadom na nízky rating aj celkom drsné. Tu som si akciu skutočne užíval. Antoine Fuqua opäť dokazuje, že v súčasnosti patrí vo svojej kategórii medzi to najlepšie, v rámci tohto typu zvláda výborne nielen akciu, ale aj väčšinu ostatných zložiek. Jedine s postavami tu mohol ešte trochu lepšie popracovať. A poteší aj hudba, či tá, ktorá pripomína pôvodný film, ale aj nová. Takže ja som dostal možno ešte viac, ako som čakal, vydarený westernový blockbuster so skvelou akciou a viacerými obľúbencami, určite si to ešte pozriem. 78% (26.12.2016)

Na dnešní dobu důstojný a umírněný remake nesmrtelné klasiky, který je větší, hlučnější a národnostně barvitější, rozuměj politicky korektní tak, jak se to dnes sluší a patří v každém druhém velkém filmu.Washington to táhne tím že chodí, kouká a sem tam prohodí moudro, Pratt to táhne tím že hláškuje a Donofrio hraje medvěda. Zbytek je defacto komparz, což třeba u Hawka zamrzí. Nutno podotknout, že zajímavě vypadá i zpracování, které je samozřejmě špičkové, ale celkem zvláštní je mix klasických, až absurdních pistolnických scén, kdy klaďasové střílejí na všechny směry a padouši padají jako hrušky a skvěle nasnímaných soubojů převážně s lukem, noži apod. Kdyby to bylo R a ještě víc podojené o hlášky, bylo by to na dnešní dobu přesně to co všichni chtějí. Fuqua měl ale příliš velký respekt vůči předloze a to je v jeho podání dobře i špatně zároveň. (23.09.2016)