Mlčenlivý souboj

První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. (11.08.2010)

Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale... (13.05.2014)

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. (07.08.2014)

Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. (24.11.2011)

Jestliže v případě filmu "Nelitujeme svého mládí" pomáhalo pomalé tempo vygradovat dramatický závěr a u "Krásné neděle" zase bylo součástí snové poetiky filmu, tady mi přišlo poněkud nadbytečné. Nyvé pohledy z okna na měnící se počasí samozřejmě dokládaly plynutí času, jindy pomalý rytmus gradoval dramatičnost té které chvíle,vcelku ale bylo těch zámlk možná příliš. Co mi naopak velmi vyhovovalo je otevřený závěr. Kurosawa taky vlastně primárně "nevypráví příběh", ale spíš ukazuje dva zásadně odlišné postoje. Odpovědnost a profesionalita na jedné straně, lehkovážnost a slabošství na straně druhé. Musím ale říct, že mi celou dobu běželo hlavou "a proč jí to neřekne?"... Samozřejmě vím, že "jiný kraj, jiný mrav" ale stejně. Tohle muselo být pro oba naprosto šílené... Celkový dojem: 75% (28.03.2021)