Bábovky

Osudy několika žen, které se proplétají a nakonec se všechny potkají na jedné důležité křižovatce. Osudový film natočený a nevěrohodný jako seriál Ulice. Dialogy umělé a tragické. Herecké výkony prázdné a zbytečné. Konec je už jen vtipně předramatizovaný s duhovou tečkou plnou sluníčka. Tohle ne. Přitom rozjezd nebyl špatný. (15.11.2021)

První dva filmy, pod které se podepsal Havlík, se mi líbily. Jeho druhé dva filmy, na kterých spolupracoval s Radkou Třeštíkovou, jsou už o něčem jiném. Bábovky jsou v knižní verzi klasický bestseller od Motta (taková ta moderní česká autorka do kabelky). Ve filmové adaptaci trochu ztrácí kouzlo původní struktura dvanácti samostatných příběhů jednotlivých žen vyprávěných z jejich pohledu, kterou ve filmu nahrazuje jakýsi nepřehledný propletenec a finále, za které by se nemusel stydět ani Cimrmanův Vichr z hor. Hlavní postavy mají mezi sebou rozdělené dnešní all starové, formálně Bábovkám nic nechybí, takže průměrná masa spokojená samozřejmě je. (21.08.2021)

Úhledné pískoviště osudů 6 žen (a jedné dívky), a samozřejmě i na muže osud pamatoval, kde uplácané bábovičky drží pěkný tvar. A rozplesknou se až v samotném závěru, kdy se pískoviště má nějak uhrabat a formičky se mají sklidit. Talentovaný režisér Rudolf Havlík realizoval se scenáristkou a spisovatelkou Radkou Třeštíkovou dohromady propletenec, kterému vévodí plejáda herců, kteří utkví v paměti. Rostislav Novák ml. prožije paralelní milostný vztah, Jana Plodková vydělává peníze pro svého neurvalého pasáka Marka Taclíka, Denisa Biskupová hraje šestnáctiletou dívku, která je vězněm ve zlaté kleci, když si její vysoce postavení a vysoce vytížení rodiče na ni nikdy neudělají čas, načež úzkostlivě před ní tají její biologickou matku, zdravotnice Lenka Vlasáková se paradoxně dozvídá nelichotivou diagnózu o svém zdravotním stavu, načež jednu domácnost sdílí s dcerou, které hlídá jejího potomka. Do toho hraje optimisticky živelná hudba Ondřeje Konvičky, ačkoliv vlastně moc optimistický dějový obsah divák do svých bulev nedostane. Občas je důvod k zasmání, to když Marek Taclík prokládá své výstupy početnou řadou hlášek, v drtivé většině se ale jedná o film ne až tak veselý, zajímavě dramaticky posazený. Slabiny se najdou. Erotika ve filmu je moc prudérní, taková Plodková v podvazcích umí provokovat, ačkoliv se na přetřes dostane prostituce i nevěra. Herci jsou v intimních chvilkách oblečení a kus nahé kůže ukáže jen Kristýna Podzimková. Naprostou slabinu představuje závěrečné vyvrcholení, kdy mapování jednotlivých osudů dojde ke svému cíli a naplnění, a avizované propojení postav, respektive, jakým způsobem měly jednotlivé postavy k sobě vazbu, je zdárně vyhotoveno. Určitě chtělo na závěrečném vyřešení více a nápaditěji zapracovat. Závěr byl vyloženě neuspokojivý. Než se ale tak stalo, tak film bodoval tvůrčím způsobem uvědoměle, nenuceným způsobem si podmanil emoční křivku, sem tam i bránici. Hlavně vznikl neotřelý český film, co si držel kvalitními nástroji diváckou pozornost. 8/10 (05.10.2021)

S odretými ušami za tri a to najmä preto, že film je veľmi profesionálne nakrútený a má slušnú dramaturgiu, čiže rýchlo ubehne a nemá hluché miesta. Druhá vec je však obsah scenára a tu prichádzame k tomu, že skutočnými bábovkami tu sú práve dvaja scenáristi, vrátane autorky predlohy. Skutočne som musel gúľať očami nad tým, že film síce vyzerá moderne a všetci podľa šablón majú luxusné domy, byty a autá, ale myšlienkovo je niekde doslova v päťdesiatych rokoch. Čo to znamená? No, keď vás váš priateľ bije, núti k prostitúcii, vyhráža sa vraždou a ešte aj predáva drogy, vy ho bonznete polícii a je vám vyčítané, že veď on vás predsa miluje, tak by ste sa podľa tvorcov mali cítiť previnilo. Podobných lapsusov je tu viac, rovnako ako aj klišé typu milenca, ktorý neustále sľubuje milenke, že opustí svoju ženu a furt nič. Svojim spôsobom ťažko hodnotiteľné, pretože technická stránka je vysoká, dokonca aj tie príbehy sú slušne prepojené, len obsah dialógov, práca s klišé a myšlienkové posolstvo sú občas až hrôzostrašné. Takže svojim spôsobom ide o zvláštne guilty pleasure. (12.10.2020)

Nechcem byť zlým prorokom, ale je dosť možné, že "Bábovky" budú opäť na dlhú dobu posledným filmom, ktorý som mal možnosť vidieť v kine. Dúfam, že nie. Chcem veriť, že sa nevrátime tam, kde sme boli v marci, kedy dokopy život prestal existovať a všetko pôsobilo absolútne mŕtvo. No na druhú stranu poviem, že ak to bol posledný film v kine na tento rok, alebo minimálne na niekoľko mesiacov, tak som si vybral dobrý film. Dôvod, prečo som "Bábovky" chcel vidieť v kine bol jednoduchý. Meno režiséra a scenáristu. Rudolf Havlík. Človek, ktorý mi pár rokov dozadu ukázal, že sa v Čechách stále vedia točiť dobré filmy, ktoré majú srdce na správnom mieste. A hoci toto nie je jeho najlepším filmom, myslím si, že na tom predsa len odviedol kus poctivej roboty. V prvom rade vždy obdivujem filmy, ktoré sa nesnažia povedať jeden príbeh. Ale majú ich tam niekoľko. A postupne ich dokážu pretkať tak, aby sme na konci dospeli do skvelého finále. A tieto príbehy sú zaujímavé, pôsobia zo života, majú iskru a hlavne dávajú podľa mňa dobré lekcie do života. A otvára dôležité témy. Ako sú workoholizmus, deti, ktoré majú všetko a súčasne im chýba to najdôležitejšie, snaha mať dieťa a podobne. Napriek tomu si ale myslím, že nie všetky príbehy boli úplne ideálne dovarené. Niečo tomu občas chýbalo. Mal som často pri sledovaní filmu momentky, kedy som si hovoril, že by sme sa mohli venovať zase niekomu inému. A keď sme sa tam dostali, mal som pocit, že toho mohlo byť viac. Film sa toho snaží povedať veľa, no nevie si to ideálne nataktovať tak, aby niektoré postavy nepreferoval. A to je trošku problém, ak sa zaujímate viac o niektoré iné postavy. A mne sa to stalo. Herecké výkony sú podľa mňa dobré a záver je skutočne skvele spracovaný. Celá záverečná časť v a pred hotelom sú spracované vynikajúco. A som rád, že to nezachádza do roviny veľkého gýču. Možno to nie je Havlíkov najlepší film, no aj tak som zvedavý s čím príde nabudúce a určite sa na to opäť pozriem. Hodnotenie: B+ (27.09.2020)