All or Nothing
All or Nothing
Všetko alebo nič
Režie:
Mike LeighScénář:
Mike LeighKamera:
Dick PopeHudba:
Andrew DicksonHrají:
Timothy Spall, Lesley Manville, James Corden, Alison Garland, Ruth Sheen, Marion Bailey, Sally Hawkins, Helen Coker, Timothy Bateson, Alex Kelly, Joe Tucker (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žijí vedle sebe, ne spolu. Ale je to vůbec život? Bydlí spolu na londýnském sídlišti v ošklivém komunálním bytě, který už dávno ztratil to, co dělá domov domovem a místem, kam se každý rád vrací: atmosféru vzájemného porozumění a lásky. Dnes je to pro všechny jenom noclehárna, v níž se netečně míjejí. Taxikář Phil, trávící ve svém voze podstatně méně času, než by měl a mohl, ospravedlňující svou laxnost a permanentní finanční nouzi filozofickými úvahami. Jeho žena Penny, která denně prosedí nekonečné hodiny za pokladnou supermarketu a marně se snaží dodat jejich bytu alespoň jakés takés zdání domova. Zamlklá, tlustá Rachel, pracující jako uklízečka v domově důchodců, žijící zřejmě ve svém vlastním světě. A obézní, neurvalý Rory, utrhující se na každého a na všechny, rozvalený celé dny na gauči u televize. Jsou bez peněz, bez lásky, bez perspektiv, bez naděje. A zdá se, že se s tímhle stavem věcí už smířili. Protože takhle nebo podobně žijí přece všichni: jejich sousedé, jejich kamarádi… Phil i Penny ovšem podvědomě cítí, že takhle si kdysi život nepředstavovali. Jenomže je z toho bludného kruhu každodenní bezútěšnosti vůbec nějaká cesta ven? Režisér Mike Leigh se po filmu Topsy-Turvy, v němž si odskočil do divadelní historie, vrací k tématu a prostředí, které je mu nejvlastnější. Tak jako téměř nikdo z jeho generace se totiž dokáže podívat na život a běžné problémy těch úplně nejobyčejnějších lidí. K jeho stylu neodmyslitelně patří i cit pro prostředí a zvláštní, nenápadný humor. Vypovídá o nedostatcích ve vzájemné komunikaci člověka s člověkem, o neporozumění, jež často zbytečně způsobuje těžkosti ve vztahu i mezi nejbližšími lidmi, především v rodině. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
Označení komedie moc nechápu. Já jsem tady žádný komediální prvky jaksi nenašel. Teda vlastně mě pobavilo, že v UK členové rodiny spolu doma komunikujou tak, že po sobě akorát vyřvávaj dokola "fuck you, fuck off, shut up" a podobně. Jako drama to funguje mnohem líp. Životní problémy všech postav jsou uvěřitelný, herci vypadaj jako nejhorší asociálové z pořadu Výměna manželek, ale jako celek je to dost o ničem a nekončí to vlastně nijak. Ten film kolem mě jenom tak proplul a nic ve mně nezanechal. Zajímavý pro mě bylo snad akorát zjištění, že Sally Hawkins, na kterou mám alergii, byla před dvaceti lety docela roztomilá. ()
Krásný film o surové realitě v životě těch nejprostších. Náhled do života několika rodin, vztahů těchto lidí, kteří všichni podprahově touží po tom, co ti druzí mají a přesto nejsou šťastní, ba dokonce je to často příčinou jejich neštěstí. Jejich společný osud, žít takřka v bídě na okraji společnosti, je všechny pojí a zároveň rozděluje. Nejkrutější jsou rozpolcené vztahy v rodině Phila a Penny, ale když společně čelí tváří v tvář vážné situaci, poodhaluje se dosud pod tíhou trápení, starostí a bezmoci skrytá dávná něžnost. Film plný bezmoci, který vypráví především o naději. I v nejbídnější situaci lze totiž najít i štěstí. Vždy existuje úhel pohledu, z kterého se byť i ta nejošklivější věc zdá jako nebetyčně krásná. ()
Leighova metoda spočívá v tom, že vyjede s loďkou na rybník a spustí dolů kameru. Vidíme obrazy a jsme přesvědčeni: zrovna tak to v rybníku vypadá. V tomto případě u dna rybníku. Leigh nevypráví příběhy, on sonduje. Budiž, tentokrát se v závěru jakási dynamika dostaví. Dramatická událost lidi probere z jejich otupělosti, plamínek lidství zabliká. A je konec filmu. Všichni víme, že za pár dní se vše vrátí do starých beznadějných kolejí. --- Mně se zdá, že Leigh je do té míry objektivní, až je neosobní. V důsledku toho já coby divák rovněž jen neosobně pozoruji. Což je u dramatu málo, ne? ()
Další nášup nechutný autenticity, která je přesvědčivější než život sám. Leigh nemilosrdně pitvá své tuctové postavy v tuctových zápletkách a vyžívá se v analýze jejich pocitů, v celé jejich škále, kde najdeme ty základní životní (negativní především)pocity, který každý moc dobře zná, Leigh jen všechny tyto pocity zesiluje na hranici snesitelnosti, takže sledovat jeho filmy je pro diváka pěkná masáž, a Leigh diváka nešetří a pěkně ho v těch nepříjemných situacích vykoupe, Leigh si navíc ve svých filmech vybírá postavy, které jsou naprosto průměrné, obyčejné až primitivní, zde tuto roli hraje tupý přítel těhotné ženské postavy, když člověk sleduje jejich hádky, je mu trapně, že musí sledovat zrovna takové postavy. V Leighově filmovém mikrokosmu ale není místo pro nějaké intelektuály, v tom je dokonalým protikladem Woodyho Allena. Leigh nic nelakuje narůžovo, jako to občas dělává Allen, když už lakuje, tak spíš na černo. ()
Nakouknutí pod pokličku několika chudým rodinám působí sice tísnivě a smutně, no na druhou stranu také pravdivě a reálně. Věřím, že každodenní povinnosti, práce, rodina, děti se při nedostatečném finančním zázemí promění v neúprosné galeje. A když se k tomu nabalí vzájemné odcizení, netečnost a téměř nulová komunikace, pořádný malér je na dohled... Psychologické drama jako řemen, výborně zpracované, natočené i zahrané. "Když jsme se poznali, neměli jsme moc, ale měli jsme jeden druhého..." ()
Reklama