Benedetta

Kdo mne zná, ví, že jsem poslední dobou mírně řečeno alergický na všechny ty gay a bi filmy o menšinách, které ač jsou menšinami, tvrdě si vynucují respekt většiny. A cokoliv jde na sílu, je to špatně. A to - na sílu - považuji i v kinematografii u stále větší  záplavu snímků věnující se této tématice. U Bendetty jsem do tohoto žánru  šel ale záměrně s vědomím, že se jedná v podstatě o ale jeden zásadní. Tohle se jednak opravdu stalo a pak se zde jedná o jeden z prvních docela slušně sepsaných peripetiích lesbiček při soudních výsleších. Kdo o historii něco ví, nebude si nikterak idealizovat tehdejší dobu. Středověký člověk měl vztah k sexu velmi vřelý navzdory působení a moci církve. V novověku tomu bylo nejinak a co se dělo v kláštěrech ať mužských či ženských se můžeme jen domnívat. Celibát je pro člověka cosi nepřirozeného, lidským potřebám obzvláště. A když jste mladí, musíte to pnutí nějak ventilovat. Nedělám si vůbec žádné iluze co se tehdy v klášterech dělo, případně mimo jejich zdi. Krom oněch diskutabilních vizí Bendetty se tedy nelze prakticky ničemu dalšímu z příběhu divit. Díla se ujal mistr nad mistry Paul Verhoeven, a modří již jistě vědí a vybavují si přehozenou nohu přes nohu tehdy nádherné Sharon Stone... S tímto historickým snímkem se popasoval velmi dobře a samozřejmě i dkyž si tam asi lecos přidal, soškou počínaje a hranicí konče, přesto se mi to moc líbilo i hlavní představitelka. Můžeme se jen dophadovat jaká to asi byla hrůza když přišel do města mor, všude se válely haldy mrtvých a umírajících s hlízami po celém těle... Šílené! Každopádně já jsem s filmem byl moc spokojen a dávám za 4 střípky.    * * * * (21.04.2024)

Matko představená, to mi ho vyndej...... Holandský provokatér Verhoeven je i ve svých 83 letech nefalšovanej perverzák. A protože fetišismu není nikdy dost, protentokrát si na stará kolena natočil lesbický porno k obrazu svému – tedy jako erotické drama z Itálie 17. století inspirované skutečnými událostmi, specificky z církevního prostředí toskánského římskokatolického kláštera, kde se masturbace zásadně praktikuje krucifixem a namísto lubrikantu se používá svěcená voda. Pakliže jste ateista jako já, nebojte se - nemáte sebemenší šanci se jakkoliv nudit. Snímek 'Benedetta' není pouze o milostných hrátkách, ženské rozkoši a blasfemii vně řeholnického mikrosvěta plného jeptišek. Jde o dílo, které umně spojuje kontrasty, a zamýšlí se jak nad otázkou celibátu, tak nad podstatou lidských stigmat a fyzického významu sexu v prostředí, jež je přísně asketické...... Verhoeven zde velmi provokativně akcentuje relativně aktuální konflikt nespoutané přirozenosti lásky proti silně konzervativním křesťanským dogmatům (viz. současná situace v Polsku který se rozhodlo že opět zavede středověk), jež netolerují nic, co by nedovolovalo slovo Boží – lásky, která nemá jakoukoliv konkrétní podobu, a pakliže ano, tak výhradně tělesnou – to vše navíc na historickém pozadí morové rány. Verhoeven tak zcela bez příkras demonstruje, že církev a pánbíčkáři jsou banda fanatickejch manipulativních zmrdů s velmi paranoidním pohledem na svět. Snímek 'Benedetta' lze svým způsobem vlastně chápat jako manifest o queer liberation, neřkuli nekompromisní kritiku teismu s pomocí antiteismu – jako pomyslnou paralelu k současnosti, kdy spoustě zakomplexovanejm πčusům, jejichž životní postoje se zakládaj na tři tisíce let starý knize plný vymyšlenejch pohádek s názvem Bible, vadí, že spolu maj šťastnej milostnej vztah dva lidi stejnýho pohlaví. Tyto motivy Verhoeven samozřejmě prezentuje velmi implicitně, senzuálně, ale přesto dokáže provokativně kritizovat institucionální postavení církve a náboženské přesvědčení. Neustále jsem si však při sledování říkal, že by mohl ještě víc překročit čáru divácký tolerance, tnout do živýho a šokovat tak mnohonásobně intenzivněji a skandálněji, než jen explicitním vyobrazením lesbického sexu mezi Virginií Efirou a Daphne Patakiou. To že někteří ortodoxní věřící bez smyslu pro humor budou chtít Verhoevena upálit na hranici je však bezesporu dobrým znamením. Každej nasranej křesťan se totiž počítá...... // VERDIKT: 7,9 robertků s pannou Marií z 10 // (19.12.2021)

Film o italské jeptišce natočený Francouzi pod Holanďanovou režií, to je slušný rodný list:-) Snímek se nezařadí mezi to nejlepší od mého oblíbeného režiséra hlavně proto, že byl na svou stopáž dějově poněkud chudý. V závěru se navíc Paul Verhoeven příliš odvázal, takže finále vyznělo po stránce akční na výbornou, ale film přestal úplně předstírat historickou věrohodnost. Jasným kladem snímku je to, že jeho režisér umí po čertech dobře pracovat s krásami ženského těla, podle Virginie Efiry by se navíc dalo klidně sochat a mnohá mladice by jí mohla tiše závidět, jenže tato záležitost nebyla zrovna erotickým thrillerem, takže se mi místy lehce táhla. Původně jsem chtěl hodnotit za lepší tři kousky, ale zohledním vypíchnuté pokrytectví představitelů katolické církve a mírně přidám na slabší čtyři. / Poučení: Před sexem sádruj, sádruj, sádruj, abys nemusel zatloukat, zatloukat, zatloukat. 4*- (07.06.2022)

Nic proti námětu, zpracování do velké míry upoutalo pozornost, ale trochu mi v tom chyběla syrovost, smrad a špína od Toma Tykwera, kterou uměl prodat v Parfému - Příběhu vraha a taky očividně chyběl odhadem asi dvojnásobek rozpočtu - podle IMDb je Benedetta za 24 mil. dolarů, Parfém stál toho času 60 mil. dolarů. A podle stejného zdroje si Benedetta nevydělala, Parfém ano. Nejsou si oba filmy příliš vzdálené, zejména, co se hlavních postav týče. A bylo fajn si dát po řadě hollywoodských produkcí pěknou francouzštinu. Co se týče vzruchu a protestů okolo uvedení, tak není o čem. Ano, puritáni žijí s klapkami na očích a nechtějí si ani připustit vyobrazení něčeho, co je v kontextu církevních hříchů jen kapka v moři a velmi uvěřitelná kapka. To bych hned mohl připomenout Spotlight, který ani nemusí do středověku, aby zalomcoval přesvědčením dokonalé čistoty nejen církve, ale celých komunit. Na Benedettu jsem vánočně navázal Kmotrem III, ten církev taky nešetřil. (26.12.2022)