Vlci za dveřmi

Pokud znáte příběh manželky Romana Polanského, pak víte vše, film nepřekvapí, ba ani příliš nenadchne. Umírněné gore vyvažují místy příjemná atmosféra a slušná kamera. Co je to však platné, když je osud hlavních postav očekávaný. Film je skutečnými událostmi jen inspirován, jelikož co vím z dobových materiálů, tak masakr vypadal zcela jinak. Navíc rozpáraná Sharon byla přivázaná ke svému vykastrovanému milenci. To si znalý divák může jen domyslet, neznalý netuší. Krom toho pominu, že Sharon byla skutečně krásná, ale budiž. Byť není o napínavé scény nouze, jako celek má film atmosféru poněkud řídkou. Postavy moc sympatické nejsou, a tak líto mi jich nebylo (což asi nebyl záměr). Osobně se mi o trochu více líbil Manson (2003). (25.05.2017)

Kůzlátka, otevřete svoje vrátka, to jsem já, váš Karlíček Mansonovic, ovšem jen v zastoupení čtyř fanatických zabijáků. Rekonstrukce událostí z léta 69, při nichž zemřela rukou sekty vedené Charlesem Mansonem těhotná modelka a herečka Sharon Tate a její přátelé, kteří přišli strávit poklidný srpnový večer do rezidence Cielo Drive, ukázala temnou stránku kalifornského snu. Předesílám ale, že sled událostí, jak je tento film líčí, se v mnohém liší, ačkoliv základní slupka tragédie je zachována. A je působívá. Filmu určitě nešlo o detailní převedení tehdejší tragédie, ostatně vynikající kameraman John R.Leonetti není natolik zdatným režisérem, aby se pouštěl do nějakých milníků, i tak se tentokrát vzepjal k enormnímu režijnímu výkonu, až film můžu směle označit za jeho nejzdařilejší počin. Plusem je určitě obsazení, Katie Cassidy jako Sharon Tate byla ideální volba, pojí je i určitá vnějšková podoba, zbytek jejich přátel moc hrát nemusel, neb byl vbrzku zlikvidován. Zvláštní kapitolou je čtyřčlenná sekta, která se mezi sebou nebavila, zkrátka nikdo z nich nevydal ani hlásku, působila vskutku šíleně, pomohlo i to, že kamera jen minimálně zabírala jejich obličeje, zvláštností je, že v závěrečných titulcích jejich role uvedené nejsou. A nyní se dostávám k slabině filmu. Každý zřejmě očekával, že pořádná "domovní invaze" se nemůže obejít bez potoků krve. Tak v tomto případě tady zurčí až bublá jen mírný potůček. Mordy, lišící se v mnohém od toho, jak tehdy proběhly, měly svůj potenciál. Parta zabijáků vyrazila s noži i palicemi, jenže veškeré vražedné běsnění probíhá mimo záběr, takže si divák musí gore domyslet. Spíše režisér vsadil na postupně houstnoucí atmosféru strachu, uvěřitelné reálie konce šedesátých let, včetně hitů té doby, které hrají v domě souseda Williama a výrazně krátkou stopáž (cca 70 minut). V závěru dokonce nechybí autentické záběry fanatických zabijáků i fota jejich obětí. Od tvůrců poměrně odvážný počin pustit se do takto citlivé tragédie. 8/10 (14.06.2017)

John R. Leonetti díky spolupráci s Jamesem Wanem načerpal tolik zkušeností, díky kterým dokáže posbírat do svých filmů to nejlepší co se naučil a funguje to. Ani Vlci za dveřmi nejsou vyjímkou. Dobře vytvořená hororová atmosféra, kamera, střih, to všechno funguje jak má a i když zde nefigurují žádná strašidla, stejně dokáže snímek upoutat vaši pozornost a tak trochu navodit tu správnou atmošku při této home invasion z konce šedesátých let. (22.07.2018)

Slasher, u kterého oceňuji dýchající retro atmosféru, kostýmy a kulisy 70. let, nicméně ničím jiným originálním nevybočuje. Herci nepatří mezi slabinu filmu, ale tempo se začne rozjíždět až od půlky a většina postav zůstává po zbytek filmu ukradená. Od půlky, až na pár momentů se ve vilce odehrává slušný teror a těžko lze něco vyčítat. Hodně znepokojivě ve mě vyvstával pocit v tom, že za celou dobu nebylo vidět zabijákům do tváří a vesměs na ně nezabírali kamerou dlouhé sekvence. Naopak překvapující souvislosti s minulostí hodně překvapí a rozhodně se daří tuto maličkost držet pod pokličkou. Solidně odvedená práce.......6/10 (15.06.2017)

V lete roku 1969 sa Sharon (Katie Cassidy) vyberie do svojho letného sídla, aby sa tu zabavila s blízkymi. Ešte pred začiatkom zábavy ich však prekvapí skupina neznámych útočníkov, ktorí sa snažia dostať do domu a zbrane v ich náručí ukazujú, že rozhodne neprišli s dobrými úmyslami. - Tematika velmi blízka hororovému fanúšikovi. Pýtate sa prečo? No pretože Roman Polanski si v tom čase užíval slávu, ktorú mu priniesol horor Rosemary's Baby, ktorý ho mimochodom dostal aj na Oscary, a v tom dostal správu o tom, že jeho maželka bola brutálne zavraždená Mansonovým kultom. A ako túto tematiku využil môj oblúbený kameraman John R. Leonetti? V podstate celkom dobre. Drží sa prípadu celkom detailne, takže nálepka o skutočných udalostiach nebola tentokrát použitá len kvôli marketingu. Celý príbeh sa odohráva v noci, takže atmosféra funguje ideálne, a to idylické umiestnenie domu v Los Angeles ešte zvýrazňuje tú brutalitu vrážd. Technicky je to zvládnuté špičkovo, ale na to si samozrejme režisér dohliadol, keďže sám má na svojom konte najlepšie moderné horory ako Dead Silence, Insidious alebo The Conjuring. Má to aj viacero nedostatkov, ktorými sú pomalé tempo a slabé dialógy, rovnako ako takmer žiadna krv a gore. Najviac ma však mrzí to, že záporáci dostali tak málo priestoru, pretože napríklad taký Tex Watson, ktorý celú akciu viedol, bol absolútne neludské zviera. Inak je to vydarený horor, ktorým režisér skrátil čakanie na svoj ambicióznejší projekt Wish Upon. Každému odporúčam po dopozeraní si prečítať niečo o tom, čo sa počas osudovej noci stalo a pozrieť si fotky, pretože sú extrémne brutálne, ako napríklad táto: http://i61.tinypic.com/6ss3gn.jpg. + herec z Final Destination 5 + herec z Annabelle (25.04.2017)