Takové krásné šaty

"Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván..." Tak to mi je novinka, ja som doteraz to meno nikdy nepočul, a to poznám aj takých režisérov ako Jirka Mádl alebo Tomík Magnusek. Po vzhliadnutí tohto snímku mi je ale jasné, že počet filmov, ktoré som od tohto chlapíka videl ostane dlhodobo na čísle 1. A vy, ktorý máte to šťastie byť stále na nule, snažte sa ju uchovať čo najdlhšie. Je to maximálne negustovné dielo. Respektíve ak máte chuť na menštruačnú krv a pri tom radi onanujete, nech sa páči, po polhodine zažijete vyvrcholenie. (19.09.2019)

Sledovať filmy Petra Stricklanda znamená prežívať stav vizuálneho vytrženia, silných senzuálnych zážitkov, vydať sa na námesačnú chôdzu fikčnými svetmi skrz šikovne vystavané naratívy. A v neposlednom rade to predstavuje aj testovanie vlastnej diváckej erudície. Stricklandova tvorba je hustou sieťou žánrových vplyvov, popretkávaných osobitne uchopenými prístupmi k súčasnému umeleckému filmu. V rozkrývaní tejto na prvý pohľad len ťažko uchopiteľnej štruktúry pokračuje aj jeho nová snímka Také krásne šaty (In Fabric). Tichá, plíživá expanzia Stricklandovej schopnosti vytvárať referenčne bohatý a zároveň pôžitkársky nadreálny svet, ktorý ale vlastne vôbec nie je vzdialený tomu nášmu. Nachádza v ňom svoje východiskové tematické body. Ako sa šaty stávajú výstižným symbolom, zastupujúcim hneď viacero prvkov nielen Stricklandovej novinky, ale aj celej jeho filmografie? Viac na: https://www.kinecko.com/komorne-pribehy-nielen-o-europskom-horore/ (31.10.2021)

Zatím poslední režijní a scenáristický zářez Petera Stricklanda zaujme nestandardním a osobitým přístupem k látce. Tohle náročné a dlouhé dílo o hrozbě konzumerismu a jakési vyprázdněnosti dnešní doby není pro každého a leckomu nemusí sednout právě kvůli absenci tvůrčích postupů běžných v mainstreamové produkci. Nazývat pak Takové krásné šaty hororem zřejmě není zcela přesné, neboť sama žánrová neuchopitelnost je jednou z charakteristik tohoto nesnadno zkousnutelného počinu, jehož asi nejlépe vystihuje termín "bizarní". Recenze zde. (01.10.2019)

Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem. (26.08.2019)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)