BlacKkKlansman

Určitě dobrá kriminálka s chvályhodným přesahem a s perfektní dvojicí Adam Driver - John David Washington (ani se mi nechce věřit, že je to ten samý herec z Tenetu), ale tak nějak jsem čekal, že se toho v ní stane víc. Hlavně v závěru, kde si musel režisér k působivosti dopomoci současnými záběry. Samozřejmě, že z těch záběrů mrazí, to se popřít nedá, ale musely tam vážně být? Nešlo to mrazení nějak zařídit, případně umocnit v rámci příběhu Stallworthe a "Stallworthe"? (26.10.2020)

Rasistický afroamerickohumorný snímek o neuvěřitelné skutečné události. Spike Lee sice malinko nezvládl dramaturgii a zahrnuje diváka detaily, které jsou pro příběh nadbytečné, ale je to stále v rámci únosných mezí. Výborné herecké výkony, kterým vévodí Driverův, krk nasazující, polda a skvělý mladý Washington, který dokáže být zdvořilý i nasraný zároveň. (09.11.2020)

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Svým způsobem velice děsivé svědectví z jednoho amerického vidlákova s jako vždy božím Adamem Driverem a hlavně režisérským fištrónem Spika Lee, který opět tne do živého (viz epilog). 130 minut je možná pro někoho moc, ovšem naštěstí se slovutnému režisérovi daří tempo udržet a úplně mě neztratit, takže jsem si tento krásně pojmenovaný film, na který jsem se od KFF těšil, poměrně dost užil. Redneckové zřejmě takovou radost neměli. (08.11.2018)

Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** (16.09.2018)