Jay a mlčenlivý Bob: Přeprc

Jay a Bob opět vyrážejí zničit Hollywood. Jenže už to není taková sranda jako kdysi. Kevin Smith se zmůže na pár dobrých fórů i chytrých a jízlivých komentářů, ale nepovedlo se mu vrátit k tomu, co z něj před lety dělalo tak zajímavého filmaře. Druhý Jay a Bob opět působí do značné míry jako film, který si Smith natočil především pro sebe a ve kterém spousta scén, vtipů a nápadů připadá zábavná hlavně jemu. A že mu to ani moc nevadí. (16.04.2020)

Patřil jsem mezi těšící se fanoušky návratu Smithova vesmíru, ale i přes Smithovu snahu udělat z toho scénáristicky satirický kompilát obsahující všechny možné oblíbené postavy a dělající si srandu z liberální progresivity se člověk cítí hrozně trapně a otráveně. Unavený vyfetovaný Jay postrádá energii a bohužel na něm leží těžiště filmu. Je to jako procházka po hřbitově plným kdysi slavných lidí, kde se chcete dojmout, ale místo toho jste zděšeni rozkladem fyzična herců a schopnosti devadesátkového humoru. Je to strašný. (10.02.2020)

Ve své době pro mě Kevin Smith hrozně moc znamenal. Jeho komedie jsem ve věku 25 let neskutečně žral. Bohužel už tohle dávno neplatí. Před Rebootem jsem si schválně pustil původního Jaye a Silent Boba (už to tolik neúčinkuje), aby jsem zjistil jak na tom vlastně dneska jsem. Po uvedení do světa dvojičky z Jersey, tedy přišel na řadu nejnovější počin. A? Je to sračka. Hlavně s blížícím se koncem filmu absolutně došly síly a skončil v absolutním nezájmu. Smithoviny už prostě tolik zaprvé nefungují, jako ve své době a ty nové jsou absolutně hrozné. Jakoby to Kevin dělal celému Hollywoodu schválně, že nebude a nebude točit dobré filmy. Camea tu jsou, všichni hrozně zestárli ale bohužel musím konstatovat, ať naše oblíbené postavy nechá pan režisér raději spát věčným spánkem. Alespoň že nám je pěkně vysvětlen rozdíl mezi remakem a rebootem. Nechme mluvit Jasona Leeho: Remake je jako reboot, akorát studio nezajímá, co si myslí diváci o originálu, čili ponechaj název a všechno ostatní pokurvěj, což zničí rázem oba filmy, jasný? 30% (28.01.2020)

Minové pole, u kterého mě množství chyb neštve zdaleka tolik, jako mi jich je líto. Nešťastné je hlavně načasování, kdy realizace přichází tak deset let potom, co začala hlavní dvojice vypadat v tradičních kostýmech poněkud vysloužile a i těm nejzavilejším příznivcům tohoto vesmíru musí být trochu smutno při pohledu na ságu, která dozrála o třináct let dříve u Clerks 2 - a teď už nemá kam se hnout. Jediný opravdu silný moment si odbude u vsunutého několikaminutového epilogu Hledám Amy a ve zbytku času si vystačí v horším případě s klopýtavou groteskou, v lepším pak s jayovsky tradičním meta až dada humorem. V prvním díle bylo setkání fanoušků vrcholem, tady je podobná příležitost už jen dýchavičnou bláznivinou, která při Smithově dvojí účasti působí jako jeho další stand-up či podcast. Povšechná znalost všech zásadních autorových filmů i jeho zdraví, životních osudů a změn v tomto případě opravdu nutná, jinak divák nemá šanci pochytit ani to dobré. (30.03.2020)

Rovnako ako aj jednotka sa to nevyhlo priemeru, aj keď priznávam, nábeh to malo aj na štyri. Ale spackané finále na comicone bolo fakt odveci aj pre mňa. Dvakrát som sa tuším naplno zasmial. Tak to ostáva na tej istej hranici medzi prvým filmom. Ale tento návrat dvojice potešil a som rád že som to pozrel. 3* (16.10.2020)