Byl jednou jeden dům

Naprosto geniálně obsazený (až na ty puberťáky ztvárněné třicátníky) historický seriál, podle mě i minimálně zatížený dobovou ideologií. První dva díly byly vyloženě rozjezdové, malinko drhly, o to větší zážitek mi ale připravily zbývající epizody. Menšík Čepkovi (budoucímu zeťovi) před mobilizací: "Kdyby se ti tam něco stalo, buď klidnej, já se o to postarám. A jmenovat se to bude po tobě!" "Ne, to radši ne..." "Já ani nevím, jak se jmenuješ." "Adolf." (11.10.2019)

Přirozené, krásné, pravdivé a upřimné. Tak na mne působí tento seriál. V nynější době můžeme jenom závidět jak blízko k sobě lidé měli, a i když jejich osudy nebyly vždy růžové, přesto se dokázali radovat i z maličkostí. Líbilo se mě, že když šlo do tuhého, dokázali se dát dohromady a jít bojovat za svoji pravdu. V současné době si již tak jistý reakcí lidí nejsem. O hereckých výkonech je vcelku zbytečné diskutovat - perfektní. (30.03.2014)

František Filip točil v šedesátých a sedmdesátých letech seriály skvěle a se ctí. Nebyl poplatným slouhou bolševika, a přesto mohl tvořit. Jak to dokázal, netuším. Televizní román jana Otčenáška a Oldřicha Daňka Byl jednou jeden dům tak umožnil zachovat přirozený projev mnoha z nejlepších herců té doby. Dá de na to dívat i dnes. PS Jiří Sovák několikrát mezi řečí v dialogu utrousí velké pravdy. (01.11.2021)

Jeden z nejlepších seriálů zaobírajících se obdobím první republiky i obsazeného Československa. Neskutečné množství našich nejlepších herců rozehrává tu drama, tu humorné situace, týkající se všech rodin v jednom pražském domě, a to vše na pozadí dobových událostí, aniž by seriál (na dobu vzniku) obsahoval nějakou propagandu. (02.05.2014)

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. (05.11.2007)