Muž jménem Ove

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

další dvod proč i nadále milovat severskou tvorbu...příběh hodně připomíná Stoletého staříka,jen bez věcí hnaných do absurdna a s notnou dávkou dramatu a tragédie.Přesto všechno ale nepůsobí Ove slzopudně a prvoplánově a jediným důvodem proč nedat plný počet je zdlouhavost v jedné pasáži.Jinak bych asi neměl moc co vytknout a teď si půjdu sehnat knížku...80% (21.12.2016)

+3* film o zatvrzelém a pořádkumilovném staroušovi, kterého už nic v životě netěší, brání k sebevraždě nově přistěhovaná rodina a tak mu nezbývá než hledat jeho nový smysl. Jemně nadprůměrný film se sociálním tématem a multikulti podprahovým podnětem. Na skandinávské poměry nic vyjímečného, takže jen lepší 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (21.03.2017)

Ono je asi stejně nejlepší, když si to ten daný národ zpracuje sám; vydařené filmové zpracování skvělé knihy. Nic ji neubírá (tedy v rámci možností, film se nikdy knize nevyrovná) a je fajn to vidět na plátně. I díky skvěle vybrané Idě Engvoll do role Sonji. "No prosim... Takže ty jsi teplouš?"... 100% (02.11.2016)

Typicky seversky humorne pojate drama o jednom starsim chlapikovi, ktery vzpomina a bilancuje nad svym zivotem. Myslim, ze tento namet by se obesel i bez uprchliku a gayu dohromady, tady zamer tvurcu moc nechapu. Film strida velmi dobre pasaze s temi horsimi, divak vsak dostane slusny mix zabavy, zvlast ti, kteri maji slabost pro severskou tvorbu. (26.12.2016)