Reklama

Reklama

Mlčení

  • Švédsko Tystnaden (více)
Trailer

Bergmanovo slavné drama o neporozumění a lidském odcizení. Příběh vyprávějící o chladu a odcizení mezi postavami sledujeme očima malého chlapce Johana. Ten cestuje na venkov společně se dvěma ženami – svou matkou Annou a bezdětnou tetou Ester, které se však skoro nemohou vystát. Zatímco požitkářsky zaměřená Anna se synovi příliš nevěnuje, Ester o Johana láskyplně pečuje. Příběh zasazuje trojici postav do města fiktivní země, kdy Ester, Anna ani Johan nerozumějí místnímu jazyku. Tento prvek faktického neporozumění jen posiluje motiv potlačených tužeb a frustrací hrdinů. Ti jsou od vnějšího světa odříznuti jak emocionálně, tak právě i bariérou jazykovou. Cestu k sobě pak marně hledají samotné sestry, ale i matka a syn. Ingmar Bergman tak ve filmu Mlčení vykresluje tíživý, velmi silný a přesvědčivý obraz zablokované komunikace. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (115)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Obávám se, že Bergman jde mimo mě - Mlčení mě nudilo podobně jako Sedmá pečeť nebo Persona. Otázku, zda je sledování filmů ztrátou času či nikoli, by si šlo asi klást univerzálně, ale zrovna u tohoto filmu jsem ten dojem měl velmi intenzivní - proč koukat na 54 let starý film, který je téměř děju-prostý a v němž se dvě nesympatické postavy chovají jak krávy, pronášejí divné repliky a řeší nějaké nepochopitelné problémy, které vám můžou být ukradené? Snad pro těch pár erotických scén, které v průběhu let dokonale ztratily všechno, co na nich kdy bylo skandálního, a které se vedle současné pornoprodukce jeví už jen jako její cudný protějšek z časů, kdy ukázat na plátně prsa byla velká věc? Ech... Člověk samozřejmě může být za ignoranta, ale zrovna u tohoto filmu si fakt myslím, že lze žít, aniž by ho člověk viděl. Jasný, pár lidem se to i dneska trefí do vkusu, ale nejspíš jich bude tak málo, že to nestojí za řeč. Podruhé už bych se tomu filmu obloukem vyhnul. ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Těžký film (a to jak interpretačně, tak pocitově), jdoucí až na dřeň (zatímco ohlodává fenomén odcizení). Měl-li bych se pokusit vystihnout podstatu filmu jednou větou, tak bych řekl, že - Bergmanovo "Mlčení" funguje jako ekvivalent absolutního neporozumění. Sestry Anna a Ester (symbolizující intelektuální a emocionální přístup k životu - film by tedy mohl na vyšší rovině fungovat jako metafora boje duše vs. tělo?) by k sobě nemohly mít dál; jeden se až diví, že spolu dokážou vydržet v jedné místnosti (co je probůh vedlo k tomu vydat se spolu na dovolenou? - že by chlapec? - jediný pojící prvek?). Film mapuje návrat domů (tedy k všednodennosti - možná že to údobí mezi svátkem a všedním dnem, ta nepostřehnutelná časová mezírka (existuje vůbec?) je časem, kdy jsou lidé nejautentičtější, kdy jsou nejvíc sami sebou; člověk se nezaměstnává hrou ani práci, má čas na sebe). Zatímco jsou nuceny čekat v cizí zemi (neporozumění je zde důsledně vetkáno do každé částečky filmu), jejich konflikt nevyhnutelně (a bolestivě) eskaluje. Nevadí-li vám hledět do otevřené rány, nesmíte "Mlčení" minout. 75% ()

Reklama

ad 

všechny recenze uživatele

A je to tu zase... Další Bergman, u kterého si nejsem stoprocentně jistý poslední hvězdičkou... U všech ostatních jeho filmech u kterých se mi toto stalo jsem ovšem nechal pět s tím, že napodruhé, neřkuli napotřetí, jsem se ujistil, že jsem udělal zprávně... leč tentokrát jsem nejvíce na pochybách... Opravdu chci dát pět hvězdiček filmu, který ve mně vzbudil totální pocit beznaděje týkající se schopnosti mezilidských komunikací? Film, ze kterého vás bude bude bolet ještě dlouho po jeho skončení... ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v lednu 2019. Mlčení je jedinečným dílem filmové estetiky v expresivním zaujetí pro objekt pozorovaného zájmu. Obrazové kompozice používají prostor i detail pro zvýraznění psychického stavu okamžiku, pečlivě nakládají se světlem a stínem, symbol se hrdě klaní, čas a místo jsou vzpomínkou i epitafem, osamělost lidské duše uprostřed života dostala své zřetelné křivky smyslnosti, odcizení a rozpadu. Pohyb se laská s vnitřním napětím s důvěrou v intimnost, éterické opojení tančí kolem gest niterného boje jedince. Osamělost je nutnou definicí nevyhnutelného a předurčeného, smrt je vládcem a jedinou jistotou života, krutost odcizení je povinností obranyschopnosti lidského organismu. Žena je obdivována, vyzývavě si zjednává pozornost, vlastní strach se zlosti nemilosrdně trestá v instinktivním pudu. Nevyzpytatelnost života otvírá svou existenciální náruč pochybností a předvádí svou nahou podstatu bytí. Hlavní postavou zásadní životní zkušenosti je Esther (velmi dobrá Ingrid Thulin), vážně nemocná intelektuálka a překladatelka. Osamělost je jejím osudem, smíření není ještě připraveno k poslednímu přijímání a staré pocity křivd po dálkách času ve strachu znovu a znovu v obraně bodají do starých i nových krvácejících ran. Svoboda je mžikem alkoholické bujarosti a pudu uvolnění, jediná nehynoucí jistota vábí strach z prázdnoty. Výčitky jsou prosbou o slitování. Druhou stranou odcizení je Anna (vynikající Gunnel Lindblom), mladší sestra Esther. Příchuti smrti se čelí zvýšeným apetitem po tělesnosti, frivolitě a zásadní revoltě. Na strach se zapomíná ve víření prožitků a v ostrosti rozhodných slov. Výčitky jsou prosbou o odpuštění a útěkem před nevybíravou skutečností. Důležitou postavou je Johan (velmi zajímavý Jörgen Lindström), malý Annin synek a tichý pozorovatel hrozivého mlčení života. Fascinace ženou zde dostává své psychoanalytické vyjádření, osamělost je součástí pochopení. Z dalších rolí: číšník a prostředek Anniny vzpoury a provokace tělesností (Birger Malmsten), svérázný stařec a ochotný zaměstnanec hotelu (pozoruhodný Håkan Jahnberg), či vedoucí varietního souboru trpaslíků (Eduardo Gutiérrez). Mlčení je vynikající básní existencialismu, obrazově úchvatné, pocitově podmanivé. Stav osamělosti a odcizení dostal svou stylovou definici. Panna Marie je modlou posvátné úcty ženskosti i pokušením smyslnosti v hříchu pomíjivého i věčného života. Panna Marie je rozpolcenost života. Film přináší velmi zajímavý umělecký prožitek. ()

Toj 

všechny recenze uživatele

Bergman plný sexuality, zvrácenosti, liliputů, zlých emocí, umírání a to vše očima jednoho malého chlapce... Musím říct, že z tohoto Bergmana jsem skutečně nadšenej. Vizuální slast a myšlenkové utrpení v jedné cizí zemi, kde všichni mluví podivnou legrační cizinštinou. A já byl jen unešený tou tvůrčí potencí severského génia. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (3)

  • Ačkoli jazyk ve filmu zní “slovansky“, je jeho autorem sám Ingmar Bergman. Název města, "Timoka", je ovšem reálný výraz, který Bergman našel v estonské knize svojí ženy, Käbi Laretei. Znamená údajně "náležející katovi“. (džanik)
  • Svým otevřeným zobrazením sexuality film vyvolal nejen bouřlivou diskuzi, ale přitáhl také mnohem více diváků než většina Bergmanových děl. Podle Ingmara Bergmana šlo však o to nejnechtěnější publikum. (džanik)

Související novinky

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

28.01.2018

Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)

Přehlídka švédských filmů

Přehlídka švédských filmů

02.11.2006

Nejen milovníci Ingmara Bergmana si přijdou na své v pražském kině Aero. Ve dnech od 2. až 5.listopadu zde proběhne přehlídka švédských filmů a během pěti večerů jich bude možné zhlédnout celých 12!… (více)

Reklama

Reklama