Zapomenuté světlo

Útlá knížečka Jakuba Demla se mi dostala do rukou zvláštní cestou. Dychtivě jsem jí otevřela a četla. Intimní zpověď člověka zasvěceného Bohu mě svou otevřeností překvapila. I když je film zasezený do jiné doby a z předlohy je použit jen základní motiv, niternost a síla výpovědi zůstává. Mileně Jelinek se povedlo vystihnout podstatu. Farář Holý se tak nepřiřadil k podivným karikaturám nebo nudným patronům, jak jsou kněží často prezenováni. Z příběhu vystupuje jako člověk, který má své chyby a slabosti, chybuje a pochybuje, ale především žije. Není ikonou, možná boří představy nebo pohoršuje, ale rozhodně vzbuzuje respekt a uznání. Jakub Deml měl odvahu vyjevit cit a myšlenky tak otevřené, že hned první vydání Zapomenutého světla poznamenal zásah cenzury. Dle mého soudu zbytečně, lidé by se měli dovědět, že i kněz, který se zřekl blízkosti milované ženy dokáže milovat čistě a nezištně, aniž by porušil slib celibátu. Film, který byl oceněn právem, přesto se domnívám, že stále zůstává nedoceněn. (25.03.2016)

Kvalitní herec se pozná jednoduše a jasně - musí umět hrát očima a to Bolek umí znaměnitě. Pro něho nezvyklá role zahraná s naprostým přesvědčením. Je velká škoda, že tento charismatický herec před kamerou nedostává více dramatických příležitostí, stejně jako Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím, ale tady klobouk dolů. Vynikající film doplňuje přesně pasující hudba Radima Hladíka a Michala Dvořáka, stejně jako výborná kamera a krásné obrazy Jizerských hor. Tady už Vladimír Michálek režíruje s obrovskou jistotou a je to sakra vidět. Moc pěkný film zobrazující dobu konce osmdesátých let, kdy Bolševici ještě mohli všechno. Neskutečně silná scéna, když Bolek dá facku jednomu funkcionáři, ten Bolkův pohled ve tváři, to je prostě mazec. (23.03.2011)

Nádherný film. Jestli jste znali Bolka Polívku jako buranského Bohuša z Kurvahošigutntag, tak vám možná - stejně jako mně - spadla čelist. Protože on zahrál kněze dokonale, nebyla to černobílá postava, co věčně bublá jakási moudra (tak, jak to filmaři umí), ale skutečný člověk, který svou víru v Boha žil, snažil se pomáhat lidem a zachránit rozpadající se kostel. Stejně jako kostel působí v té komunistické blamáži plné krabicovitých betonových staveb jako zjevení, tenhle film je v české kinematografii podobný - poetický, citlivý a nutí k zamyšlení. Existuje Bůh? Může o tom rozhodnout nějaká...komise!? Nádherný film. (02.10.2008)

Polívkovi bych jeho faráře neuvěřil, ani kdyby mě mučili. Tak blbě zahrané, až je mně stydno. A neškodila by návštěva logopeda, pokud možno, zbavit se brněnského neposlouchatelného přízvuku. O ostatních rolích platí to samé, s tím rozdílem, že jsem tam otřesnou "brněnštinu" neslyšel. Taky bydlím v Brně a nemluvím jak zaostalá "plotna". Nejlepší byl útok psů, to jsem vyprskl smíchy, protože proč tam tu scénu vůbec dali, když byla tak otřesně natočená. Patrně se jednalo o parodii, zde chybně uváděnou jako drama. Film celkově šílený a ztráta času. Když budu mít před smrtí poslední přání, bude to už nikdy nevidět tenhle film. 0% (12.01.2012)

Překvapivě dobrý český film, skvělý herecký výkon Bolka Polívky v roli faráře. Je to spíše film o lásce (i Lásce) a o komunistickém pronásledování Církve, než vysloveně spirituální film. Dalo by se napsat více, ale pro účely internetové diskuze stačí tato charakteristika. Viděno podruhé 27.12.17: zvyšuji na plný počet... (28.06.2007)