Johanka z Arku

Vynikající Historický Film. Nic se mu nedá vytknout - je to dokonalé dílo - Bravo. Ať už byla Johanka skutečně nunciem Božím nebo pouze duševně chorou, nehraje to z pohledu Stoleté války roli, vliv její osobnosti na okolí byl stejný. Vojáci (obrazně) vstávali z mrtvých, vojáci bojovali, vojáci vítězili. S kým to vlastně Johanka rozpráví při čekání na svou hranici? Je to svědomí, s nímž se musí ještě před koncem vyrovnat, nebo je to další zkouška její víry? V jistotě Božího poslání dokázala vítězit na bitevním poli, těžší boj však musela podstoupit až později, když ji Bůh zdánlivě opustil a čelí otázkám zpochybňujícím jeho samotnou existenci. No prostě vynikající Historický film. Nic se mu nedá vytknout - je to dokonalé dílo - Bravo. (26.04.2015)

,,Není vidět jediná známka vniknutí. Ta dívka je neposkvrněná," To u Bessonů doma musela být hrozná nuda... Ze začátku Besson nasazuje solidní tempo a zajímavé vizuální finesy, které se ovšem rychle okoukají. Jenže než vás tento fakt začne unavovat, tak se projeví jeden horší problém a to, že ze začátku slibné tempo se hodně rychle vytratilo zadními dveřmi a tak se z filmu stává nudná jízda, která je okořeněna nepřehlednými bitvami, které mohou nabídnout jen pár zajímavých záběrů. K hereckému projevu ukrajinské děvušky bych nebyl tak přísný jako většina uživatelů. Sice trochu přehrává, ale je vidět, že Bessonův záměr byl ukázat Johanku jako lehce pomatenou ikonu, která fungovala jako psychologický strašák pro nepřátele a doping po spolubojovníky. Ale i tak se Milliina snaha krčí ve stínu skvělého Dustina Hoffmana, který mě zaujal i na minimálním prostoru a Vincenta Cassela. Hudba má světlejší a slabší momenty, ale v rámci celku docela funguje. Vycházejí mi z toho pouhé 3 hvězdy. Škoda. (27.07.2008)

"PŘIŠLA NÁS NAVŠTÍVIT TA FRANCOUZSKÁ ČUBKA." Odvážné pojetí Johanky jako otravné hysterky, které mě kupodivu neznechutilo, snad i proto, že ve finále Johanku její bludy působivě doženou. Výprava, kamera, casting, akce, dialogy, vše skvělé. Místy záměrně karikaturní (smrt Johančiny sestry). Při scéně dobytí mostu, kdy je Johanka po triumfu šokována způsobeným masakrem, ze mě ten parchant Besson vždycky vyždímá slzy. (19.09.2011)

Film jsem viděl v kině. Očekával jsem epický příběh ve stylu Statečné srdce, ale NE TOHLE. Dvě a půl hodiny je pro pomalu plynoucí příběh hodně dlouhá doba. Chtělo by se říci - nuda. Ale zase taková nuda to není. Vše se točí okolo katolíků a víry, bitvy jsou cool, ale nejsou příliš dlouhé. Všichni určitě ví, jak to dopadne. Je lepší podívat se na nějaký dokument o Johance. O nic nepřijdete. (20.06.2005)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)