Vše o mé matce

Skvělý film s nádherně optimistickým závěrem. Podruhé zhlédnuto pár dní po tom, co jsem v pražském divadle ABC viděl výtečnou dramatizaci tohoto známého filmu. Mám tak nyní možnost obojí porovnat a musím překvapivě podotknout, že divadelní verze se té filmové může směle rovnat. Peterovi Gáborovi i celému hereckému ansámblu patří rozhodně všechna čest za to, jak tuto osobitou podívanou převedli na divadelní prkna. Ale zpět k samotnému filmu. Podle mě si bez debat zaslouží přívlastek strhující a nedivím se, že je to nejlépe hodnocený Almodóvarův film na ČSFD vůbec. Je to srozumitelný příběh plný velkých emocí, který je nesmírně zábavný a současně hluboce dojemný. Almodóvar je bezesporu tvůrce s nevšední mírou empatie pro své postavy silných žen a transexuálů. Právě pro jistou výstřednost a afektovanost Almodóvarova filmového světa platí, že jeho filmy nejsou pro každého - o to více k nim snad ale mistrovi bezpředsudeční fanoušci pokaždé přimknou, mě samého nevyjímaje. Miluju na tomhle filmu herecké obsazení, vynikající hudbu, střih, dialogy, a v neposlední řadě i výtvarně nápadité závěrečné titulky, hýřící všemi barvami (jak je ostatně u mistrových filmů zvykem). A konečně, protože jsem od prvního zhlédnutí tohoto filmu hodně pokročil ve svém seznamování se s klasickými snímky 20. století, mohu teprve nyní docenit hold, který zde Almodóvar skládá klasickému Mankiewiczovu snímku "Vše o Evě" z r. 1950, a nezapře se ani inspirace mnoha snímky mého velkého oblíbence Fassbindera. Dosti chvalozpěvů, za sebe prostě říkám, že je to výborný film, a tečka. (28.09.2012)

Podle množství cen, které Vše o mé matce dostalo, i podle zdejších komentářů, jsem čekal něco, co mě fakt posadí na zadek, což se bohužel úplně nestalo. Přesto patří Almodóvarovi veliký obdiv za to, že v jeho filmu řeší muž převlečený za ženskou své rodinné problémy a přitom to vůbec nepůsobí směšně. (26.06.2008)

Pedro točí filmy zaplněné "podivnými" lidmi. Prostitutky, travestité, HIV pozitivní, lesbičky... Přesto a pro mnohé jistě překvapivě to není jakýsi podivný výstřední svět nenormálních lidí, ale právě naopak, svět v němž se odehrávají příběhy svým způsobem archetypální a hluboce lidské. Almodóvar rozumí ženám a ženskému světu jako málokterý jiný režisér. Naopak nepřekvapí, že v jeho filmech takřka úplně chybí muži, respektive hrají role pouhých statistů, neboť mužský svět je Pedrovi evidentně něčím zcela cizím. Není to ovšem chyba nebo nevýhoda (tedy alespoň ve filmu ne) je to především velmi osobní výpověď... Samozřejmě by se dalo dlouho debatovat o zákonitostech vývojové psychologie, o absenci mužských vzorů, o tom, jestli Pedro vnímá ženský svět jako úplný, nebo naopak jako svět, v němž něco důležitého zcela absentuje, nebo třeba o tom, nakolik je Almodóvarův svět reálným světem a nakolik je naopak zidealizovanou pohádkovou vizí. Každopádně soudím, že stojí za to nechat se do tohoto světa vtáhnout, rozhodně totiž neublíží... 95% (27.06.2009)

Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. (06.07.2008)

Jistá osoba zde na ČSFD se může radovat, protože se konečně dočkala toho, že jsem se dokopal k Pedrovi. Zato já se příliš radovat nemůžu a pochybuju, že si ještě někdy pustím něco od Almodóvara. Co to vůbec mělo znamenat? Bavilo mě to tak na 2*, ale druhá polovina byla lepší a moje kritika je především z toho důvodu, že mi to zkrátka nesedlo a nebyl to můj šálek a už vůbec ne můj čaj. A nemám právo tvrdit, že to byla blbost, protože to není pravda. Našel jsem tam mimochodem kvalitní práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu, zároveň pokus o zajímavé téma a tak trochu "jiný" film. Proto celkový padesátiprocentní dojem zaokrouhluju na 3*. Teď zpět k mým výhradám: měl jsem pocit, že herecké výkony vesměs nebyly příliš dobré a hlavně mi žádná postava nebyla sympatická, s žádnou jsem se nemohl ztotožnit nebo se vcítit do myšlenek, takže mi bylo srdečně jedno, jak to dopadne. Ani žádné dialogy mě nedojaly, takže se nedá nic dělat, asi jsem dřevo...:) (Někdo mi tam navíc připadal nadbytečný.) Kromě několika drobných chyb mě u tohoto pomalého filmu zaráželo i občasné nelogické chování postav - proč např. ten cvok běžel za tím taxíkem? Ale pokud si někdo po přečtení tohoto komentáře pomyslí, že pan Strauber nepochopil základní děj nebo poselství filmu, tak se plete! Nelituju toho, že jsem podnikl svůj první (a asi i poslední) výlet do tvorby z nějakého důvodu významného španělského režiséra Almodóvara. (30.11.2008)