Reklama

Reklama

Jakkoli otázka vytváření rolí prosvítá celým Cassavetesovým dílem, pouze v tomto filmu učinil hlavním tématem herectví. Během pobytu v New Havenu, kde probíhá předváděčka nové hry, kterou považuje za hloupou a deprimující, utrpí stárnoucí hvězda Myrtle Gordonová (Gena Rowlandsová) šok, když se stane svědkem náhodné smrti své mladé fanynky. Během zkoušek se musí vyrovnávat s uloženou divadelní rolí i se svými vlastními démony. Premiéra je rubem Ženy pod vlivem Myrtle je sama a zoufale se obává, že ztratí zranitelnost, kterou pokládá za nezbytnou pro povolání herečky, pro to, aby byla ženou, i když už nevypadá na dvacet. Sex přestal být použitelnou zbraní Jakkoli se brání, Myrtle musí nakonec přijmout a vyřešit dilemata, která nejsou jen jádrem hry, v níž účinkuje, ale též zhuštěným odrazem její vlastní existence, před níž dosud utíkala za pomoci alkoholu, mužů, výmluv na svou profesi - a fantazie! Postava se nemůže vyhnout konfliktu, ale svádí krutou bitvu o znovunabytí naděje. A vítězí! Téma hry pronásleduje herečku na každém kroku, až do chvíle, kdy v sobě konečně zabije dospívající dívku. (John Cassavetes) (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (22)

ad 

všechny recenze uživatele

Velmi silný, pomalu vyprávěný příběh jedné životní krize, kde díky stylu vyprávění má divák postupem času dojem, jak by se psychycky rozkládal spolu s hlavní předatavitelkou (mimochodem,perfektně odehranou). "Divadelní" scény jsou do jedné fascinující a když režisér donutí doklopítat herečku (opilou jako nikdy předtím) na scénu, kde jí nic netušící obecenstvo přivítá potleskem, tak každému divákovi, kterému ještě zbyla nějaká sebeúcta prostě musí spadnou čelist. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Nacházím hluboké uspokojení při pohledu na tekoucí vody, a tenhle film je právě tak přirozený, mnohotvárně, překvapivě meandrující, obestírající, naplňující, prorážející, zavlažující, v hlubinách skrývající a na površích průzračně prosvítající, perlivý a vtipně, sebejistě i milostně jiskřící... je plnokrevný, uzrálý, a v každičkém jednotlivém momentu niterně, esenciálně elegantní. Chci jen říct, že nemá smysl, abych vyzdvihovala všechny ty povšimnuté jednotlivosti, muselo by se jich vypočítat z každého záběru i plánu tolik, že by se znovu spojily v jednolitý, hluboce uspokojující tok, celistvý, svébytný vesmír výstavby, výpovědi a zjevení tohoto filmu o jevení, výstavbě a výpovědi. Amen. *** Matty měl s tím srovnáním pravdu. Tenhle snímek by se měl doporučit všem, kdo viděli Birdmana, ať už by se jim po té bolestivé šarádě podával jako zklidňující hojivý balzám, nebo jako látka zásadně rozšiřující vědomí, podle toho. *** Opravdu, přála jsem si dívat se ještě další hodinu, nebo i dál, jako do tekoucích vod. *~ ()

Reklama

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Předchozí Cassavetesův snímek Žena pod vlivem mě nadchl, emocionálně pohltil a filmařsky zaujal. A ač zde používá stejné filmařské postupy a jako triumf zde má opět Genu Rowlandsovou, tak mám pocity přesně odlišné, vlastně mám jediný pocit ...znechucení. Tak zdrcujícím způsobem natočený pád na absolutní morální a existenční dno, jsem v ženském podání, ještě neviděl. Bohužel problémy Myrtle byly tak povrchní a navíc utápěné v litrech alkoholu, že jediné, co jsem k ní dokázal cítit, byla touha, šlápnout jí do úsměvu. Filmy, kde hlavní roli hraje chlast a ožralé postavy mě všeobeně odpuzují a v mém případě se neslučují se sledovatelností. Navíc mi vadila finální část, kde totálně zbořená hrdinka, při heroickém návratu do divadla, nejprve lezla po čtyřech a nebyla schopná se ani posadit. Kde ji v úvodním dějství její herecký kolega nosil na jevišti v náručí, aby následně po prolití kávou, v dějství následujím pobíhala na jevišti jak laňka a improvizační dialogy zvládala zcela bez narušení hlasového projevu a to předtím byla schopna ze sebe vysoukat sotva dvě slabiky. Patrně jsem však inteligenčně na úrovni nahnilého pomeranče a nemám pochopení pro silný psychologický náboj snímku. Opakovanou projekci bych nepřežil a rozhazovat hvězdami, jen kvůli tomu, že je to Cassavetes, nehodlám. Brzy se však opět sejdeme, Johne. Vaše filmy rozhodně nevzdávám. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Cassavetes skvěle pracuje s divákem. Díky proplétání skutečného života hlavní postavy s rolí, již má ztvárnit, která ji psychicky ničí a které se snaží bránit, jsme pomocí sledu reálných divadelních představení, zkoušek a náhledů do osobního života stárnoucí herečky neustále udržování v napětí, při kterém se (v mém případě bez dechu) snažíme rozpoznat, kdo k nám vlastně promlouvá. Skutečná žena-herečka, která se snaží po svém vypořádat s postavou, kterou má zahrát a tím se vyrovnat i sama se sebou? Nebo jsou to v tu chvíli jen předepsaná slova jejího partu (a kterými by mimochodem mohla promlouvat autorka samotné hry - též stárnoucí žena)? Jedná se o okamžitou improvizaci, nebo o nacvičená slova? I když závěr není tak kataklyzmatický, jako předchozí skoro dvě a půl drásající hodiny, přesto si Cassavetes režisér i herec a Gena Rowlands zaslouží maximum. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Psychologická dráma z divadelného prostredia o úspešnej herečke, štyridsiatničke, brániacej sa naplno prežiť svoju postavu starobou zužovanej ženy. A o skupinke ľudí, ktorí s ňou na príslušnej hre spolupracujú. Cassavetes je teatrálny, obrazovo jednoduchý. Charaktery postáv koncipuje s prehľadom a veľa čerpá z farieb interiérov, v ktorých sa film odohráva. Srdcom filmu je bravúrny herecký výkon Geny Rowlands, vďaka ktorému je doslova fetišistickým potešením, voyeuristicky sa piplať v komplikovanom duševnom i psychickom rozpoložení jej postavy. Psychologický majsterštyk pre milovníkov filmu a divadla! ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama