Kulový blesk

"Nezlobte se, že vás obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli mate sklep. Máte sklep?..." Komédia, ktorú som si po dlhých rokoch rád opäť pripomenul. Pamätám ešte z detstva a dostal som na to chuť. Zapôsobilo i pobavilo i po rokoch, čo tvorcovia pokojne môžu brať ako pochvalu. Komédie, ktoré kedysi Češi chrlili jednu za druhou dnes akosi nikto nevie (alebo nechce?) točiť. Po revolúcii zabodoval iba B. Polívka z Kurva hoši..., ale inak v tomto žánri akoby zdochol pes. Alebo sme sa my alebo doba, v ktorej žijeme tak zmenili? Štyri brazílske kávy. 80%. (15.02.2014)

Plnokrevný Smojakův režisérský debut byl a je stejně průrazným úspěchem scénáristického cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Tato crazykomedie nepostrádá snad jedinou klávesu ze stupnic lidského citu a plnosti života. Zdánlivě recesistický podnik sestěhovávání i přestěhovávání potřebných jedinců, kteří by sami, vlastními silami, nebyli s to na uskutečnění svých bydlištních potřeb ani pomyslet, se mění logikou děje i vůlí svých tvůrců v podobenství o nadčasovém stavu mysli i ducha českého člověka. Odstíny svérázů i stereotypů, které nám představují hned úvodní sekvence ze schůzky všech účastníků akce Kulový blesk, jsou jedinečné, svérázné a pro postižení hlavních typů více či méně vyčerpávající. Svéráznou kategorií v této galerii je dr. Radosta v uchvacujícím podání Rudolfa Hrušínského II. Je jakousi nostalgií za zcela vymizelou kategorií prvorepublikových menedžrů, generálních a sekčních ředitelů, těch, kteří tvořili páteř jejího vzmachu v oáze kreativního podnikání dnes již legendárního baťovského typu. Jakkoliv v autorském i Hrušínského pojetí jsou obsaženy sebeironické a shazující prvky, pozitivní jádro tohoto jedinečného typu zůstává zachováno. Ti, kteří jsou postaveni do popředí v čele s operním bardem Bílkem a ostýchavým Abrhámovým psychologem Knotkem, jsou současně nositeli rušivých šumů-bezděčných mystifikací, které jednak popohánějí děj, jednak jsou zdrojem neustávajícího gejzíru nápaditých gagů-hlášek. Opilecká Knotkova mise je např. v mých očích korunována jedinečnou scénou rozhorlené Knotkovy choti v jadrném ztělesnění Daniely Kolářové stojící nad postelí, v níž svůj kocovinový sen právě dospal její choť; probuzen, vystrkuje z přikrývky pouze tu část hlavy, která mu umožňuje jedním vyděšeným okem sledovat oprávněné rozhorlení jeho něžnějšího druhého já, jež předchází nevyhnutelnou Knotkovu canossu kajícné pouti po domácnostech, jež oblažil svou tlampačovou opileckou bujarostí úspěšného svatebního svědka. Zdá se, že uplývající čas tyto výrazné rysy a prvky komedie úspěšně přesahující svou ultranormalizační dobovou determinantu dále zesiluje a prohlubuje. BLESK se tak také mění v kouzelné čidlo, které výrazně usnadňuje pochopení nejednoho duchovního zákoutí české polistopadové zkušenosti. (12.09.2007)

"Nezlobte se, že vás zase vobtěžuju, ale já jsem si jen vzpomněla, že jsem se vás chtěla zeptat, jestli máte sklep.. Máte sklep ??" ;) Několik velmi podobných replik jasně dokazuje, že skvělá Milada Ježková, byť se zde lišácky vydává za babku Jechovou, je ve skutečnosti paní Columbová, jedna z nejzáhadnějších žen filmové historie !! ;) Ačkoliv se z mého pohledu jedná o jeden z poněkud slabších snímků dua Svěrák, Smoljak, stále lze obecně Kulový blesk považovat za - scénáristicky především - nadprůměrný kus, ať už pro bezvýhradně parádní herecké výkony všech zúčastněných či jeho nadčasovost, byť velkým kouzlem snímku paradoxně bezesporu je nostalgie.. Nakonec tak Kulový blesk také ukazuje několik velikých pravd, totiž že je lepší vyhořet než se stěhovat a že někteří lidé by prostě raději neměli pít !! Viďte, pane Abrhám !! Vlastně pane Knotek !! ;) Učebnicový případ hořkosladké komedie plné hořkosladkých pravd, lepší těžko najdete.. (14.12.2014)

(2x) Další velmi přeceňovaná věc dvojice Svěrák – Smoljak /Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero/. Zatímco u těch dvou jmenovaných snímků více méně schytávám nějaký dobře zpracovaný originální námět, výrazní komediální spád i důvod, proč jde o kultovní filmy (byť mě zrovna možná nenadchly), zde mám místy pocit, že se to celé nepovedlo vůbec. Jistou hodnotu tomuto filmu dodávají dva mistři různého oboru - Rudolf Hrušínský a Karel Kalaš. Doslova geniální je úvod ve stylu cimrmanovským seminářů, kde Rudolf H. přednáší za doprovodu nejrůznějších otázek (včetně hezké opakované hlášky s nabídkou staré dobré brazilské kávy!) plán nezvyklé akce, pan Kalaš zase dostal své sólo uprostřed filmu, kde předvádí svojským stylem árii z Mozartovy opery. Škoda, že tak pěkný není dle mého názoru celý film. Skoro všechno ostatní v nezvyklém režijním spojení Podskalský + Smoljak se tváří sice taky jako komedie, ale uvnitř to na mne působilo jako depresivní drama na pozadí šílených nesmyslů. Všechny ty gagy občas mají svůj vtip, ale v tak strašně pomalém spádu a depresivní atmosféře budí spíše dojem dalších hluchých míst, jenž působí směšně a trapně současně (násilná havárie auta do plotu při předvádění vynálezu, hluchá svatba důchodců, půlnoční rámus s nácvikem stěhování a opilým Abrhámem,..). S odstupem času může být přidanou hodnotou akorát neideologické zobrazení života lidí za socialismu, ale jinak to podle mého názoru hodně zestárlo. Ale poté, co jsem před časem film v polovině s nechutí vypl, je to pokrok a já konečně dostal chuť na dobrou brazilskou kávu, mistře...! (55%) (01.04.2017)

„Tady se mi to bude věšet…“ Protože hasiči těžko dojedou na dvanáct míst najednou, může doktor Radosta aktivovat svou manažerskou noční můru. I když noční můru...já měl pocit, že si s rozepnutým kabátem ten stěhovací karusel náramně užívá.. Dnes už určitě kultovní komedie plná často citovaných hlášek, nenápadně vpašované lidskosti i trefných vnitřních monologů psychologa Knotka. Holt, když se rodina dusí, je potřeba přinést oběť.. (25.09.2017)