Pražákům, těm je hej

On je to naprosto skvělý hraný dokument s písničkami Pražského výběru. - Jedné ze zakázaných skupin a tady se všichni teda pěkně vyřádili. 🕺🏻 Bylo to velmi divně pojaté, občasně vložené střípky fantasmagorií mi tolik nevadily, protože fanynkou Pražského výběru nejsem. 😒 Totiž člověk, co skupinu Michaela Kocába nezná nebo o ní jen ví, bude (pozoruji na sobě) na film koukat s podivnými myšlenkami, jestli je tohle normální nebo jsou to jen prvky oné skupiny. 🤪 Je to hrozně divný snímek, moc děje to nemá, chvílemi jsou do filmu vložené jakési půlminutové scénky... prostě jsem zmatená.  Pokud člověk nepatří vyloženě k milovníkům hudby a písniček Pražského výběru, bude asi lepší, když snímek zdaleka obejde a nějak zvlášť se u něj nezastaví… ale idk, já se zastavila. 🤷🏼‍♀️ Objevuje se tady množství herců - Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Bolek Polívka atd. Ale jen na pár sekund a to v medailoncích podivných fantasmagorií. Prostě co to je, vysvětlete mi to někdo. 🫶🏻 (23.11.2021)

V první řadě musím napsat, že nejsem fanouškem ani obdivovatelem Pražského výběru (i když jako člověk, který období své puberty doslova prožil posloucháním a objevováním československé hudby spřed r. 1989, tvorbu PV a Michaela Kocába z 80. let poměrně dobře znám). Přesto mne tenhle film velice bavil od počátku, zejména svou neotřelou formou hraného dokumentu s experimentální režií míchající skutečnost s fiktivními výjevy (leč mnohdy až bizardními). Velice jsem ocenil zejména dialógy mezi Kocábem a Pavlíčkem, kde si vyříkávají, že Pavlíček v době zákazu Výběru se odhodlal skládat pro "konkurenční" kapelu Stromboli, zatímco Kocáb se začal věnovat filmové a scénické hudbě, přičemž vizuální pozadí u dialogů se postupně proměňuje z dokumentárních záběrů v šatně na umělecky stylizovanou scénku, kde se slavní hudebníci válejí a mlátí v bahně! Podobně vynikající a originální byly též snové výjevy Viléma Čoka během jízdy sanitkou. Celkově ve filmu dodýchává typická atmosféra "perestrojkových" filmů z konce 80. let: tu mi to připomnělo Nejistou sezónu (nápadem zachytit ve filmu vlastní trable s režimem ohledně zákazů a cenzury umělecké činnosti), jindy Pražskou pětku (experimentální videoklipy), při scénách s Miloslavem Štibichem coby šéfujícím soudruhem vystupujícím proti činnosti "úpadkových" umělců zase Kopytem sem, kopytem tam (kde velice podobnou roli ztvárnil Josef Kobr)...                      . . .       Ke všemu zajímavému malý bonus na závěr po titulcích: Frank Zappa! Jeho jméno jsem znal dosud jen z doslechu, vím, že to byl slavný rockový hudebník v Americe. Ovšem jako takového svérázného štamgasta s knírkem, zpívajícího v hospodě s pívkem v ruce, s undergroundovou kapelou a pro československý film(!!) k tomu jsem si ho opravdu nikdy nepředstavoval. Poté, co jsem více méně ve vážnější náladě se zaujetím hodinu a půl sledoval místy poměrně temný film o undergroundové kapele za socialismu, závěrečná pětiminutová tečka se speciálním zahraničním hostem mne velice příjemně rozesmála. Celkově tedy nemůžu být nespokojen, ani přesto, že některé písně z filmu se mi moc nelíbily. (75%) (08.06.2019)

Tak předem musím říct, že nejsem fanda Pražského výběru, nikdy jsem je neposlouchal a v osmdesátkách jsem ani nebyl na světě. Přesto se mi ale tenhle film docela líbil (ano, opravdu). Taková hudební magořina se jen tak nevidí, kor v Česku. Je tu mnoho šílených scén, šílená kamera, šílené střihy, ale hlavně je tu Vilém Čok, který v takovém filmu rozhodně nesmí chybět. Jo, já vím, že v Pražském výběru hrál, ale od té doby, co jsem viděl V žáru královské lásky si myslím, že to je fakt totální magor. Jenže bez Čoka by ten film nebyl takový, jaký je. Ono to je místy strašně ukecané a některé ty písničky mi přišli dost otravné, proto taky nejdu s hodnocením výš. Jako jo, hluboká konverzace v bahně, Čokovy skřeky, videoklip s popeláři a popelnicemi, všechno s tím soudruhem, to jsou všechno geniální scény, ale tak nějak cítím, že kdybych dal 4*, tak bych ten film přecenil. Takže jenom silné 3* (06.05.2019)

V tomto případě jsou mé 2 hvězdičky vyjádřením faktu, že ve mě film nezanechal žádný dojem. Přesněji, matně se mi vybavuje pouze moment, kdy členové kapely jakémusi papalášovi na úřadě vysvětlují, že Pražský Výběr nemůže mít jiného bubeníka, protože by nebyl tak dobrej, jako ten stávající. (Na vysvětlenou, film jsem viděla pouze jednou. Bylo 21.11.1989 a my jsme se spolužáky z gymplu vyrazili na Václavské náměstí, kde jsme si čekání na "odpolední program" krátili v kině Alfa. Hráli zrovna tohle...) (08.03.2009)

Na české poměry velmi originální hudební "dokument" a troufám si říct, že jeden z nejlepších. Je to zpověď legendárního Pražského výběru z toho, jak s němi bolševický režim zametal. Vše má experimentální nádech se spoustou alegorií. Oceňuji skvělý nápad využít jako průvodce filmu starce Ropotáma, který k Výběru neodmyslitelně patří. Nejvíce mě zaujaly výměny názorů mezi Kocábem a Pavlíčkem, které dnes působí trochu jako předzvěst toho, z čeho se v budoucnu vyklube vzájemná nevraživost. Lucie Bílá zde připomíná páté kolo od vozu, když se zmůže jen na hraní "Člověče, nezlob se" s Čokem a narážku na její čtyřku a pětku (mysleno bujné poprsí zpěvačky), i když se kolem Výběru hodně točila, tak si myslím, že dát ji do filmu neby dobrý nápad, to je snad jediné co bych filmu vytknul. Závěrečnou třešničkou na dortu jsou potom záběry z památného koncertu Výběru z Lucerny a zpívající Zappa s tančícím Pavlíčkem a Kocábem :) Zajímavost: scéna Kocábovy popravy byla natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda. (30.08.2011)