Můžu tě zničit

Forma, akou je seriál urobený, nemá chybu, avšak niektoré témy ma bud' nasrali, alebo urazili a teda niektorým epizodam by som dal z fleku 'odpad!' . Ale priznávam, hlavná predstaviteľka seriálu (a zároven jeho autorka) má neuveriteľný talent a na seriál sa mi dobre pozeralo. Preto zostanem na štyroch hviezdičkách. (03.08.2021)

Zabralo mi víc než půl roku dokoukat to postupně do konce. Byl to vlastně obdobně bolestný a na strávení viděných věcí náročný terapeutický proces, kterým si v několikaměsíčním horizontu prochází protagonistka i její kamarádka a kamarád. Nepřikrášlená výpověď jedné generace na hony vzdálené devadesátkovým dětem z Beverly Hills a ze školy zlomených srdcí, nedejbože Heleně a jejím chlapcům. (12.02.2021)

S hlavní hrdinku nemusíte souhlasit ve všem. Nemusíte s ní souhlasit vůbec v ničem. Ani ji nemusíte mít rádi, ale nemůžete popřít, že je to výrazná osobnost. Vzhledem, projevem i názory. Podala velmi vyhraněnou a ostrou výpověď, která zároveň působí jako zamyšlení, co vše může být sexuálním násilím, jak i zdánlivá drobnost může člověka změnit a vykolejit z dosavadní dráhy. A v tomto s ní beze všeho souhlasím, byť se můžeme lišit v názorech na jednotlivé projevy. Máme jiné zázemí, jsme jiná generace, ale některé zážitky máme stejné. ____ Arabella je svá, sebevědomá, zraněná, dost sobecká, dětinská, někdy agresivní, ale otřesný zážitek v ní kromě běsů probudil i snahu o empatii, byť se jí to vždycky nedaří. Ublížili jí a ona někdy vědomě, jindy nevědomě, ubližuje ostatním. Přitom se tomu snaží přijít na kloub. A stejně jsou na tom její kamarádi. Zároveň je seriál stále zábavný a místy velice vtipný, byť někdy hodně drsně. ____ Poslední díl je na můj vkus trochu mysteriózní a klišovitý, ale není asi jiná cesta, protože obojí řešení: ať už se z toho hrdinka vyhrabe nebo spadne do ještě větších depek – bude vždycky klišé. ____Nejsem mileniálka, takže život na sítích mi tolik neříká. Ale díky tomuto seriálu jsem vzala trochu na milost selfie. Není to jen marnivé upozorňování na sebe. Je to taky jeden ze způsobů, jak se člověk snaží vyrovnat se světem. Ukázat, že v něm nejsem ztracená, že taky něco znamenám, že tu jsem. Jako náplast na strach ze samoty, z neúspěchu, z neviditelnosti – třeba ve scéně, kdy se Arabella cítí opravdu mizerně, přesto vytáhne mobil a vyfotí se se zářivým úsměvem. Jakoby tím, říkala: „Já zase budu v pohodě.“ Přestože tím sama sobě lže, je to pro ni i terapie. Když budu vypadat dobře, když mě o tom někdo ujistí, tak se možná opravdu začnu dobře cítit. SHRNUTÍ: Velmi výrazné, velmi osobní, přesto do jisté míry i univerzální. (11.09.2020)

Nejdůležitější seriál posledních let, ne ani tak zpracováním (které ovšem JE vynikající), jakožto spíš reakcí a diskuzí, kterou vyvolává u diváků, ať už na téma consent, rasismus, sexismus či homofobie. Vystihnout na ploše dvanácti dílů tolik trefných situací či komplexních úhlů pohledu je až zarážející. Michaelu Coel budu bedlivě sledovat, talentu má na rozdávání po všech stránkách. (20.06.2021)

Taková směs příběhů. Stále vše mění úhel pohledu. Spoustu informací o postavách vnímáme jen díky tomu, co má Arabella na sobě, kde se pohybuje a jak mluví se svým okolím. V titěrných místnostech sdíleného londýnského bytu pořádají večírky, zkoušejí hranice vlastního kamarádství a překonávají traumata. (27.11.2020)