Občan Kane

O tomhle filmu je těžko něco nového napsat, když už byl tolikrát rozebírán a analyzován a jeho klady a filmařské nóvum (porušená chronologie filmového vyprávění, úvod coby dokument, úžasné přechody záběrů, prolínačky, práce s kamerou...) jsou všeobecně známé. Jistě je po filmařské stránce v mnohém revoluční a jeho natočení byl od Orsona Wellese tak odvážný čin, že ho nelze svádět jen na jeho mladickou drzost, ale je v tom i odvaha nesporného uměleckého génia. Wellesův Občan Kane je nadčasový film, jelikož předpověděl moc mediálního diktátora, který jako šedá eminence v pozadí může doslova všechno. A tehdejší stejně jako současná demokracie mající fenomén médií v samých svých základech je proti němu bezbranná, neb je jím ovládána... (17.02.2007)

Takéto filmy by si mali povinne púšťať začínajúci filmoví labužníci, pretože po troch tisíckach zhliadnutých filmoch už snímok pre mňa nevyznie až tak originálne a pôsobivo, ako by mal. Príbeh triumfuje už od samého začiatku, rozprávačské tempo je nasadené tak vysoko, že som nechcel uveriť, že bude tak strhujúco pokračovať až do samého záveru. 85%. (14.10.2008)

Velmi dobrý film na téma "Mít všechno a přitom nemít nic", bezesporu nadčasový, a to nejen tím, jak vypadá a jak nápaditě je natočený. Ale že by bylo nutné o něm mluvit jako o nejlepším snímku všech dob? No... Každopádně Orson Welles - herec se během 120 minut obdivuhodně proměnil, Orson Welles - režisér mě zase během 120 minut ani jednou nenudil a stále něčím překvapoval. A já už konečně vím, co je "poupě", což mi hlavou vrtalo hlavně při sledování jedné epizody Columba, a také vím, jaký biják parodovali Simpsonovi v epizodě o medvídkovi pana Burnse. (13.07.2014)

Chystala jsem se dlouho, ale nějak mi to s Kanem opakovaně nevyšlo. Tak dnes jsem bitvu dobojovala a Občana Kanea viděla. Chápu, že dnes běžné muselo napoprvé působit přízračně a lidi z toho byli vyplesklí. Totéž se ale nemůže čekat ode mě. Tedy, čekat se může, ale pak se čeká marně. Navíc mi to zas tak geniálně originální nepřipadá. Smrtí hlavní postavy (dokonce o krok dál, exhumací) začíná už Dáma s kaméliemi (1848) a stejně tak je děj kompilací deníků a vyprávění, těsně před chronologickým koncem příběhu začíná i Na Větrné hůrce (1847), kde je příběh samotný vyprávěním služky z domu pod Hůrkou. Tedy nové je jen to, že co čtenáři znali, měli možnost jako vypravěčský postup poznat i negramotní diváci. Abych to shrnula - Poupě. Je to dobrý film, ale že bych u toho egoisticky z uspokojení intelektuální ješitnosti chcala maggi v kostce, co že jsem to viděla za skvost, tak to tedy skutečně ne. (16.06.2017)

Bohužial to vyšlo tak, že u tochto filmu musím napísať môj, už dávnejšie vyvynutý názor: Niektoré filmy sú silne hodnotené len preto, že sú sakra staré, a videlo ich menej ľudí... A to teda zkresluje vo viacerých prípadoch vo veľkých percentách. A síce tento film je na svoj vek fakt nadpriemerný, nemôžem však povedať, že som priňom nezažil miestami pocit nudy. A taký film pre mňa kultovým nie je. (06.11.2008)