Prázdniny v Římě

Bez debat ten nejkouzelnější turistický průvodce s tím nejvroucnějším, nejmilejším a nejjiskrnějším turistickým tandemem, jaký kdy křižoval ulice Věčného města. Jestliže bych do této chvíle (čistě hypoteticky) pochyboval o Wylerově velikosti, po zkušenostech s Prázdninami, které si ten trošku omletý statut absolutní klasiky zaslouží všemi deseti, bych se z takového dočasného pomýlení rozumu musel otřepat rychlostí blesku. Věřte mi, je to nádherný film - a navrch s výborným a ostatně i rozumným zakončením. (22.03.2009)

Audrey Hepburnová byla jako vánoční cukroví. Sladká, křehká, výjimečná. Přitom ale dostatečně talentovaná, aby nemusela spoléhat na výše uvedené. Těžko říct, jestli bychom ji znali, kdyby zarputilý William Wyler netrval na tom, že do role princezny chce neznámou tvář. Jisté je, že právě díky Audrey a Wylerově lehkonohé režii jsou Prázdniny v Římě dodnes tak okouzlující. A staly se motivickým vzorníkem pro řadu dalších filmů (třeba Notting Hillu). 80 % (10.05.2005)

"Mně přece není 200 let. Proč nemůžu spát v pyžamu?" Bohatým a mocným feudálům ze srdce přeju, aby je zástupy paparazziů svou vlezlostí donutily řádně vykonávat jejich funkce, ale v případě princezny Anny bych si dovolil udělit výjimku. Při pohledu do jejích neskutečných očí si totiž i můj vrozený cynismus sedl poslušně do kouta a spontánně jí přál, aby si ten svůj den v Římě užila uvolněně, tedy bez koruny na hlavě a s charismatickým týpkem po boku. Tohle je zkrátka čistá radost v duši, takže já odcházím do římských ulic nastartovat skútr a čekat, zda si Annina vnučka taky nebude chtít trochu odpočinout od státnických povinností. (14.01.2015)

Znám křišťálovou studánku a toulky nocí bez spánku, v rytmu věčného města, kam vede každá cesta. Skvost jménem Římské prázdniny, hořkosladký a nevinný, září Audrey a Gregory, v nebesky čisté lovestory. Nejkrásnější pohádka, jakou jsem kdy viděla. Která dívka by nechtěla být princeznou, když Gregory Peck je princem? Proč jsem se nenarodila o pár /desítek/ let dřív?:) _____Scéna z tiskové konference: v jediném vzájemném pohledu se zrcadlí hlubší, dráždivější a jímavější city než ve všech sbírkách poezie, které jsem kdy četla... Ann: I don't know how to say goodbye. I can't think of any words. Joe: Don't try... (18.05.2007)

„Vplížím se k ní do pokoje v přestrojení za teploměr.“ Tak pěkná story, tak okouzlující Audrey a tak málo času. Vlastně hodně, zbytečně moc. Ale jinak... nádhera! Romantická skoropohádka o rozmarné princezničce Anně a sobeckém novináři Joeovi bezesporu patří do zlatého fondu světového filmu. Že se jedná o film Williama Wylera poznáte snadno – je skvěle zrežírovaný. Co mě však potěšilo nejvíc byl úsměv Audrey Hepburnové. Už jen kvůli němu by byl vznik celého filmu ospravedlnitelný. Prázdniny v Římě nelze odbýt několika slovy, ale to co je na nich nejlepší ano, dvěmi: Audrey Hepburn! 80% Zajímavé komentáře:Exkvizitor, Mahalik, Mertax, Callas (14.01.2006)