Snídaně u Tiffanyho

Nezapomenutelné momenty jsou proloženy průměrností a poskládány v neústrojný celek. Zpočátku nepříliš vtipná a romantikou neoplývající romantická komedie se teprve někdy v půli stane v dobrém slova smyslu hodnou svého žánru. Scény z onoho dne, kdy se Holly a "Fred, darling" vydávají dělat věci, které nikdy nedělali, vyvolávají na divákově tváři přesně ten správný přihlouple blažený úsměv. A okamžik, kdy se mladý spisovatel vymaní z gigolovského područí, aby ve jménu lásky učinil svobodný krok do nezajištěnosti, opravdu povznáší. Jenomže klišovitý happyend provázený navíc obligátním deštěm sráží vše zas o patro níž. A ani pokus o morální apel příliš nenadchne - americký sen o bohatství a volnosti je vyměněn za jiný sen o naplněné romantické lásce (chápané navíc - ústy milencovými - jako majetnické "You belong to me."). Vsadil bych korunu, že se rozvedou... (23.10.2006)

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

Jeden z nejlepších romantických filmů klasického období, co jsem kdy viděl. Snídaně u Tiffanyho je v mnoha momentech hollywoodsky naivní, jindy příjemně odrzlá stejně jako sama ústřední postava, někdy staromilská a jindy zase překvapivě moderní. U dnešního mladého publika může pro svou naivitu vyvolat úsměv a rozhodně se nejedná o film pro cyniky. Já jsem si ale tenhle film právě pro svou roztomilou naivitu a celkovou lehkovážnost zamiloval. Dialogy jsou zde úderné a vtipné, postavy (ač ne moc věrohodné po psychologické stránce) sympatické a velmi dobře napsané. Kamera je jedním slovem úžasná a některé záběry jsou tak bravurně zkomponované, že bych si jimi okamžitě vytapetoval celý byt. Připočtu-li k tomu famózní (opravdu famózní) Audrey Hepburn, která si mne už v první minutě dokonale omotala kolem prstu, jejího filmového partnera George Pepparda, s nímž utvořila jeden z nejkouzelnějších filmových párů a ústřední skladbu Moon River, nemohu udat jiné než absolutní hodnocení. Je to sentimentální film, ale kdo říkal, že to vždy musí být špatné 100% (22.07.2009)

Film, ve kterém je pouze jediný herec, tedy herečka, všechno ostatní je kompars. A naleštěný panák, co jí hraje kamaráda, na falešně charakterní postavu nemá schopnosti, takže snaha udělat z něj hlavní roli selhává. Další wtf zkažení "klasiky" je role, která měla být komická - japonský soused v podání M. Rooneyho. Fakt zhnusující. Poměrně syrová delší povídka z reality byla zmasakrována do kulis pro Audrey, s velmi pochybnou a nerealistickou omáčkou. Aspoň ten slaďák Moon River že si vystřihla a ukázala, že umí zpívat (což jí v My Fair Lady znemožnili)... (03.03.2013)

Zlatokopky boli už aj vtedy...A. Hepburnová opäť v romanticko-komediálnej polohe, ktorá veľmi často pripomenie kultové a nezabudnuteľné Prázdniny v Ríme a to nielen kvôli spoločnej hlavnej predstaviteľke, ale hlavne pre bláznivosť a živelnosť , ktorá ich spája i celé humorné podanie príbehu. Zmätená postava, ktorá sa nevyzná ani v sebe samej má s tvárou Hepburnovej nezameniteľné kúzlo. U mňa spokojnosť, ideálny film pre krásny večer vo dvojici, no spomínaný kult - Prázdniny v Ríme ostal neprekonaný. Aj preto o hviezdu menej. 80%. (31.12.2012)