Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (446)

plakát

Cizinci: Kapitola 1 (2024) 

5/10 | Původní film jsem neviděl, takže netuším, nakolik se remake drží předem nastavených mantinelů a nakolik si jde vlastní cestou, ale výsledkem snažení všech zúčastněných je nevýrazné hororové béčko, které opakuje všechny klišé všech podobných filmů z home invasion podžánru, aniž by se pokusilo notně ohranou šablonu oživit něčím novým a nebo nečekaným. Tedy kromě faktu, že film byl natočen u našich východních sousedů (exteriéry jsou celkem fajn:-)). | Když se pomine nesmyslné chování maskovaných útočníků (polovinu filmu si velevýznamně hrají na nenápadné stalkery/squattery, samotné útoky na hlavní postavy v druhé polovině nepochopitelně prokládají obdobím klidu, atd.), zbyde předvídatelný děj, skromná dávka napětí, pramenící převážně z očekávání, zda se vražedné trio konečně rozhoupe k akci, nebo bude nadále pokračovat v nečinnosti, pár povedených scén (procházka pod podlahou, překvapivé setkání s majitelem), typově slušný casting (jak ústředního páru, tak i obyvatel města), bohužel absentující gore a na tak prostinkou historku natahovaná stopáž. Jsem zvědavý, čím plánuje Harlin ohromit publikum v dalším díle, respektive v závěru trilogie, protože celý tenhle koncept se vyčerpal už v prvním filmu a pouhá recyklace už příště nebude stačit. | PeZet

plakát

Vrah naoko (2023) 

7/10 | Navzdory žánrovému inzerování to není komedie a už vůbec ne akce (takových scén je ve filmu naprosté minimum), nýbrž krimi thriller s příměsí romantiky, ale především je to feel-good podívaná, potvrzující Powellův pomalu nastupující hvězdný status a další povedený přírůstek do Linklaterovy žánrově bohaté filmografie a to vše navíc z dílny Netflixu. | Papírově nejzábavnější část filmu, tj. převleková komedie s namaskovaným Powellem, obcházejícím nejrůznější pochybné existence, toho času potenciální "klienty", je Linklaterem odbavena jen několika krátkými "namlouvacími" scénkami, ve kterých chameleón Powell znovu předvádí svůj komediální talent, přičemž celá tahle stylová přehlídka "čističů" bohužel slouží jen jako expozice pro zbytek filmu, ve kterém se ke slovu dostává nejprve romantická vložka v klasickém střihu (randění s podvodníkem) a následně kriminální linka, vyplněná tradičním obsahem všech podobných žánrovek (mrtvola, svědek a balík peněz rovná se vydírání, podrazy a další mrtvoly:-)). | Po příběhové ani filmařské stránce nepřichází Linklater s ničím výjimečným, co by se v žánru už mnohokrát předtím neobjevilo a servíruje divákům komorní konverzační záležitost, vyprávěnou navíc v poměrně vycházkovém tempu, což je promarněná příležitost, protože premisa o falešném vrahovi na zakázku si o trochu odvážnější/divočejší uchopení přímo říkala, ale obě složky fungují výborně a hlavní zásluhu na tom mají Powell a Arjona (zbytek castingu se řadí do kategorie více nebo méně zajímavá stafáž). Sympaťák Powell, průběžně přepínající polohu losera a frajera, ukazuje svůj všestranný herecký rejstřík, femme fatale Arjona trefuje přesně hranici nevinnosti a rafinovanosti, kterou tahle postava potřebuje a spolu mají parádní chemii, díky čemuž dokážou pozvednout i jinak obyčejné scény (viz zábavná dvojsmyslná "výslechová" scéna v závěru filmu - škoda, že podobně vtipných/hravých situací není v ději o něco více). | PeZet

plakát

Mizerové: Na život a na smrt (2024) 

7/10 | Podle trailerů jsem od čtyřky očekával víceméně totéž, co minule, čehož se mi ve výsledku i dostalo, takže mise splněna. Ve srovnání s trojkou se to bez jistých kompromisů bohužel neobešlo, ale celkově u mě i tentokrát převládá spokojenost. | Staré logo Simpson/Bruckheimer, akce ignorující fyziku, logiku i pravděpodobnost, infantilní a ideálně nekorektní vtipy, oboje generované převážně dialogovými výměnami ústřední dvojice a pohybující se na hraně (případně i za ní:-)) humoru a trapnosti, efektní prostocviky s kamerou (pov sekvence střelby samoúčelná, ale potěšila), cameo Baye pro skalní fanoušky, příběhové napojování na předchozí díly skrze přepisování minulosti, atd. Bruckheimer a spol. se ve čtyřce vskutku usilovně snažili zopakovat (zlí jazykové by nejspíše řekli recyklovat) úspěšnou šablonu použitou ve trojce, což místy funguje stejně dobře (akce) a místy o něco hůře (humor) než posledně. | Novinkou je tady ještě větší příklon k rodinné taškařici (což je s postupujícími díly a věkem hlavních představitelů u podobných sérií asi nevyhnutelný posun, viz čtyřka a částečně už trojka Lethal Weapon), ještě menší relevance samotného vyšetřování případu (zápletka o falešném obvinění po letech stojí ještě na chatrnějších základech než pomsta po letech minule - pokud mi něco neuniklo, tak se ve filmu vůbec nijak a nikým neřeší, jak a čím by si tímhle "sofistikovaným" podrazem kdokoliv jakkoliv polepšil), mírně podivná psycho-filosofická linka s posmrtnými vizemi, která jakoby sem doputovala z úplně jiného filmu a bohužel také absence Randle. | Na druhou stranu to nejdůležitější, tj. buddy chemie mezi Smithem a Lawrencem, se stále drží na obvyklém levelu zábavnosti, s marnotratným synem ze trojky se stran dojemného rodinného sbližování a odpouštění hříchů minulosti naštěstí pracuje s mírou, Reggie se po letech útlaku a posměchu konečně dočkal vytoužené satisfakce (krátká, ale výživná rozcvička), scéna havárie vrtulníku nedopadla trikově tak přeplácaně ve stylu rychlé a zběsilé konkurence, jak naznačovaly trailery a nepříliš zajímavá policejní omladina je oproti trojce chvályhodně upozaděna. Příště prosím ubrat na svatbách a potomcích, přidat na mrtvolách a honičkách a v kině znovu chybět nebudu:-). | PeZet

plakát

Irenina přísaha (2023) 

7/10 | Natočit to Spielberg nebo Polanski, v hlavní roli by hrála nějaká velká hollywoodská hvězda, z filmu by byla událost roku a další soška za film a režii by dotyčného pravděpodobně neminula. Bohužel ani jeden z mistrů to nenatočil, hlavní roli dostala nepříliš známá herečka a film po festivalovém kolečku a omezené distribuci v kinech urychleně poputoval na stream. A přesto jde o výborný divácký zážitek. | Výsledný dojem trochu kazí jen omezený rozpočet a tudíž formální zpracování na úrovni televizní produkce (s počty exteriérů i statistů se nepřekvapivě dost šetřilo a stejně tak kamera, hudba nebo střih ničím zvláštním nevystupují z řady), nicméně obsah stojí za to. Což je dáno jednak napínavým a emocionálně hutným příběhem, který je o to silnější, že i v tomto případě nepochází z pera hollywoodských nádeníků, ale je založen na skutečných historických událostech a jednak vydařeným castingem v čele s Nélisse, která v hlavní roli podává přímo vynikající výkon a Scottem, který se herecky taktéž překonává (kdo by to byl řekl od přehrávajícího floutka z druhé M:I:-)), přičemž i zbytek castingu odvádí i v rámci nejmenších roliček poctivou práci. Po nedávném One Life další filmový pomník nenápadnému hrdinství, který je o to důležitější, protože cesta k němu není tak všeobecně v povědomí. | PeZet

plakát

Žraloci v Paříži (2024) 

4/10 | Logo továrny na filmové spotřebky, vcelku ucházející prolog na širém moři s ostrovem odpadků (fajn nápad) a klišovitým traumatem, přesun do města, další hodina děje složená z nudného politikaření, směšné eko agitky a nezajímavé vztahovky, krátká čistka, která zaujme jen stupiditou žrádla pro ryby, totiž vedlejších postav, určených ke konzumaci:-), další várka minut složená ze stejné dějové vaty jako předtím, finálový masakr, který znenadání skončí, protože potřeba otevřených vrat k pokračování (případně neplánované vyčerpání rozpočtu:-)), zatmívačka, závěrečné titulky veledůležitě naznačující celosvětovou žraločí apokalypsu, konec. | Gens měl v rukou šanci dodat publiku zábavný žraločí survival v katakombách města, zakončený velkolepým gore festem v řadách návštěvníků celý film avizované sportovní akce na řece, ale rozhodl se, že věnovat se ve filmu jen a pouze krvelačnému žraločímu řádění a boji o holý život nestačí a jistější cestou k úspěchu bude vyplnit ušetřený čas spoustou nezáživných dialogových scén. A výsledek tomu odpovídá. Extra digitální a zrychlení žraloci, hlavní postava kromě potápěčské výstroje vyfasovala i značkový plot armor (big shark bitch kolem ní několikrát netečně propluje a zuřivě se vrhne na jinou postavu jen o pár metrů vedle), katakomby jako historická památka rozmetaná výbušninami, sportovní akce pořádaná na řece plné nevybuchlé munice a další podobné nesmysly. Podtrženo, sečteno - ztráta času. | PeZet

plakát

Asphalt City (2023) 

6/10 | Jezdit se sanitkou v ulicích NYC není žádná pohodová selanka, o čemž se přesvědčil už Cage před čtvrt stoletím v Bringing Out the Dead. Tentokrát životní lekci dostává nezkušený studentík Sheridan pod pečlivým mentorským dohledem životem i prací unaveného Penna a je to podobně depresivní záležitost a varovný prst vztyčený všem potenciálním uchazečům o místo záchranáře ve městě, které nikdy nespí, jako tenkrát:-). | Zavedený vypravěčský koncept ostříleného veterána a naivního nováčka funguje především zásluhou Penna a Sheridana, kteří oba podávají soustředěné herecké výkony a mají mezi sebou uvěřitelnou buddy chemii. Po příběhové stránce už to taková sláva není. Tradiční dějová mozaika případů, ve kterých jde o život nejen pacientům, ale občas i samotným záchranářům, nenabízí nic moc navíc nad rámec faktu, že dané zaměstnání se značně podepisuje na psychickém zdraví postav, což je divákovi jasné hned po prvním výjezdu k pacientovi a dalších kdovíkolik zastávek jen opakuje totéž. | Potenciálně zajímavý morální konflikt nastává až ke konci filmu, ale je zpracován způsobem, že ve výsledku jen zapadne mezi ostatní "každodenní" historky. Stejně tak rodinnému/partnerskému zázemí postav se nevěnuje dostatečná péče na to, aby z toho něco podstatného vyplynulo (kromě pár odvážných nahotinek za pomoci eRkového ratingu). Naštěstí alespoň ulice nočního NYC disponují stále stejně unikátní (místy až hypnotickou) atmosférou jako obvykle:-). | PeZet

plakát

Mothers' Instinct (2024) 

7/10 | Hathaway a Chastain jako dobré sousedky, zasloužilé matky a věrné přítelkyně na život a na smrt (to poslední platí doslova:-)) v psychologickém thrilleru, který sice nevystupuje z řady něčím neotřelým nebo zásadním, ale po všech stránkách svědomitě naplňuje tradiční žánrové škatulky, což ke spokojenému diváckému zážitku stačí. | Předlohu ani původní film neznám, tudíž na mé straně stála výhoda nevědomosti toho, jak přesně se bude příběhová linka vyvíjet a jaké překvapení si debutant Delhomme a spol. na diváka v průběhu filmu připravili. Rámcově se tady tvůrci do žádných větších akcí nepouštějí a na nějaké nečekané plot twisty nedojde, ale obvyklá ingredience podobných žánrovek, tj. balancování na hraně psychologického dramatu a paranoidního thrilleru v kombinaci s "nervózní " atmosférou (propadá se hlavní postava do osidel šílenství a řada nešťastných příhod má racionální vysvětlení nebo se její "mateřský instinkt" nemýlí a skutečně je na stopě zlovolného plánu na odstranění nepohodlných rodinných příslušníků z cesty?), ve filmu funguje na výbornou až do úplného finále, ve kterém se už pochopitelně musí vyložit karty na stůl. | Když se k tomu připočítají kvalitní herecké výkony Hathaway i Chastain, parádní retro kostýmy a výprava, dokonale navozující dobu ranných 60s, rozumná stopáž a sympaticky nekompromisní konec (ve kterém se na nějaké záchrany na poslední chvíli a klišovité odměňování dobra a potrestání zla nehraje), vychází z toho zábavná žánrová záležitost. | PeZet

plakát

Poolman (2023) 

4/10 | Tak poněkud rozpačité festivalové ohlasy vážně nekecaly a Pine ve svém debutu skutečně předvádí totální kreativní free style, který bude mnoha budoucím generacím zajisté sloužit jako ukázkový guilty pleasure zážitek:-). Slušná řádka (bývalých) hollywoodských hvězd nižší svítivosti je očividně velkým fanouškem Pinea (jinak si jejich účast na tomhle projektu po přečtení scénáře nelze vysvětlit) a Pine je očividně velkým fanouškem Chinatownu a vcelku schopný herec. Bohužel se ukázalo, že kromě toho je i vcelku neschopný režisér a ještě mnohem neschopnější (spolu)scénárista. | V těch lepších (několika málo) momentech nepříliš povedená variace na Big Lebowskiho (loser zapletený do kriminálního případu), v těch horších (a bohužel početně převažujících) momentech gejzír rádoby/trapno humoru, totálně wtf dialogů, ochotnického přehrávání (většiny castingu mi bylo v průběhu jejich teatrálních výstupů vážně líto), nesmyslného chování postav a prostinkého děje, nemající svým levelem ohňostroje marnosti všeho a všech daleko k legendárnímu Roomu od maestra Wiseaua, ve všech zbylých momentech otrocká příběhová vykrádačka (totiž pocta) Chinatownu. | Produkční hodnoty jsou relativně fajn (kamera odvádí slušnou práci, stejně tak jazzový OST má své silné chvilky), ovšem jakmile někdo na place promluví a/nebo s někým interaguje, nastupuje s neochvějnou pravidelností nuda, nechápavé kroucení hlavou a zběžná kontrola zbývající stopáže do konce (alespoň v tomhle ohledu byl Pine k divákům milosrdný). | PeZet

plakát

Tarot (2024) 

5/10 | Co se stane, když se zkombinuje paranormální linka s prokletou bábou z Conjuringu se scénami podivuhodných nehod končících bolestivou smrtí z Final Destination? Na papíře sice neoriginální příběhový slepenec, ale disponující slušným hororovým potenciálem. V praxi další hororový debut v letošním roce a bohužel naprosto rutinní žánrové béčko. | Partička postav včetně hlavní hrdinky svým charismatem a sympatičností nijak nevystupuje z obvyklého žánrového průměru, tj. všichni účastníci tarotového zájezdu spadají do kategorie "nezajímavé maso na porážku". Po příběhové stránce se jede po zcela očekávaných kolejích, přičemž jakým způsobem je děj pojat v knižní předloze netuším, ale ve filmu se s ustanovenými pravidly nakládá značně benevolentně (někdy je postava nekompromisně odklizena z cesty, protože naplnění osudu, jindy je v totožné situaci naopak ušetřena, protože naplnění happy endu). | Vzhledem ke krotkému ratingu na nějaký krvavý gore fest samozřejmě nedojde a kamera při každé potenciálně brutální příležitosti milosrdně uhne stranou. Obecně se na pečlivou práci s kamerou, hudbou a střihem pro navození napětí a budování atmosféry ve filmu příliš nehraje a tak nezbývá než vsadit na osvědčenou jistotu a celou hororovou stránku filmu postavit na záplavě (obvykle dlouho dopředu avizovaných) lekaček, což místy funguje a místy moc ne. | PeZet

plakát

První znamení: Přichází satan! (2024) 

6/10 | Po loňské vymítačské anabázi další satanský (tentokrát prequelový) pokus oživit legendární hororovou značku (v rámci svaté "diablo" trojice tak zbývá znesvětit už jen Rosemary's Baby, tak jsem zvědavý, kdy si studio vzpomene i na tuhle sérii) a naštěstí mnohem zdařilejší. Což Stevenson zase tolik námahy nedalo, protože Greenův opus je ve všech směrech mizerný, přesto na debutové poměry jde o slušnou práci, která dokáže hned v několika ohledech překvapit. | Tahle série stála od samého počátku spíše na pomalém budování nervózní atmosféry a momentech napětí (za masivní podpory Goldsmithova OST v čele s Ave Satani), než na opravdu strašidelných scénách, ze kterých diváka mrazí v zádech a stoupá mu srdeční tep, byť na pár více nebo méně očekávaných lekaček se zpravidla také dostalo. Prequel pokračuje v tradici a na nějaké sugestivní scény koncentrované hrůzy v průběhu filmu znovu nedojde (lekačky přítomny jsou, ale naštěstí se s nimi šetří). Tradiční ingredience značky, tj. smrtelné náhody/nehody, nechybějí ani tentokrát, ovšem provedením za svými předchůdci v sérii zaostávají a ani celkový bodycount nedosahuje žádných závratných hodnot (eRkový rating je bohužel vytěžen jen pro jednu konkrétní - pár vteřinovou - scénu). | Na druhou stranu se Stevenson nebojí oživit osvědčené schéma několika novými (a hlavně smysluplnými) nápady. Jednak v rámci série, díky chytrému provázání děje s historickým obdobím studentských revolucí na přelomu 60s a 70s, dostávají spiklenci v církvi konečně uvěřitelnou motivaci k přivedení pekelníka na svět (dosud byla na úrovni libovolného padoucha z bondovek). Dále posun filmu do více fantaskní roviny prostřednictvím paranormálních vizí dovoluje tvůrcům příběhovou linku obohatit o zajímavé scény na pomezí snu a reality. A konečně klasický neduh všech prequelů, kterým je divákova znalost nadcházejících událostí po konci filmu, je vyřešen skrze sice nikterak objevný, ale účinný plot twist a následně poměrně odvážný retcon, dodávající případnému pokračování slušný manévrovací prostor. | PeZet