ForGump

V rodině Shaymalanových mají v krvi budování napětí a super atmosféry, jen se vždy člověk musí chtě nechtě obávat, kam to celé dospěje. Strážci vyprávějí o zapovězeném lese, kde byli kdysi utlačeni elfové a proměnili se v bestie, které mohou vypadat jako my anebo také jako Gigerův Vetřelec. Co dočinění s nimi potom má Dakota Fanning jakožto pracovnice zverimexu, která z divných důvodů převáží jednoho z papoušku z Galway do dublinské zoo a ještě podivněji se dostane až do onoho lesa, kde potká záhadnou ženu, která jí dovede do "kurníku" s dalšími dvěma lidmi. Co se děje potom už říkat nebudu, ale jak jsem zmínil atmosférický hororový thriller se mladé slečně Shaymalanové podařil, je to děsivé, tradiční hluchá místa, do kterých něco zařve, také okoukala zdatně a až na občasné mírně nepochopitelné jednání postav a trošku hůře vysvětlená mytologie kolem Strážců, tak i scénář je dobrý. Každopádně je vidět, že jistá režijní ruka a celkově rukopis tomu ještě chybí a tak tedy sledujeme několik klišé z hlediska záběrování, vesměs to, co asi slečna režisérka okoukala z jiných filmů. Přesto přes všechno, to není prohra jakou ukazují ratingy na imdb, či rotten tomattoes. Za mě opatrný palec nahoru. 55%

Japonské válečné trauma vtělené do monstrózní Godzilly opět ožívá. A je to reboot, který začíná po konci války, kde sledujeme depresemi a úzkostmi prorostlého bývalého kamikadze pilota, který jak správně hádáte svůj čin nedokonal, za to potkal naší antihrdinnou ještěrku a vrátil se zpět do trosek svého rodného města. A začíná příběh o tom, jak se k němu přiblíží neznámá žena s dítětem a on se jich ujme a z postupného odmítání se do nich zamiluje a chce se o ně starat, jenže do všeho vráží vidle atomová bomba Godzilla. Opět po vlně pozitivních ohlasů jsem nebyl vůbec uspokojen, protože je to velmi standardní film, kterých jsme viděli kopu, spousta hrdinského patosu a destrukce, v níž se odehrává klasická romantická story, která se snaží dojímat. A to prostě není originální a je to dokonce po dvou hodinách dost útrpné. Za posledních třicet let jsem viděl všechny americké filmy o Godzille a bohužel nikdy mě úplně žádná nezaujala natolik, abych jí dal více než 3* (ty crossovery s King Kong raději v rámci zachování sebezáchovy nepočítám). Tato japonská je skoro tak dobrá jako ta Edwardsova, ale obě mi přijde, že trpí podobnými problémy.  5/10

Miluju jí!!!

Furiosa je na rozdíl od prvního Mad Maxe více psychologická a v tomto ohledu pro mě není tak funkční jako první díl, který jsem si připomněl den před premíerou prequelu. Bohužel to větší ponoření a prozkoumání backgroundu mi nějak znepříjemňovalo zážitek a čím toho bylo méně, tím méně jsem se nudil. Protože hlavní devízou George Millera je neotřelá napáditá akce a té tady je opět do sytosti a je supercool až mě děsí jak je téměř 80 letý Miller na míle vzdálen aktuálním joudům typu Zack Snyder. Furiosa je po MM dalším střípkem do učebnice moderního akčního filmu. Nicméně jakmile se začne dlouze rozebírat story, která nestojí za nic bylo to horší a je to vlastně červená nit, která se oběma díly táhne, protože nepřináší nic zajímavého. A možná si říkám, že tomu i uškodilo, že jsem měl v tak živé paměti ten starší sequel, protože se tam opakují postavy a motivy. Samozřejmě jsou tam zajímavé drobnosti a vtipy pro fanoušky, hlavně tedy s Furiosinou rukou. Anya Taylor-Joy je skvělá volba, která se umí tvářit tak nasraně jak je potřeba a navazuje na Charlize Theron důstojně. Jen si na ní musíte hodinu počkat než se tato rising star Hollywoodu objeví ale vyplatí se počkat. Z herců mě ale bohužel dost štval Chris Hemsworth, který nemá příliš široký herecký rejstřík a jeho Dementus se od jeho ikonického Thora liší jen plnovousem. A to mi prostě nevyhovuje. Nicméně všechno ostatní funguje víc než dobře. Tradiční kamerové nájezdy až do obličeje postav, dunivá hudba Junkieho XL opět boduje a celá Furiosa je v rámci production designu na extrémně vysoké úrovni, což kazí jen místy až příliš okaté digitální triky. Nicméně hlavně díky druhé polovině filmu, kdy se to rube a bouchá to nádherně a pro mě o dost lépe než v marvelovkách. Tak jsem vlastně spokojený. Jen celkem jasné, že je to hlavně díky Georgi Millerovi a jeho hlavě plné invence. 7/10

Opět mě trošku ten hype strhnul až moc a zase z toho není úplně stoprocentní nadšení. Ano Cheslik musí být opravdu člověk, který není úplně v pořádku a má hlavu sedmiletého dítěte, jenže zároveň také hlavu geniální. Tím, jak jde proti všem příručkám, jak si točí vše po svém a jak je celkem nevyzpytatelný. Stovky bobrů v sobě mají tuny gagů, groteskní pojetí v závěru míchané až Karlem Zemanem přináší bizarní až dadaistickou podívanou, kde nevíte vlastně co máte dělat, jestli se smát nebo údivem vrtét hlavou. Jean Kayak, hrdý vyraběč a konzument svého cideru, který mu zničí život,  totiž na plátně bojuje sám se sebou jakožto nezkušeným zálesákem a chce si něco ulovit až se z něj stane hotový Chuck Norris, se kterým nebude vyjebávat ani vlk, natožto přemnožení bobři. On totiž chce získat srdce své milé a přesvědčit šmelináře a zároveň přechcat sehranou bobří variaci na Holmese a Watsona. Nápadů je tady až moc řekl bych, režisér si hraje s vaším očekáváním a kliše posunuje na další úroveň a většinou překvapuje, ale jako nedávno u Monty Pythonů to často mine terč a nebaví to úplně na sto procent. 108 minut je opravdu šibeniční. Neortodoxní, ale trošku přehypované. 75%

Filmy Davida Leitche jsou si dost podobné, takže je to o drobnostech a preferencích. Z toho úhlu jsou mi sympatičtější předchozí Bullet Train a Deadpool, tady to taky není nějaké výrazné odchýlení, ale v mnohých scénách jsem se příliš nebavil a přestřelenost mi tady více vadila, ale má to opět samozřejmě své momenty jako správně sestříhané scény s cool popsongy, roztomilou ústřední dvojici Blunt-Gosling a psa Jeana-Clauda. Zápletka je samozřejmě hloupá a bohužel v tomto případě až moc. Jako pro pobavení asi celkem ucházející, ale tentokrát u mě nepanuje nadšení jako u předchozích filmů stejného režiséra. 60%

Guadagnino je jinej vesmír. Vstyčený prostředníček úplně všem, kdo čekali romantickou komedii se Zendayou. Nehoráznost ve své jinakosti, démonickém snímání, režijními nápady a Reznorem s Rossem, kteří tím intenzivně dunivým technem musí všem totálně vyjebávat mozek z hlavy. Na konci Rivalů jsem se jen bezostyšně usmíval a byl rád. Miluju to! 9/10

Priscilla rozhodně není špatný film, naopak je stylový, místy nenásilně vtipný, správně Elvisovsky odpudivý a dobře zahraný. Ten mýtus vybudovaný v Luhrmannově epickém vizuálním šílenství rozbíjí Sofia Coppola na prvočinitele. V důrazu na Presleyho nechutném chování k ženám, jež pro něj byly loutky a hlavně o Priscille, která jeho vystupování a přístup k ní od postupné naivity, přestává zvládat a začne ho mít na háku. Nicméně bohužel pro mě ten film je jemně neuspokojivý z důvodu toho, že ač se jmenuje Priscilla, tak bych to čekal radikálněji psychologicky z jejího pohledu, prostě ještě více feministické, než to nakonec je. Drží se to při zemi a ač vyobrazované některé věci jako "létající" židle v nahrávacím studiu, nebo polštářová bitva, jsou silné a dost neočekávané, tak stále jsem byl více připravený na hlubší ponor do mysli Cilly, kterou ale nicméně hraje fenomenálně Cailee Spaeny, z niž se pomalu vyklubává hvězda, kterou jsme nedávno viděli v Civil War, kde byla také dobrá a to jí ještě uvidíme v novém Vetřelci. Takže kariéra nastartovaná velmi obstojně. Ale je mi to líto, čekal jsem intenzivnější podívanou a ještě více odvážnou. 65%

Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80%

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50%