Likan7

Diváci neví kde je pravda. Gabriela Soukalová má ale jasno a dává nám pořádnou dávku kydání hnoje na téměř všechny lidi kolem sebe. V soukromém i sportovním životě. Petr Koukal je dost možná hajzl, ale tohle oslavování Gabriely je na prostoru 100 minut prostě moc. Zvlášť, když se konci kariéry dočkáme někde kolem 60. minuty a zbytek je už jen totální přešlapování na místě. Nehodnotím její fenomenální sportovní úspěchy, nehodnotím Gabrielu jako člověka, i když nám tenhle dokument možná její charakter dost nastínil, hodnotím čistě tento film.

Příběh Lociky, tady nepochopitelně přeložená jako Růženka, je jednoduše lepší než Louskáček. Proto na rozdíl od prvního filmu dám tu *. Jinak ale animace je stejně vyblitá a hnusná jako poprvé.

Jediná dobrá věc je, že jsem další díly nikde nesehnal, tudíž je tohle moje rozlučka nejen se sérií Nemesis, ale i s celým Albertem Pyunem. Budiž mu sice země lehká, ale točil teda fakt neuvěřitelný hovadiny.

Jestli budou takhle vypadat všechny animované filmy s Barbie, které mám před sebou, tak mě čeká pěkné peklo.

Průměrný dokument, který někomu, kdo alespoň okrajově sestry v dobách jejich největší slávy sledoval, nic moc zajímavého neřekne. 50 minut je ale pro celistvější dokument dvou tenisových legend zoufale málo. Minisérie by byla mnohem lepší.

Cool plakát, který tak trochu slibuje něco, co jsem nedostal. Pyun byl prostě šílenej céčkař, který si dělal co chtěl. Někdo to miluje a nedá na jeho filmy dopustit. Mě to přijde jako nekoukatelná srajda.

Glen Powell je sympaťák. Za poslední rok, dva se snaží ho vidím skoro všude a vždycky je fajn. I tady mu to sedí. Vrah naoko je vcelku sympatická prkotina s originální zápletkou, která sice ke konci pořádně skřípe, ale ta první půlka byla moc fajn.

Zajímavé možná tak co se psychologie lidí týče. Filmově ale naprosto nudné a často i kvůli střihům nepřehledné. Film nefunguje po dramatické stránce ani herecké. Televizní nuda k uzoufání. Snad jediná Lucie Žáčková trochu zaujala, tu vypočítavou mrchu jsem jí uvěřil.

Ve velmi krátké době další pavoučí horor. Naštěstí Sting to vzal jinudy, než Havěť, která byla i tak solidní. Zatímco v Havěti tu máme miliardu pavouků, tady je jeden. Za to je ale mimozemský, roste jak kráva a když má hlad, tak si pískne. Na tom prostoru 90 minut tu je k tomu ale ještě celkem zajímavě rozehraný postavy (občas nějaká umře) a osobně jsem to kvitoval víc, než kdyby to bylo jen maso na porážku. Rozjezd potom netrpí čekáním na vyvražďovačku a občas bylo i zajímavé ty postavy sledovat při normálním životě. Ne, že by to bylo nějaké sociální drama. Furt tu je velký pavouk, co žere lidi, ale je fajn, že tu během krátké doby vznikly dva pavoučí horory, oba to vzaly z jiného konce a oba jsou velmi solidní.

Závěr sice vyloženě potěší, na druhou stranu doufám, že nevznikne nějaký postapo pokračování. Žraloci v Paříži se možná v ukázkách tvářil jako solidní béčkový horor, ale ve skutečnosti je pocitově šíleně dlouhý. První polovinu se prakticky nic nestane a na to, proč jsme si to všichni pustili, si musíme počkat až na závěrečných 10, 15 minut. A ani to není nic zapamatovatelného.