Germanicvs

Stejně jako v případě předchozího snímku Men (2022) si Garland opět pohrává v kontroverzních vodách na pomezí krvavé akce a čirým uměním. Na povrchu je Občanská válka jen sledem akčních událostí vedoucích k hrdiny vytýčenému cíli road movie v centru DC/západního světa. Vnitřně pak sledujeme studii vývoje lidského (nejen profesního) směřování i hledání smyslu práce frontového fotografa. Úspěšná fotografka (Kirsten Dunst) pozoruje své mladší alter ego v cestě za denním chlebem, který si v honbě za efektním záběrem cynicky vybírá kruté oběti i vlastní duši.

Jsme již vážně na konci cyklu běhu světa? Jsme moudřejší, pravdivější a upřímnější než uvědomělá taxikářka v socialistickém filmu? Prostořeká služebnice kapitalismu během svého naditého pracovního dne odhaluje podhoubí příprav zakázkové výroby reklamního balastu pro zazobanou korporaci. Judeho originální road movie nezná cenzorských nůžek a bodá do živé hmoty nabubřelé doby, která je normalizovaná úzkoprsou autocenzurou, povrchností a strachem o vlastní korýtko.

Ceylan opět úřaduje na venkově, který nemá jasně idylické kontury a stává se mladému učiteli vězením. Svoji deprivaci z nesvobodného prostředí (plného lží a pokrytectví) si podobně jako Kunderův žertovný hrdina kompenzuje na svém nejbližším okolí. Ponurost prostředí se Ceylanovi daří nabourat řadou originálních uměleckých fíglů a obrazů nebo nečekaným vystoupením z filmové role.

Aki Kaurismaki se rozhodl novodobé a stále aktuální otázky přiblížit současnému divákovi návratem do svého tradičního temně laděného světa bezčasí a hudebních podkresů. Kupodivu je tento (na čas odložený) obnošený kabát nejen slušivý ba pořádně syrový a vskutku nezaměnitelný.

Nenápadný snímek o letní výpravě městské omladiny za venkovskou zábavou kdesi v luzích finské krajiny s jezerem se rozparádí v hýřivém duchu experimentálního uchopování a ohmatávání filmové látky nastupujících nových vln šedesátých let. Zavedené postupy musí pryč a na plátno vstupuje reálný život ve všech spektrech a tóninách.

Alice Rohrwacherová se drží své oblíbené retro nitky a citlivě skládá neuvěřitelné filmové dílo, které jde k divákovi vlastní trnitou cestou. Magické Toskánsko vězní cizince (zřejmě vliv rodinné karmy), který bloumá kdesi ve své snové minulosti a není schopen navrátit se zpět do naší banální přítomnosti. Vše je precizně (a věrohodně) nasnímáno v duchu nejlepších italských filmových tradic a ani jasné odkazy na Felliniho práci (Roma) nepůsobí jako nežádoucí laciné opisování.

Zenové zklidnění a přijetí naší nepatrnosti v přítomnosti, narušené záblesky minulosti, která se zvolna dere na povrch a může papírovou konstrukci denní rutiny nenávratně rozsápat. Wenders namíchal slušné karty, které mohou uctivému a pokornému divákovi vynést jen samé trumfy.

Nevšední až podbízivě líbivý vizuál, nápaditost námětu, skvělé herecké výkony...  A přesto se Yorgos nedokázal naladit na dokonalou frekvenci svých starších snímku, které tak trochu sám sobě tuneluje. Civilnost a jednoduchost je ta tam a nafintěné mixy barev a černobílého vizuálu jsou zde spíše úlitbou "popcornovému" divákovi než filmovému nadšenci z filmového klubu.

Svět se proměnil a okradl vás o vaše kultovní vize, které se mrknutím oka proměnily v pouhý pohádkový příběh, rozpačitou báchorku, která ani moc nectí knižní podobu. Lynchova nemilovaná a producenty devastovaná představa musí čelit něčemu, co vám vyrve všechny smysly z těla a nasadí vám do hlavy neuvěřitelně realistickou vizi geneze náboženských i světových dějin. Komerční mega produkce, která si pohrává s uměním víc než je zdrávo a apeluje po realizaci třetího dílu.

Film tak trochu odkoukaný z dialogů a promluv lidí, kteří se tvůrcům motaly životem. Televizně strnulé záběry bytové jednotky (vs realistické scény z nemocniční praxe) křísí postava afektované matky, ale také epizodní undergroundový povaleč Kocour se kterým se zřejmě dá parádně pokecat. Chata na prodej možná nabídne azyl a konečné řešení.