Godzilla Minus One

Dost možná nejlepší Godzillovská adaptace vůbec. Jamazaki ukazuje, že i s relativně malým rozpočtem (no těch 15 mega je prý málo, prý to stálo o mnoho více) rozehraje velké divadlo s nasranou příšerkou z hlubin. CGI opravdu na hollywoodské úrovni a malá dramata hrající někde dole dokazují, že Japonci se s druhou světovou stále nějak nedokáží srovnat. Místy dost napínavé. Velký palec hore. 80% (01.06.2024)

Gojira jako vážně míněné válečné drama? Ano, návrat ke klasickým kořenům prvních dvou dílů. Je strašná škoda, že většina lidí si tuhle značku spojuje s hollywoodským Monsterversem, či tou pitomostí od Emmericha s Jeanem Renem, která neměla s Godzillou nic společného a nemá vůbec tušení o godzillím fenoménu v zemi jejího vzniku, Japonsku, kde společnost TOHO napříč  šesti dekádami vytvořila celkem 29 hraných filmů s touhle přerostlou ještěrkou. Jasně, zejména SHOWA éra v 50. a 60.letech byl jeden velký cringe úlet, kde si to Godzilla rozdávala s mimozemšťany a s opicí a kamarádila se s malým japonským chlapečkem, ale tenhle aktuální díl, v podstatě pocta, je návrat k surovosti prvních dvou dílu z roku 1954 a 1955. Gojira tu rozhodně není žádný mazlík, ale nelítostné stvoření, které s gustem překusuje lidí vejpůl a vzduchem metá vlaky. Překvapil mě scenáristický fokus na lidské postavy. V podstatě celou první půli neopustíme prostředí chudinských slumů na okraji Tokya, kde se řeší takový malý rodinný mikropříběh, s chvilkovým odskočením na moře, kde se za cenu uhrožení života vylovují zanechané miny, aby pak zhruba po hodině Godzila nastartovala ničení města a do toho zazní známý hudební motiv z TOHO filmů, který mi vyvolal úsměv na tváři. Ve filmu jsou čtyři akční sekvence a každá následující je lepší a lepší. Je úplně neuvěřitelný, že tohle stálo méně, než Jáklův Žižka (checht), přitom to má parametry velkofilmu a tím, jak střídá uzavřená mikro prostředí  jedné místnosti  s opulentními CGI výjevy, tenhle budgetový nedostatek velmi šikovně maskuje. Navíc fandové celé série si tu najdou odkazy na staré známé věci, v tomhle ohledu hraje prim světélkující krunýř Gojiry. Ve filmu je také znatelně cítít přetrvávající poválečné a hirošimské trauma Japonců, přesně tak, jak to vnímáte ve starých filmech. Je to skvělá pocta, a jestli i restart, tak takový restart si nechám líbit. (04.12.2023)

Letos se mi zdá, že snad všechny filmy, kolem nichž propuká všeobecný hype, mi připadají přinejlepší mírně nadprůměrné. Japonská Godzilla je dalším takovým kouskem. Dokud se řeší komorní osudy jednotlivců v poválečném Japonsku a ještěrka je vidět jen ve vlnách, tak je to fajn. Jakmile ještěrka vystoupí na pevninu, Japonci dostanou příležitost používat své přepálené herectví a postavy začnou vymýšlet totálně zhůvěřilé plány, ač se nakonec ukáže, že stačí ještěrce (... no však uvidíte), tak to jde alespoň pro mě do kopru. Můžu ocenit, jak to vypadá vzhledem ke svému rozpočtu, ale nedokážu si to autenticky užít. (23.12.2023)

Po původní Godzille z roku 1954 se jedná o mé druhé setkání s ryze japonskou produkcí v rámci kaiju filmů a je neuvěřitelné, že se nejznámější přerostlé filmové monstrum opírá již o sedm dekád trvající tradici. Aktuální zpracování v sobě nezapře své(ho) předchůdce, zároveň se však tvůrci snažili snímek technicky povznést na úroveň dnešního, po efektech lačnícího publika, přičemž výsledný produkt byl solidní ukázkou toho, jak lze za vskutku skromný budget natočit slušnou podívanou - nejvíce mě dostal první kontakt s monstrem, ale i další akční sekvence měly své kouzlo. Godzilla -1.0 ale není jen o ničivé přírodní zkáze, kterou ve filmu ztělesňuje gigantické monstrum, nýbrž je i solidně napsaným sociálním dramatem o dopadech války na jedince, o vyrovnávání se s (po)válečnými traumaty a o hledání nové naděje i smyslu života ve společnosti, zničené válkou a nyní i ničené Godzillou. Vztah mezi Koichim a Noriko, kteří společně s dívenkou Akiko tvořili jakousi "patchworkovou" rodinu, vzniknuvší z válečných trosek, mě zaujal - a v závěru i dojal - a je maličko škoda, že (nejen) tuto sociální rovinu trochu sráželo expresivní japonské herectví a vyjadřování emocí. Samotný plán na vypořádání se s Godzillou byl crazy, but cute ... but crazy, but cute - což ale asi k tomuto žánru patří. Silné čtyři hvězdičky! (08.01.2024)

Od tohoto týmu by se mohli učit všichni v Hollywoodu. S rozpočtem kolem 11-15 mega dokázali stvořit něco tak uvěřitelného (a byli po zásluze odměněni Oscarem za VFX), že by mohla ta letošní americká s rozpočtem 135 mega jen suše závidět. Mocně doufám, že Godzilla -1 po velkém úspěchu zažehne novou sérii, která pokryje celou historii japonské Godzilly a bude tu s námi ještě pěkně dlouho, protože vidět velký film v takovémhle balení je v té záplavě studiových "hangárových" filmů skutečně osvěžující. Navíc to není jen o samotném legendárním monstru, ale ždímou se tu emoce jedna báseň a ačkoliv jsem pár logických lapsů zaznamenal, je to jen kapka radioaktivity v královském moři. Doufám, že za pár let znovu a tentokrát už i v kině. (15.05.2024)