Reklama

Reklama

Epizody(5)

V pětidílné historické fresce Prokletí králové (vyšlo v českém překladu) se francouzští tvůrci v čele s režisérkou Josée Dayanovou vracejí do temné středověké minulosti Francie.
Píše se rok 1307. Ve Francii vládne Filip IV. řečený Sličný. Královská pokladna je prázdná a Filip ji potřebuje naplnit. Ale templáři, strážci pokladu země, odmítnou králi poklad vydat. Vědí, že by je marnotratný král rozházel, a oni jsou odpovědni Francii, ne králi. Filip IV. obviní templáře z kacířství, nechá uvěznit i jejich velmistra Jacquese de Molay (Jakuba z Molay) a zmocní se jejich pokladu. Královi však stačí jen pár let, aby opět beznadějně vyprázdnil pokladnu. Proces s templáři je nutno uspíšit, a tak brzy zaplanou hranice s nejvyššími představiteli tohoto řádu. „Buďte prokleti až do třináctého kolena," vykřičí z plamenů velmistr Jacquese de Molay na krále, jeho syny a papeže svou kletbu. (Česká televize)

(více)

Recenze (40)

sud 

všechny recenze uživatele

Na tuhle minisérii jsem se opravdu těšil, o to víc mě zklamala. Skvělí herci a režisérka Josée Dayanová, která již natočila několik výpravných historických miniserií a byly velmi kvalitní. Ale tentokrát to nevyšlo. Herecké legendy, které se zde objevují si odehráli svůj standart, proti nim ani ň. Ovšem ti ostatní byli do jednoho strašní. Hysteričtí, nepřesvědčiví, přehrávající. Další výtka směřuje k výpravě. Paní režisérka by měla občas zajít na radu ke kolegovi Annaudovi, aby jí řekl, jak se točí středověk. Ona místo temného a špianavého středověku vykouzlila barevný svět alá Star Trek. To snad ne? Ale i tak přeji paní Dayanové mnoho úspěchů v tvorbě, protože "Prokletí králové" jsou oproti jejím ostatním dílům opravdové fau pax. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Dal jsem této francouzké televizní minisérii více šancí aby předvedla své kvality. Ovšem byla to ztráta času, jelikož zde prostě a jednoduše žádné nejsou. Postavy jsou nevěrohodné, dialogy skřípou, herci většinu času pouze úděsně přehrávají, kostýmy docela ujdou, interiéry jsou nepopsatelně kýčovitě hnusné a o režisérově utkvělé představě každou exteriérovou scénu zabít nějakým sytě barevným filtrem se snad ani nemá smysl zmiňovat. Úděsný tuzemský dabing je tak již jen pověstnou "třešinkou na dortu". Jediné co by se snad dalo považovat za klad Prokletých králů je hudební složka. Seriál, který kazí jinak dobré jméno obvykle kvalitních francouzských historických minisérií... ()

Reklama

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Výborný historický seriál. Jak to bylo kruté a jak se dějiny opakují. Včetně "honění a pálení čarodějnic". Musím to upřesnit. Nevěřila jsem, že osoba Roberta z Artois opravdu existovala, TAK JSEM SI TO VYHLEDALA NA INTERNETU. A skutečně ! Robert z Artois byl královský syn, vlastně bratr vládnoucího krále Filipa IV. zvaného Sličný. Ptám se : Jak mohl král dopustit, aby byl jeho bratru odňat rodový majetek hrabivou tetou Mahonitou ? Jenže ona měla na tehdejší dobu moc, protože v pozadí páchala zkrze svou dvorní dámu Beatrice šílené zločiny včetně vražd. Za tyto hnusné služby štědře odměňovala zločince, kteří jí pomohli k majetku. No, jak se zdá "majetek a korrupce" světem vládla a vládne dál... ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

V padesátých letech minulého století mohl tento seriál působit objevným dojmem; dnes připomíná zatuchlou učebnici dějepisu, která se rozhodla stát Múzou. Při jeho sledování je nutno mít neustále při ruce příručku nebo encyklopedii, aby se bylo možno orientovat ve spleti jmen posledních králů z kapetovské primogenitury a jejich dvořanského okolí. Divácké přístupnosti neprospívá ani deklaratorně deklamační styl, jímž jsou pro jednotlivé herce psány jejich role; do značné míry se v tom utopí i takové osobnosti jako Moreau nebo Depardieu, o těch ostatních nemluvě. Výsledkem je poněkud anachronní klasicizující cajtštyk kvalit, které značně zaostávají za původním očekáváním. To, co mělo být hvězdně nadprůměrné, zůstává za těchto okolností jen velmi letmě nad šedým průměrem. Není sice čeho litovat, bohužel však tu také není nic z toho, co by mohlo vyvolat tvůrci původně očekávaný jásot a nadšení divácké veřejnosti. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Historický román M. Druona o posledných Kapetovcoch na francúzskom tróne ja osobne považujem za dielo, ktoré zobrazuje historické udalosti a fakty naozaj hodnoverne. Samozrejme, nie všetko je stopercentne známe, napríklad sporná smrť maličkého kráľa Jána I. (syna Ľudovíta X. - jedného z prekliatych kráľov). Ale i pri týchto "bielych" miestach histórie sa autor snaží nájsť čo možno najlogickejšie a najrozumnejšie riešenie. Nesnaží sa nič siliť a priťahovať za vlasy, len preto, aby bol dej zaujímavejší. Možno by aj bol, ale už by sa vzdialil od reality. A taký nebol zámer. Druonov román o prekliatych kráľoch sa snaží podávať historické udalosti nenúteným a nenásilným spôsobom. O to však je celý príbeh zaujímavejší. A taký je i film. Vo filme nenájdeme mnoho bojových scén, o to viac vás však dej pohltí svojou vlastnou inteligenciou, kde hlavné postavy rozohrávaju intrigu za intrigou na veľkej spoločenskej šachovnici kráľovského dvora z počiatku 14. storočia. Preto sa nudiť rozhodne nebudete. Po pozretí všetkých dielov a pochopení dejových súvislostí vás prekvapí osudovosť hlavných postáv, hlavne nespokojného šľachtica Roberta d´Artois. Zaujímavé ako málo stačí na spustenie udalostí, ktoré potom nezadržateľne vedú ku katastrofe, v tomto prípade k storočnej vojne. Postava Roberta d´Artois v konečnom dôsledku dokazuje, že i jeden jediný človek môže byť príčinou veľkej zmeny a veľkého nešťastia. Tu sa natíska otázka, bola by vlastne bez tohto šľachtica storočná vojna? Ťažko povedať. Dej však poskytuje zaujímavú odpoveď na túto otázku a kúsok po kúsku smeruje k tomuto smutnému rozuzleniu. Teraz trochu k deju. Ten sa rozvíja v dvoch rovinách. V prvej sa príbeh začína opisom udalostí okolo francúzskeho kráľa Filipa IV. Pekného a jeho potrebou získať finančné prostriedky na jeho nákladnú politiku. Rozhodne sa, že získa pôžičku od templárov. Tí však odmietnu. Preto sa odhodlá na odvážny čin. Keď nie po dobrom, tak po zlom, a majetky templárov konfiškuje násilím. Na hranici v plameňoch posledný veľmajster templárov vyriekne hroznú kliatbu, ktorá pevne zavisne nad hlavami zúčastnených posledných Kapetovcov. Kliatba sa pomaly začne napĺňať... V druhej rovine sledujeme boj na život a na smrť o dedičstvo medzi Mahaut d´Artois a jej synovcom Robert d´Artois. Tu treba pripomenúť, že Robertovi nešlo iba o majetok a pôdu, akoby sa mohlo na prvý pohľad zdať, ale predovšetkým o titul francúzskeho peera, čo bolo pre neho oveľa viac dôležitejšie. Tento titul totiž v tých časoch znamenal veľkú moc a tá mu bola neprávom odňatá... Herci sa svojich úloh zhostili dokonale, páčila sa mi hlavne postava Filipa IV. Pekného, Mahaut d´Artois a Roberta d´Artois. Jediné čo sa mi nepáčilo je gýčovitosť filmových kulís, ktoré by sa skôr hodili do fantazy žánru typu Pána prsteňov ako do historického filmu. Hlavne čo sa týka trónnej sály, inde to tak nevadilo. Ale to je naozaj iba maličká chybička krásy v porovnaní s celou pompéznosťou filmu a hlavne jeho spracovaním. Záver: Videl som už veľa filmov zo stredovekého prostredia, ale ešte ani jeden, ktorý by mal väčšiu výpovednú hodnotu ako tento snímok. I napriek chýbajúcim bojovým scénam, vo filme nuda nehrozí a perfektné spracovanie námetu vás na pozadí intríg a boja o moc vtiahne do pútavého príbehu, ktorý na mňa pôsobil naozaj veľkolepo a čo je ešte dôležitejšie, hodnoverne, na základe historických udalostí a s minimom vymyslených, dotvorených prvkov. () (méně) (více)

Galerie (6)

Reklama

Reklama