Je to i můj život

Po filme so slušnou americkou návštevnosťou a univerzálnou témou neštekol (a nie je to po prvý raz) žiaden zo slovenských distribučných psov. Nepomohlo ani relatívne známe meno režiséra. Je to škoda. Náhodou som sa k nemu dostal a zaujal ma svojou témou rozhodovania detí, ktoré inak nemôžu vypovedať pred súdom, o ich vlastnom osude. Film si už moc podľa deja nepamätám, pocity už viac, takže intuitívne podľa mlhavých spomienok dávam za štyri. VIDENÉ ZNOVA: Možno už na druhý krát pôsobil film trochu cukrkandlovo, lenže Cassavetes vie, ako správne spracovať diváka, dokonca aj toho náročnejšieho. Záverečný zvrat nepôsobí vôbec vykonštruovane, naopak dodáva filmu zmysel. Zistíme tak, že je film o niečom inom, ako doposiaľ, ale ja mám nečakané zvraty obzvlášť rád. Abigail je omnoho sympatickejšia, ako konkurenčná Dakota Fanning. (19.06.2012)

Tak to bylo milé překvapení, že i americký film může řešit závažné téma. "Hospodaření s orgány vlastního dítěte" by mě dřív napadlo tak jedině v souvislosti s chudými rozvojovými zeměmi, ale tato možnost, která se asi v reále děje, je docela šokující. Dalším překvapením pro mě bylo, že i Cameron Diaz možná ve "svém věku" už trošku dospěla a je dokonce schopná docela přesvědčivě zahrát i vážnou roli (i když ta histerka jí tu šla asi nejlíp). Obě holky sestry skvěle zahrané. (12.11.2009)

Příběhy s podobným poselstvím jedině kvituji a respektuji, ale tenhle ambiciózní kýč mě za srdce bohužel příliš nechytl. Cassavetes má dobře napsaný scénář, kde promyšlené časové skoky zvýrazňují hloubku i emocionální stopu, kterou za sebou až existenciálně pohnutý vztah ústředních postav v průběhu děje zanechává, ale jako režisér tenhle povrchní humanista nudí - film nejenže probíhá i končí naprosto očekávaně, ale hlavně se zdá, že drží pohromadě pouze zásluhou procítěných hereckých výkonů. Vše ostatní je sice velice profesionální a dojemné, ale nikoli oním osobním, realisticky-uměleckým způsobem jako v případě Lasse Hallstroma, nýbrž strojově, samoúčelně a zcela neosobně. Škoda... 65% (07.11.2015)

Mohlo to sklouznout k sladkobolnému vymáhání emocí, ale autoři se ubránili. Příběh je vyprávěn chytře, odkrývá tajemství jak postav tak děje v přesně vypočtených okamžicích, čímž udržují napětí i citovou připoutanost k vyprávění. V základu jde o velmi originální nápad, kdy si rodiče pořídí další dítě vlastně na náhradní díly pro nemocného sourozence v domění, že city mohou jít stranou. Právě v nich však nakonec utonou. Velice pomohly dětské herecké výkony. (06.03.2010)

Noooo, tak to byl teda nápor na emoce. Právě jsem silně probrečela asi 90 minut v kuse a klidně to tady napíši. Je to i můj život je silné citové vydíraní, jenže tady to tvůrcům nemůže mít nikdo za zlé, toto téma snad ani jinak natočit nejde. "Malé" drama jedné rodiny, kterou postihla nemoc dítěte, vždy zákonitě útočí na ty nejhlubší city diváků. Nick Cassavetes po Zápisníku jedné lásky natočil další jemný a citlivý film, který nemůže nechat žádného diváka chladným. Kdybych měla hodnotit pouze to, jak mě film emočně dostal, dám jasných 5*, jenže ten film není vůbec dokonalý. Především těch pár scenáristických zaváhání, například věty typu: "Jsem rád, že mám rakovinu, jinak bych tě nepoznal" jim fakt nebaštím. Velká pochvala hlavním představitelům, předvedli opravdu uvěřitelné výkony, především pak Abigail Breslin a marně si vzpomínám, jestli jsem Cameron Diaz někdy viděla v lepší roli. (11.07.2011)