Vyměřený čas

Don't Waste My Time! Bonnie a Clyde lapeni v Gattace, kde je každý další den luxusem, který si nemůžou dovolit všichni. Může se zdát, že Niccol vyměkl a místy servíruje až zbytečně líbivou podívanou s logickými trhlinami postavenou na podobných pilířích jako Gattaca, kdy i ten nejmenší článek řetězce dostane svou šanci změnit svůj osud (samozřejmě na úkor něčího sebeobětování) ve společnosti s geneticky upraveným DNA kódem v žilách a v neodolatelných futu-retro kulisách, ale myšlenkové podhoubí má In Time i tak slušné a z hlavy hned nevyprchá. Jen to (za)tlačení na pilu tentokrát trestuhodně chybí. I přes to mi však tenhle běh o život, za lásku, za čas a za svobodu sedí víc než osudový sprint v The Adjustment Bureau. (05.11.2011)

Krásné v detailech, ale celek je trochu nejistý...podrobněji: Jako by můj velký oblíbenec Andrew Niccol neměl sám dostatek času, aby zaoblil všechny ostré hrany fikčního světa a jeho vnitřní logiku. Byl jsem doposud zvyklý na uhlazenost jeho děl s až děsivými detaily, které se v In Time částečně opakují a částečně jsou ponechány na "vůli diváka". Když však pominu tyto detaily jako odčerpávání času, tak mi zůstává velmi zábavný (tempem, atraktivitou světa i humorem!) film, který s ničím neztrácí zbytečně čas. Fascinující je rozhodně forma (kamera, výtvarné pojetí), které je u Niccola vždy decentní, ale prakticky bezchybné. Příklad barva peněz? Zelená. Ve filmu představuje hodiny, kterou jsou "peněženkou času" a stejně tak jsou zelené i hodnoty "časových uložišť". K tomu přidejte rozdílnost jednotlivých zón, architektonicky i barevností a hned vidím několik důvodů, proč film vidět znovu. A to ještě neřeším všechny ty časové odkazy (Greenwich=GMT), ekonomickou metaforu, absurdní "lidské" situace a cameo Rachel "S1m0ne" Roberts. Jak koukám na hodinky, tak už tady píšu moc dlouho, takže jedno oko zavírám, druhé přivírám a přestože skoro nevidím na klávesnici, dopisu komentář, dávám lehce nadhodnocených 5* a jdu si 4 minuty luhovat černý čaj (hlavně, že to včera byly tři minuty). PS: zásadní postřeh, všimli jste si, že všechny (!) důležité postavy filmu mají modré oči?:-) Kam až dokáže zajít autor při barevném sladění... PPS: Amanda je velmi sexy, nejen v té úžasné podprsence... Více zde. (05.11.2011)

Spočiatku som bola očarená prvotriednym námetom a pri predstave, čo všetko sa dá z neho vyťažiť, som sa tešila na každú ďalšiu minútu. Postupom času sa však z filmu stala ľahkomyselná povrchná zábava, uspokojujúca najmä nenáročných divákov, schopných ignorovať obrovské obsahové možnosti. Scenár sa prepožičal typickému akčnému vzorcu, súvisiaciemu s neustálym hľadaním, prenasledovaním a naháňaním bez snahy vyžmýkať z príbehu viac. Keďže mi už dlhšiu dobu nezaťažilo myseľ nejaké to prepracované existenčné sci-fi (čo ako mám rada aj nenáročné blockbustery), nemám v pláne tejto jednohubke odpustiť premrhaný dejový potenciál, ktorým bezprostredne disponoval. A ten narýchlo odbitý koniec to úplne pochoval. (06.04.2012)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Je to celkom dobrý sci-fi thriller. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v časoch budúcnosti, kedy sa ako univerzálne platidlo používa čas do konca života, vďaka čomu síce ľudia nestarnú a mohli by si udržať večnú mladosť, lenže zároveň je ho potrebné neustále doplňovať, čo je náročné a spoločnosť je tradične rozdelená na vyvolených, ktorí ho majú množstvo a bežných, ktorí doslova prežívajú zo dňa na deň. Mladík si na tento štýl života plne zvykol, lenže keď sa dozvie skutočnú pravdu o tomto svete a navyše jeho matka umrie zbytočnou smrťou, rozhodne sa všetko zmeniť. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa to podať aj lepšie. Určite musím pochváliť tento originálny nápad s časom ako peniazmi budúcnosti, kvôli čomu je tu dobre vykreslené rozdelenie spoločnosti a správanie ľudí, čo filmu ako celku dosť pridáva, inak je to opäť ten typ filmu, kde sa nezbavím rozporuplných pocitov. Na jednej strane to celé pôsobí až príliš naivne, povrchne a miestami aj dosť hlúpo, takže to mohlo byť rozhodne aj o dosť lepšie, ale keď sa cez to prenesiem, stále je to dostatočne zábavný a dynamický film, pri ktorom som sa nenudil ani na okamih. Len ma mrzí minimum výnimočných scén, ako celok ma to bavilo, ale iba dve scény sa mi skutočne páčili, beh matky oproti synovi a definitívne vyriešenie problému so skupinou neustálych prenasledovateľov. Akcie je tu priemerné množstvo a nie je zlá, ale ani ničím výnimočná. Klasickej akcie je tu až prekvapivo málo, padne tu len pár úderov, prípadne výstrelov, dokonca aj zabitých je tu úplné minimum, prednosť tu majú hlavne rôzne naháňačky, či už automobilové alebo pešie a tie sú pomerne obstojné, len mohli byť napínavejšie. Herecké obsadenie nie je zlé, Justin Timberlake mi neprišiel ako práve najlepšia voľba, ale zvládol to až prekvapivo dobre, k tomu charizmatický Cillian Murphy, sympatická Amanda Seyfried, len záporáci mohli byť výraznejší, týmto chýba rešpekt a Olivia Wilde mohla mať viac priestoru. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, Andrew Niccol má rozhodne naviac, čo už aj viackrát predviedol, ale v rámci filmu to aj celkom stačí. K slušnému zážitku nepotrebuje bohatú výpravu budúcnosti a ani preakčnelé scény, len ma mrzí, že sa tu o hlavné postavy ani nedá až tak moc obávať, toto sa dalo podať aj omnoho lepšie. Takže potenciál bol omnoho väčší, pri inteligentnejšom prevedení by to možno bol aj nový žánrový kult, ale bavil som sa, určite sa to pozrieť oplatí. 68% (06.10.2013)