Godzilla

Baví mě představa pubertálních popcornožroutů jdoucí na další Pacific Rim, případně Emmericha a dostávající Edwardsův v tradici zakořeněný sequel, který Godzillu neikonizuje jako hrozbu, kolem níž je potřeba akčně kroužit a kochat se destrukcí, ale jako kámoše, kterého matka příroda využívá jako ultimátní regulační prostředek, zatímco lidi (resp. Američani) statují a veškeré průsery ve filmu způsobují svojí vlastní debilitou vycházející z touhy řešit konflikty sami bez otevřenosti k poznatkům jiné kultury. Což samozřejmě všichni vykládají jako přešlapy proti logice, ačkoli nikdo nezná svět, v němž by koexistovala jadernou energií napájená MUTA, takže pasovat nějaký neprůstřelný realismus na podobný fikční svět, jenž jde očividně ve šlépějích šedesátileté historie, vlastně ani nejde. Godzilla je (imho, samozřejmě) hodně pevně uchopený autorský projekt nadšence, který vyžaduje, aby měl sledující divák alespoň nějaké godzillovské základy a chápal tudíž přebíhání od stylu a myšlenek poválečné japonské kaiju kinematografie k japonsko-americké moderně, která si zachovává intelektuální přesahy a zároveň dovede gradovat k jedné z nejimpozantnějších monstr-fatalit na stříbrném plátně. (15.05.2014)

Fajn, lidi šli na Godzillu a dostali Gojiru, tu pravou původní Gojiru z oněch starších japonských filmů, kdy se herec v kostýmu příšery natřásal nad papundeklovým městem. Figurka s opuncií na zádech to byla groteskní a mně je záhadou, že ji v dnešní době nechtěli udělat trochu... prostě ne tak směšně. Myslel jsem, že uvidím trikové orgie, že se hrůzné monstrum bude valit ulicemi přelidněného města, že mě zcela pohltí atmosféra děsu a beznaděje, že mě oslní herecký koncert Cranstona či Binochetové, ale viděl jsem frašku, usoplenou nudu a emočně mrtvou parodii na sebe samu. Taylor-Johnson ač nadějný talent z "kikásů" podal neuvěřitelně pitomý výkon a jeho filmová rodina s postiženým chlapečkem mi byla naprosto ukradená. Děj odehrávající se v totální tmě mě též nechával zcela chladným, protože jsem pyču viděl, že jo?! A ti obří borci morušový taky byli snad za trest. To už bylo na čisté LOLkování a skládání origami z dlouhé chvíle pod lavicí a poslepu. Zapomeňte na epickou bitvu lidí s monstrem. Očekávejte kataklyzmickou blitku mezi statisty v kostýmu, směšné zobrazení armádních složek a postupů v krizi a spoustu menších záchvatů smíchu, tenhle akční sci-fi thriller je totiž jen rodinou komedií. Jedna hvězda za hudbu a snahu ukázat nám, o co vlastně šlo v těch původních Gojirách, jelikož my, nezasvěcení, známe jen tu luxusní dinosauří Emerichovu. Ze všech těch blockbusterů na rok 2014 je tohle zatím asi největší zklamání. S růžencem v ruce klečím v rohu své cimry a svá záda šlehám uzlíkovým písmem a prosím Boha za to, ať nikdo nezkouší natočit druhý díl, kdy Gojira a Taylor-Johnson budou bojovat s King Kongem. (22.06.2014)

Neskutečná zrůdnost poskládaná z armádních a "vědeckých" řečí, soubojů ve tmě a předvídatelné vaty, která splňuje všechna známá klišé do puntíku. To vše navíc v odtažitém, suchém a neosobním obalu bez špetky humoru (narozdíl od původní Godzilly). Ta je oproti tomuto počinu opravdu kultovní. Nedovedu si představit, že by mohl tento paskvil oslovit někoho jiného, než godzillovské fanšmekry. Mimochodem až ke konci jsem pochopila, která příšera je Godzilla - a ty vražedné kudlanky (?!) byly vážně přes čáru. Pochválit mohu snad jen charismatického Aarona a vizuál, ty apokalyptické scénérie byly opravdovou pastvou pro oči. (13.09.2014)

A mě se víc líbila ta od Emmericha. Možná tím, že jsem ji viděl v tom správném věku, ale prostě tam příšera ničila město a bylo to fajn. Edwardsova vize je mnohem vážnější, což mi neva, ale sralo mě, že se všechny bitky monster odehrávaly ve tmě a nebylo nic vidět. Přitom je vidět, že má Edwards talent a některé scény ve mě zanechaly hluboký dojem (hlavně výsadek za doprovodu divnohudby z Vesmírný Odysey). Hlavní hrdina je sympaťák, jenže jeho nepravděpodobné patálie v pouti za rodinou mě moc nezajímaly. Hodně se mi líbil začátek s Bryanem Cranstonem. Jeho postava měla potenciál. Japonský supervědec totiž celý film jen čumí a vyzvývá, aby nikdo nic nedělal. Každopádně je to lepší, než Pacific Rim. (21.07.2016)

,,PŘÍRODA MÁ SYSTÉM...“ /// Je to takovej klasickej ,,monster“ film. Nefunkční rodinná idylka (třeba ve srovnání se Světovou válkou Z), dlouhá cesta k jádru pudla, spousta věcí připomíná Válku světů, nechyběj mutanti atomovýho vetřelce s predátorem, demolujou se města, obchodníkům se zbraněma puká závistí srdce a lidstvo zachrání klaďas. K tomu si přidejte nevykreslený charaktery (možná, že ten godzilák je větší charakter než … kdokoliv), emoce nic moc – tedy téměř žádný (možná, že ten godzilák …) a dost dějový nudy. Já byl zklamanej…, ale přesto myslím, že kříženec gorily s velrybou rozhodně za návštěvu kina stojí. Stojící, plovoucí, vohánějící se, spící… monstrum, tam totiž maximálně prodává svoje kouzlo a vzbuzuje úctu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bydlím v Temelíně (a nestraší mě Černobyl ani Fukušima). 2.) Začali nám mizet (z vody) jaderný ponorky. (Ty u Krymu se nepočítaj…) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (27.05.2014)