Nejhledanější muž

"Otvorte sa nám pán Gunther, vy nám nedôverujete?..." Podľa poniektorých vlažnejších hodnotení je jasné, že mnohí čakali niečo iné. Bol som na tom rovnako, ale výsledok ma nesklamal. Tento thriller je pre mnohých divákov až príliš reálny a z toho dôvodu sa tu takmer všetko rieši za stolom a nie samopalom. Takmer výlučne konverzačný film má výborné herecké obsadenie a už nebohý P. S. Hoffman sa rozlúčil naozaj dôstojne a úprimne hovorím, že mi bude chýbať. Nebol to sexsymbol, ani typ po ktorom by šaleli davy, ale bol to kurva dobrý a poctivý herec. V menšej roli sa tu objaví sympatická R. Wrightová so zaujímavým krátkym a tmavým účesom, no v závere som mal chuť ju zadusiť rovnako ako Hoffman. Ak za Najhľadanejším mužom hľadáte akčný thriller, tak si rýchlo nájdite niečo iné. Toto je pre mnohých asi až príliš vážne a reálne, ale diváka si určite nájde. Alebo to berte ako dôstojnú rozlúčku s Hoffmanom...80%. (08.02.2015)

Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách. (04.09.2014)

Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. (01.05.2020)

Předchozí le Carrého adaptace Tinker Taylor Soldier Spy nasadila laťku příliš vysoko, Corbijn se o její přeskočení každopádně ale vůbec ani nesnaží. Noří se do špionského žánru úplně jiným způsobem, místo horoucího pekla emocí ohlodávajícího slupky psychiky postav až na dřeň jako Alfredson, tu naopak chladně a nezúčastněně pozoruje, místo detektivního odhalování co se stalo nechá postavy bojovat o to, co se stát má. Na moderní vlnu protiteroristických špionážních filmů film velmi atypický, statický a pomalý, ale daří se mu to hlavní - přenést na diváka pocit, že ty větrné mlýny na které se žene, jsou k idealistickým rytířům kolem až příliš netečné. Tak jako je k divákovi netečný celý film, když ho frustruje nikoli nechtěně, ale naopak zcela záměrně. 7/10 (03.01.2015)

Evropská metropole mostů, velká zoologická zahrada, obrovský přístav, nejstarší německé letiště, čtvrť červených luceren Sankt Pauli. Hamburk je kromě toho také městem otevřeným imigrantům, nelítostných intrik, podlých špionů se svými jasně nalajnovanými zájmy a nevyzpytatelných teroristů. Vyprávění to pro diváky není zrovna vstřícné. Zádumčivé pohledy zúčastněných poodkrývají činnost různých tajných služeb, které přináší poměrně nekoordinovanou činnost. Někoho může otrávit nečitelnost postav, jiného potěšit poslední role chameleona Philipa Seymoura Hoffmana, který působí umaštěně, otekle, nasraně, nezdravě, a to nejen proto, že mu chutná whisky a cigareta na každém kroku. Loučení ve velkém stylu. I když o něj nikdo z divácké obce takhle brzy nestál. Lecčemu pomáhá Corbijnova osobitá režie, která se nikomu nepodbízí, ignoruje oslí můstky, je minimalistická, je nedořečená. Kouká z ní záměr vymezit se vůči Hollywoodu a všem špionážním kouskům posledních let. Snímek vychází ze stejnojmenného románu britského spisovatele Johna le Carrého, který pracoval v tajných službách, s čímž praštil a začal se věnovat psaní, nicméně systému, kde není dobré hledat si přátele, pochopitelně rozumí. Když na to tvůrci příště půjdou přívětivěji, budu kapánek radši. (06.11.2014)