Pile ou face
Heads or Tails
Režie:
Robert EnricoKamera:
Didier TarotHudba:
Lino LeonardiHrají:
Philippe Noiret, Michel Serrault, Dorothée, André Falcon, Bernard Le Coq, Pierre Arditi, Jean Desailly, Jacques Maury, Jacqueline Doyen, Fred Personne (více)Obsahy(2)
Kdo by alespoň jednou nedostal chuť zabít svou ženu? Edouard bydlí na sídlišti, má manželku, která neustále mluví, či špíše mu neustále něco vyčítá a nadává, jeden velký sen. Při jedné zvláště „výživné“ hádce vypadne jeho žena z okna, když věší záclony. Byla to nešťastná náhoda, nebo už to Edouard nemohl poslouchat. Inspektor Baroni, který dostane případ na starosti, je přesvědčen, že Edouard své ženě z okna pomohl, a z Baroniho se tak stává honící pes. Setkání dvou vdovců, dvou mužů, kteří vědí o životě a o manželství své, je zároveň setkáním dvou velkých hvězd francouzského filmu Philippa Noireta a Michela Serraulta. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Ze začátku to vypadá na klasickou francouzskou detektivku s krititickým podtextem.ze staré školy, Ale nakonec se z toho vyklube poměrně netradiční psychologická kriminálka, ktera mě zaujala. Noiret hraje svého bodrého komisaře neuvěřitelně stylově a Serrault je taktéž tradičně skvělý. Enrico vede film stabilní pevnou rukou. Je to natočeno zajímavě civilně. Konec originální. Ve výsledku vážně skvěle a pochvala i pro skvělý Donutilův dabing. ()
Konverzační psychologické drama dvou mužů na sklonku jejich profesní kariéry, která je už léta nenaplňuje a při životě je drží už jen jejich klukovský sen. Přes jejich zdánlivou profesní i povahovou rozdílnost se ukazuje, že k sobě mají ve skutečnosti velmi blízko a vzájemně si pomáhají s vyrovnáním se s vlastní minulostí. Noiret i Serrault hráli perfektně. ()
Trošku netradiční krimidrama staré francouzské školy, ve kterém excelují tehdejší legendy Philippe Noiret a Michel Serrault. Propracovaný scénář, vzájemný vývoj vztahu obou hlavních postav, výstižné zmapování "nezávislosti" policie versus "momentální mocní" a opravdu nepředvídatelný a překvapivý závěr. V průběhu sledování se mi vybavil rovněž velice silný snímek "Svědek" (opět "souboj" dvou francouzských hereckých legend), v němž byl Serraultovým protivníkem Lino Ventura. ()
Pile ou face, čiže filmový titul Roberta Enrica, mi napokon prišiel, nielen snáď ako povedzme nejaká ľubovoľná epizóda kriminálneho serošu Columbo, no tentoraz v tak trochu obrátenom kabáte, než na aký sme zrovna očividne viac zvyknutí, teda čo mi v podstate pripomínalo i obidve titulné postavy v podobách inšpektorov Columboa/Baroniho, a ich (a)typické, pracovné postupy, pripomínajúce akési, mimoriadne dotieravé štýly, pomaly začínajúce liezť určitým antagonistom poriadne na nervy, ako spočiatku práve i v tomto prípade, zároveň ale doplnená aj o simultánne prebiehajúcu líniu udalostí s odlišným charakterom výsledných (scenáristických) situácií, a tak som mal tým pádom naprosto reálneho zdania, ako by sa na mňa hneď „vyrútili” dva rozdielne počiny v jednom spracovaní, čo vskutku pôsobilo naozaj mätúcim dojmom, keďže ani jednej línii nebolo venovanej dostatok pozornosti, i keď akurát v tej s Noiretom & Serraultom, predsa oveľa väčšmi, tam vlastne prichádzalo do úvahy porovnanie s Columbom, prekrývanom s rušivými elementmi v podobe ďalšej podzápletky, z mojej strany bližšie nešpecifikovaného charakteru, na to už musí prísť nakoniec divák úplne sám, ako potom ešte zhodnotí výsledne namiešaný Enricov koktail v pomere dva ku jednej? Skrátka, podľa môjho názoru, bola tá vedľajšia linka akosi prebytočnou, ktorou zrejme chceli scenáristi trošku ozvláštniť, či zdramatizovať toto dianie, avšak opak bol pravdou, jednoducho im tento ťah na bránku príliš extra nevyšiel. • A už keď sme pri tom režisérovi a (dvornému) hercovi, tak aktuálna snímka Hlavy alebo chvosty, mi príde z ich troch spoluprác, ktoré som mimochodom doposiaľ videl, ako vari tou najslabšou, nakoľko vedľa nadštandardnej Le Vieux fusil , a stále nadpriemerného Le Secret, pôsobí ako chudobný príbuzný, asi toľko skonštatovania na takmer samý záver. Jednoducho povedané, režisér asi ani nevedel, komu alebo čomu, sa má venovať vo väčšom rozsahu, a síce podotýkam, že vyššie uvedení hereckí predstavitelia, predviedli dosť solídne, herecké prejavy so záverečným vyústením, ktoré by som zreteľne vonkoncom neočakával, ale treba si zase na druhej strane tiež uvedomiť i to, že ak by sme sa dajme tomu zaoberali iba postavami okolo Baroniho a Morlaixa, a k tomu celkom „vystrihli” tú slabšiu pasáž, a automaticky sa vo väčšej miere pohrali s dialógmi týchto protagonistov, tak pevne verím, že by sa to stočilo strhujúcejším smerom, ktorý by som následne dokázal plne obdivovať, takto mám len rozpačité pocity. ()
Mnohem spíš než na kriminálku se připravte na psychologické drama o dvou nezadržitelně stárnoucích - a proto bilancujících - mužích. Ač se tomu brání a stojí na opačných stranách barikády, postupně k sobě nachází cestu a porozumění, nenápadně se rodí zvláštní přátelství. Film stojí na civilním, neokázalém herectví dvou velkých es francouzské kinematografie - Noiretovi a Serraultovi. Zajímavá je i kamera, která si pohrává se všedními motivy, jako je život na sídlišti nebo říční doprava, a vytváří místy melancholickou náladu. Kdyby se snímek dokázal vyhnout některým nedodělkům při stavbě charakterů vedlejších postav, mohl dosáhnout i na nejvyšší metu. I tak jsou to ale silné 4*. Celkový dojem: 85 %. ()
Reklama