foto

Philippe Noiret

  • nar. 1.10.1930
    Lille, Nord, Francie
  • zem. 23.11.2006 (76 let)
    Paříž, Île-de-France, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

„Film nevyplňuje celý můj život, je jen jeho součástí. Pravda, umožňuje mi žít poměrně pohodlně.“
 
Lze vůbec v jediné bytosti spatřovat ztělesnění vyrovnanosti, pohody a současně také nevyzpytatelnosti lidského charakteru? Tu první část, iluzi poklidu zajistí osobnost Philippa Noireta, ta druhá z ní může čerpat a díky filmovým rolím se projevit. Asi pak nebude moc nadsazeného na předmluvě bývalého francouzského prezidenta Fraçoise Mitteranda do knihy věnované filmografii tohoto hereckého klasika, v níž říká „...patří k těm, kdož formují charakter své doby.“
 
Nepředvídatelnost v jednání člověka nejlépe poznáme skrze některé Noiretovy role, jimž umí nositel skromného a civilního herectví dodávat na opravdovosti. I když mu jsou reakce postavy na hony vzdálené, svým klidem a rozvážnou reakcí jim instinktivně dodává čas pro dramatické vyznění. Proto taky bývá srovnáván s Jeanem Gabinem, ostatně hrál po jeho boku v komedii Monsieur v roce 1964, v době, kdy si své role ještě nemohl vybírat a tak by se dala popsat asi celá Noiretova herecká 60. léta. Po pár mihnutí se před kamerou dostal první skutečnou filmovou roli v roce 1956, když divadelní fotografka Agnés Varda režírovala film La Pointe courte podle vlastního scénáře. V té době stále ještě hrál v divadelním souboru Jeana Vilara Théâtre National Populaire společně se slavným Gérardem Philipem a tehdy populární Monique Chaumette, s níž se začínající divadelní herec a absolvent jediného ročníku herectví Noiret oženil. Od konce 50. let taky hráli s Jean-Pierrem Darrasem ve vlastních kabaretních výstupech, tehdy tak oblíbených na levém břehu Seiny v kabaretu L'Ecluse.
 
Řada herců zůstává zařazena ve svém typovém charakteru, někteří z nich úspěšně střídají role „policajtů a gangsterů“, ale Noiret v žánrových filmech jiné role než policajtů nikdy nehrál. Složitější charaktery nejrůznějších Noiretových padouchů a vrahů totiž do prostých detektivek vůbec nepatří. Herci, kteří jsou schopni obstát i v diametrálně odlišných rolích zase často narážejí na odmítavost diváků, Noiret se však nikdy nemusel obávat toho, že ho diváci nepřijmou. Nikdy si ho ani nezařadili. Právě tyto mnohotvárné osobnosti bez přesné tváře, která by je nevyhnutelně odkazovala do určitého místa (je příznačná taky pro Gérarda Depardieu), dokáže vnímavý režisér snadno přemisťovat po celé škále charakterů, po nejrůznějších společenských vrstvách a historických epochách. Pohodář Noiret se pak zatváří jakoby se nic významného nedělo a diváci od něj přijmou jakoukoli morální karikaturu člověka. Ve skutečnosti bere svoji práci natolik vážně, že během natáčení chce být sám, aby se mohl plně soustředit na roli, kterou si zcela přivlastní a upraví a nepociťuje žádný ostych vůči předloze nebo autorovi. Měli bysme se smířit s tím, že nenalezneme typickou Noiretovu roli, zato se dá říct, že všechny postavy, bez ohledu na to zda byly kladné nebo záporné jsou svým způsobem poklidně noiretovské.
 
Z 60. let máme celou řadu takových postav, bral úplně všechno takže stačil během tří let vytvořit i patnáct druhořadých rolí. Měl i štěstí, potkala ho role výstředního strýčka dívenky ztracené v Paříži, Zazie v metru, film poválečné generace režisérů Louise Mallea a Jean-Paula Rappeneaua. Nudně žijící zámecký pán Jérôme, který se stane hrdinou proti své vůli v Životě na zámku téměř předznamenal to v čem bude Noiret vynikat. - V nezajímavém muži středního věku (ty hrál snad odjakživa) se skrývají neočekávané vlastnosti. Ze stejného principu vychází i kouzlo samotného herce - nikterak zajímavý vzhled, zato pod ním výrazná osobnost, které se nedaří zůstat skryta.
 
Od sympaťáků k padouchům a zase zpátky  

V 70. letech mu už patřily výhradně hlavní role. Jednak ty sympatické, jaké známe z komedií s Annie Girardot (Stará panna, Mandarínka, Něžné kuře, Ukradli torzo Jupitera), kde si postavy nesmělých, roztržitých pánů získávaly spontánní oblibu nás všech nebo taky role novináře Perozziho v úspěšné italské komedii Moji přátelé. Šprýmaře Perozziho měli diváci tak rádi, že ačkoli v prvním filmu zemřel, v druhém pokračování se objevil v řadě retrospektiv a pro legraci dokonce Philippe Noiret nahý před kamerou. Jednak si začal s nejednoznačnými padouchy a zatímco u jiných herců můžeme mluvit o lehké zálibě v pokleslých postavách, u Noireta jde spíš o skutečné vychutnávání si každé příležitosti, v níž si může ověřovat psychologický cit a charakterizační schopnosti, se kterými k nim přistupuje. Nevyzpytatelná je postava doktora, který všechny překvapí už tím, že je vůbec schopen sáhnout po zbrani a zlikvidovat celý oddíl Němců, aby pomstil smrt své ženy (Stará puška), reportér, který bez váhání působí bolest těm o nichž píše (Mrak mezi zuby) nebo ještě méně jednoznačná role otce, jemuž se během chvíle rozpadne celý život, hledá sám sebe a cestu k synovi najde až ve chvíli, kdy mladík spáchá zločin (Hodinář od Sv. Pavla). A jaký vztah zaujmeme vůči provinčnímu soudci Philippovi, volícímu si smrt přežráním ve Velké žranici?
 
V 80. letech se stal téměř specialistou na filmy z prostředí Afriky. Z těchto čtyř kousků jeden opět zahrnoval postavu sympatickou. Afričan (1983), komedie Philippa de Broky s ekologickým poselstvím mu naskytla roli Viktora, klidného milovníka africké přírody a poněkud zapomenutého manžela Catherine Deneuve. Hlavní postava Čistky (1981) Bertranda Taverniera už ale opět patří do pomyslného oddělení záporných rolí.  Neschopný francouzský policejní šéf Lucien Cordier řádí v severní Africe těsně před válkou. Za svou slabost se mstí cynickým zabíjením a navíc za sebe nechává vraždit manželku a milenku. Nevypočitatelný Cordier jednající podle okamžitých popudů a instinktů se stal jedním z mnoha vrcholů Noiretovy kariéry. Následovala Velká maškaráda, svým pojetím western odehrávající se v Alžírsku roku 1942, ale natočená v Tunisku. Čtvrtým kouskem je jeden z nejnákladnějších francouzských velkofilmů 80. let, Pevnost Saganne, která se z politických důvodů nenatáčela Alžírsku, ale opět v tuniských pouštích. Na řadu došlo množství bitev, velbloudů, koní, Noiretova role generála a ústřední postava pro Gérarda Depardieua.
 
Druhé epizody  

Rok po úspěchu Velké žranice natáčela stejná sestava film Nedotýkej se bílé ženy a Noiret si zahrál starého astmatického generála. Ironický western vzniklý ve vybagrované jámě uprostřed Paříže, kde dnes stojí Les Halles se však nesetkal s žádným větším ohlasem. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby se uznávaný herec stále znovu nepouštěl do filmů, které musejí skončit neúspěchem. Ani pokračování Moji přátelé II nebo Prohnilí proti prohnilým nedosáhla úspěchu prvních dílů. Takové výsledky herec vlastně očekává, ale nedokáže se zbavit svého zvyku brát nabídky skýtající tučný výdělek v dolarových bankovkách, zábavu, spolupráci s přáteli nebo světovými hvězdami. Například scénář k Mladému Toscaninimu ho nenadchnul, ale byla to příležitost hrát s Elisabeth Taylor. A vloni si nenechal ujít roli starého policisty Reného v třetím pokračování Prohnilých - Super prohnilí. Když už nic jiného, natáčení si jistě užil...
 
Noiret je taky oblíbenou mezinárodní hvězdou a tady lze spatřit další polohu jeho již zmiňované univerzálnosti. Zatímco v amerických a britských filmech obyčejně hraje Francouze, v italských filmech Italy a v česko-francouzské Příliš hlučné samotě z roku 1995 se stal hlavní postavou románu Bohumila Hrabala. Další rovinu dokazuje Příští léto (1985), kde byl otcem dcery, kterou hrála Fanny Ardant, v Rodině o dva roky později se změnil v milence téže herečky. A aby využití té mnohotvárnosti nebylo málo, střihnul si dva homosexuály. Staršího italského doktora v Muži se zlatými brýlemi (1987) a pak televizního moderátora v Nelíbám (1991). Přitom z minulého Noiretova televizního moderátora se vyklubal vrah. Jednalo se o Masky Clauda Chabrola, filmový hold Hitchcockově stylu. Ve filmu skutečného Hitchcocka hrál Noiret už v roce 1969 (Topaz).
 
Neklid mnoha tváří na plátně si herec bohatě vynahrazuje poklidným životem venkovského důchodce v Carcassonnu na jihu Francie, kterou rodák z Lille (1. 10. 1930) považuje za svůj domov, kde je obklopen rodinnými tradicemi a s manželkou Monique, s níž se oženil před více než čtyřiceti lety. Během té doby spolu hráli v několika méně výrazných filmech. Nezajímá se o politiku a svůj smysl pro ironii a výsměch dokázal už odstupem vůči nepokojům v Paříži 1968, kdy se většina umělců silně angažovala. Raději trvá na letních prázdninách v Normandii s vnučkou, na svých oblíbených knihách a na stále stejném typu bot, které si nechává šít. Stálice evropského filmu a držitel řady vyznamenání včetně Félixe, ceny udělované nejlepšímu evropskému herci roku (1989) skromně, možná taky tak trochu ironicky prohlašuje: „Film miluji, ale není pro mě ničím svatým. Co je důležité, je život sám a můj život se nerovná filmu.“ Vypadá to, že k tomu, aby i nenápadný představitel velkých rolí (ovšem stejně tak těch špatných) zaujal svoji pozici mezi legendami evropského filmu stačí málo - vychutnávat hraní stejně jako život.

Královské záliby Philippa Noireta  

Dobře zajištěný rentiér Noiret již dávno není takovým gurmánem, jak by se dalo očekávat od jednoho z hrdinů Velké žranice. Nepije už ani víno, ale protože všechno souvisí se vším, stále miluje tytéž doutníky, své koňské stáje, honoráře v dolarových bankovkách, pohodlí domova, ztvárňování nejroztodivnějších rolí a přímo s nadšením si vychutnává role v kostýmních filmech. Ludvík XIII., Ludvík XIV., vévoda Orléanský, kardinál Mazarin nebo královský mušketýr d’Artagnan, ti všichni už někdy měli podobu muže, který se herectví věnuje hlavně pro tu příležitost nosit cizí masky a nemuset jednat sám za sebe. A když si přitom ještě může nasadit jednu nebo dvě paruky, zavzpomínat si na divadelní začátky a dětské hry v převlecích, neodmítne žádnou nabídku tohoto druhu.
 
Prvním kouskem v hercově slušné sbírce historických rolí je menší postava z Kapitána Fracasse (1960) s Jeanem Maraisem a Louisem de Funèsem, rok na to už povýšil na krále Slunce v povídkovém filmu Slavné lásky a v zápětí se stal jeho otcem, Ludvíkem XIII. (Cyrano a d’Artagnan), vědom si toho, že s podobou neduživého královského mladíka nemá nic společného, ale copak by mohl odolat částečně veršovaným dialogům? Výraznou, „noiretovsky nejednoznačnou postavu padoucha“ ztvárnil v Ať začne slavnost. Ukázal nám regenta Philippa d’Orléans s jeho dvěma tvářemi, jednak oficiálního vládce Francie po smrti krále Slunce, jednak zoufalství a beznaděj muže, který se každý večer účastnil nevázaných orgií. Vévoda se stal jednou z nejoblíbenějších rolí Noireta, který říká, že má blízko k regentově nerozhodnosti a fatalismu. Jednalo se o docela výjimečný filmový počin, protože  realistické pozadí plné záběrů na komorníky procházející se po chodbách s nočníky pro panstvo neladilo s rozkošnými kostýmy v obdobných snímcích, takže k filmu měl ve své době výhrady snad každý.
 
Zatímco jiní herci se občas pouštějí do produkce, režie nebo scénářů, Noiret, v soukromí vyznavač kvalitních a elegantních obleků se velmi rád podílí na tvorbě filmových kostýmů. Se skromnou omluvou, že doplňky v podobě nejrůznějších klobouků mu pomáhají v hraní, se zajímá výhradně jen o tuto část procesu výroby filmu. Nejvíc si je asi užil při natáčení Šuanů (1987), jak se říkalo bretonským royalistickým vzbouřencům za dob Velké francouzské revoluce. Poprvé byla v historickém filmu ukázána paruka jako pokrývka hlavy a Philippe Noiret může být hrdý na tento primát před kamerou. Jedna imitovala Noiretovy skutečné vlasy, které vykukovali z pod té druhé, napudrované, z vlasů bílých, jaké se nosily za Ludvíka XVI. V 90. letech to už byly jen menší role, doba historických velkofilmů dávno skončila. Návrat mušketýrů Richarda Lestera však představoval příležitost odít se do rudého pláště kardinála Mazarina, v D’Artagnanově dceři se Sophií Marceau si konečně střihnul i stárnoucího mušketýra d’Artagnana a v Hrbáči s Danielem Auteuilem dalšího vévodu Orléanského. Pole královských rolí se mu sice o poznání ztenčilo, přesto na něm bezkonkurenčně a trvale vede dál.

Jana "Jeanne" Krátká

Herecká filmografie

Filmy

2007 Trois amis
2006 Voie d'eau
2005 Modlitba za mrtvé
2003 Bonapart a generál
Kotlety
Otec a synové
Super prohnilí
2002 Un honnęte commerçant
1999 Le Pique-nique de Lulu Kreutz
Mio figlio ha 70 anni (TV film)
1997 Hrbáč
La Vie silencieuse de Marianna Ucria
Les palmes de M. Schutz
Soleil
1996 Philippe le bienheureux (TV film)
Řidič a fantom
Veilleur de nuit, Le (TV film)
Velká cesta
1995 Facciamo paradiso
Roi de Paris, Le
Tisíce
1994 D'Artagnanova dcera
Grosse fatigue
Pošťák
Příliš hlučná samota
1993 Tango
1992 Max a Jeremie
Nous deux
Zuppa di pesce
1991 Contre l'oubli
Domenica specialmente, La
Nelíbám
Rossini! Rossini!
1990 Faux et usage de faux
Prohnilí proti prohnilým
Uranus
Zapomenout na Palermo
1989 Návrat tří mušketýrů
Život a nic jiného
1988 Bio Ráj
Chvíle lásky
Mladý Toscanini
Šuani
1987 Masky
Muž, který sázel stromy
Muž se zlatými brýlemi
Rodina
Utonutí zakázáno
1986 Jen aby to byla holčička
Kolem půlnoci
La femme secrète
Takhle to děláme v Moskvě
1985 Mistři gagu
Příští léto
Sedmá velmoc
1984 Pevnost Saganne
Prohnilí
Souvenirs souvenirs
Světlo pro mého syna (TV film)
1983 Afričan
Le Grand carnaval
Vincentův přítel
1982 Hvězda severu
Moji přátelé II
1981 Coup de torchon
Faut tuer Birgit Haas, Il
Tři bratři
1980 Hlava nebo orel
Ukradli torzo Jupitera
Une semaine de vacances
1979 Due pezzi di pane
Rue du Pied de Grue
1978 Barikáda úsvitu
Kdo zabíjí nejlepší evropské šéfkuchaře?
Něžné kuře
Témoin, Le
1977 Un taxi mauve
1976 Monsieur Albert
Soudce a vrah
Společný pocit studu
Tatarská poušť
Žena u okna
1975 Ať začne slavnost...
Le Jeu avec le feu
Moji přátelé
Stará puška
1974 Hodinář od sv. Pavla
Krysy z temnot
Mrak v zubech
Nedotýkej se bílé ženy
Segreto, Il
1973 Le serpent
Velká žranice
1972 Atentát v Paříži
Mandarine, La
Poil de carotte
Stará panna
Trefle a cinq feuilles, Le
1971 Aveux les plus doux, Les
Murphyho válka
Siamo tutti in liberta provvisoria
Time for Loving, A
1970 Rozmarná Marie
1969 Clérambard
Justine
Mr. Freedom
The Assassination Bureau
Topaz
1968 Adolphe, ou l'âge tendre
1967 Alexandre le bienheureux
Noc generálů
Sedmkrát žena
Une et l'autre, L'
1966 Anatole (TV film)
Fin de la nuit, La (TV film)
Otec a dcera
Qui êtes-vous, Polly Maggoo?
Sultans, Les
Sympatický dareba
Život na zámku
1965 Lady L
1964 Amoureux du France, Les
Copains, Les
Château en Suede (TV film)
Monsieur
Mort, où est ta victoire?
1963 Ballade pour un voyou
Clémentine chérie
Cyrano a D'Artagnan
Frenesia dell'estate
Porteuse de pain, La
1962 Comme un poisson dans l'eau
Le Crime ne paie pas
Mal court, Le (TV film)
Massaggiatrici, Le
Tereza Desqueyrouxová
1961 Amours célèbres
Flore et Blancheflore (TV film)
Kapitán Fracasse
Le rendez-vous
Všechno zlato světa
1960 Cyrano de Bergerac (TV film)
De fil en aiguille (TV film)
Ravissante
Zazie v metru
1959 Clarisse Fenigan (TV film)
Macbeth (TV film)
1956 La Pointe Courte
1955 Réveillon, Le (TV film)
1952 Agence matrimoniale
1951 Olivia
1948 Gigi

TV seriály

1972 Midi Trente (TV seriál)
1959 Gala de l'union (TV seriál)

Dokumentární

2006 Marcello, una vita dolce
2005 L'hebdo cinéma (TV seriál)
2002 Un jour dans la vie du cinéma français (TV film)
2001 Lesk a bída země České (TV film) - a.z.
1994 Veillées d'armes
1988 P.O.V. (TV seriál)
1987 Keskiyön auringon kuvat (TV film) - a.z.
La nuit des Molières (TV seriál)
1981 Dialogue pour un portrait: Philippe Noiret (TV film)
1972 Dans le jardin de Franc-Nohain (TV film)
Jean Vilar, une belle vie
1969 Brueghel
1965 Autre monde, Un

TV pořady

2001 Feux de la rampe, Les (TV pořad)
1998 Vivement dimanche prochain (TV pořad)
1996 Thé ou café (TV pořad)
1992 Le cercle de minuit (TV pořad)
1991 Bouillon de culture (TV pořad)
1981 7 sur 7 (TV pořad)
1980 Jeudi cinéma (TV pořad)
1976 La nuit des Césars (TV pořad)
1975 Les rendez-vous du dimanche (TV pořad)
1967 Monsieur Cinéma (TV pořad)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace